Aleš Fetters: Mariáš v Beránku. Náchoďan Vratislav Blažek



 

Fetters výřez přebalMěsto Náchod se pyšní množstvím významných rodáků, mezi nimiž poněkud zapadá jméno Vratislava Blažka (1925–1973), jednoho z nejlepších humoristů a satiriků, jaké najdeme mezi českými literáty.

 

 

K tomu, že se vytratil z obecného povědomí, do velké míry přispěla skutečnost, že příliš brzy opustil nejen svoje rodiště, ale i tehdejší Československo, a v emigraci záhy zemřel. Proto na rozdíl od jeho kamaráda Josefa Škvoreckého, ale i mnoha jiných, se mu nedostalo příležitosti dávat o sobě vědět aktivitami, jež by ho nadále připomínaly, protože doma patřil mezi zakázané autory. Tato kniha je projevem snahy vrátit V. Blažka do povědomí všech, kdo mají rádi nejen dobrou literaturu, ale také humor, který je kořením života. Knihu, vycházející při příležitosti 45. výročí úmrtí Vratislava Blažka, doprovází množství obrazových Fetters přebaldokumentů, z nichž některé jsou tiskem zveřejněny vůbec poprvé. Autor se soustředí především na náchodská léta V. Blažka i na to, jak se Náchod svému rodákovi otiskl v paměti, a rovněž on v paměti Náchoďanů.

 

 

Ukázka z knihy:

SOUKROMÍ V 60. LETECH

 

Dokud žil v Praze, jezdíval Vratislav Blažek dost často „domů“ do Náchoda. Za maminkou, za přáteli, mezi něž patřili mj. manželé Noskovi. Paní Marii Noskovouukázka z knihy strana 6263 známe z děl Josefa Škvoreckého jako Dagmar nebo Marii Dreslerovou. Pan František Nosek zase patřil do okruhu karetních hráčů, kteří se pravidelně scházeli v Beránku, kam za nimi Blažek při svých návštěvách Náchoda pravidelně zacházel. Blažek ovládal snad všechny karetní hry, v Beránku prý nejčastěji hrával bulku. Jeho příchod znamenal, že se příliš nerespektovala zavírací doba.

 

K mamince měl zřejmě velmi krásný vztah. Z této doby se zachovalo několik pohlednic, bohužel ne vždy datovaných. Na velké pohlednici Warnemünde (tehdejší NDR) se zdá být na poštovním razítku datum 15. května 1962, adresa Paní Božena Blažková, Plhovská třída 340, Náchod, ČSSR. Blažek tu píše: Milá máti, děsně tady fouká, až to zebe, ale nic se neboj,ukázka z knihy strana 6465 máme svetry. Takže Ti přes nepřízeň počasí přece jen můžeme poslat hřejivý pozdrav. Tvoji Vratislav + Hanka (podpis její rukou). Tou je psána pohlednice z Krkonoš (zotavovna ROH Černá bouda na Černé hoře) s datem 6. února 1964 s oslovením Milá babičko, zakončený Všechny Vás zdravíme a líbáme. Vaše Haničky. Byla tam tedy matka s dcerou, asi na pololetních prázdninách. V červnu 1965 (podle data na razítku) poslal pohlednici z Krakova (Paní Božena Blažková, Třída Sovětské armády 340, Náchod, ČSSR) Mami, zdraví Tě syn. Pochopitelně Vratislav. Na stejnou adresu šla pohlednice z Budapešti (razítko nečitelné): Milá mámo, zdravím Tě od stolku rozkošné vinárničky a připíjím Ti na zdraví! Totéž učiním i v Rumunsku ode dneška za tři dny, Vratislav.

 

Blažkův osobní kontakt s rodným městem a rodinou trval. V prosinci 1966 s námi pobyl ve velkém sále Beránku v průběhu televizní soutěže Sedm jednou ranou. Ten večer jsem Vratislava Blažka poznal osobně, viděl ho poprvé, ale bohužel i naposledy.

 

Kritickou chvíli v Blažkově životě zaznamenal Pavel Grym, rovněž Náchoďan, v knížce I v cizině jsem s Tebou takto: I v životě satiriků a humoristů někdy přicházejí chvíle, kdy pro humor není dost místa a i satirik zvážní. Blažkovi se to stalo 21. srpna 1968. […] Statečně předstoupil před kameru a obětavě sloužil jako hlasatel i zpravodaj. […] Když se pak začalo účtovat a začalo jít o holou existenci, zvolil Blažek útočiště v Německu. Nebylo to lehké rozhodnutí, ale jiné východisko se nenabízelo.57

 

57 P. Doucek (ed.): I v cizině jsem s Tebou, s. 56.

 

 

Nakladatelství Bor, 2018

ISBN: 978-80-87607-78-7

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 14 Květen 2018 08:02 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB