Li Po: Měsíc nad průsmykem



Li Po výřez přebalČínská poezie má v českých překladech zvláštní postavení. Bývá stručná, a přesto dokáže probudit fantazii, přiblížit čtenáři niterné pocity, slova jako by vyzařovala odstíny barev a dokázala vyvolat neopakovatelnou náladu.

 

 

A právě v tom je mistrem nejznámější básník staré Číny, básník osmého století – „Zlaté doby čínské poezie“ – Li Po. Po celý život hodně cestoval, nějakou dobu pobýval na císařském dvoře, posléze upadl v nemilost a skončil ve vězení a pak ve vyhnanství na jihozápadě tehdejšího císařství. Mnohé v životě tohoto básníka je opředeno tajemstvím, a když v roce 762 v jedenašedesáti letech zemřel, začalo o jeho smrti kolovat bezpočtu legend. Jeho dílo vyšlo poprvé tiskem v roce 1080, takže se zhruba tři sta let zachovalo pouze v opisech a paměti generací a tím se i dnes těšíme dílem tohoto neobyčejného básníka.Li Po přebal

 

 

Ukázka z knihy:

 

U VÍNA

Radím ti, příteli, můj pohár neodmítat!

Hle, jarní větřík se přiletěl člověku smát

Švestky a broskvoně jak staří známí jsou

Své květy sklánějí, ať vstříc mi rozkvetou

Toulavá žluva volá z jemné zeleně stromu

Luna mi nahlíží zvědavě do poháru

Včerejšek svěžest vzal, tváří se blížím stáru

Dnešní den ke spěchu pobízí vlas můj bílý

Trnité hloží roste na Š’-chu-tien

Jeleni po Ku-su-tchaj kráčejí v této chvíli

Kde od pradávných dob se vládci veselili

Žlutý prach zasypal paláce, trůny, hrady

Nepopiješ-li teď vína, nu řekni kdy, můj milý?

Ti lidé dávných dob, což mohou ještě být tady?

 

 

SETKÁNÍ

Zrána na grošovatém koni

Vyjíždím z Jin-tchaj po audienci u císařského dvora

Tajemná tvář, z čí rodiny dcera

Když na zdobeném voze se perlová záclona odhrnula

Zlatým bičíkem mávám, jen aby si mne všimla

Nefritem vykládanou uzdu přitahuji, kůň hrabe kopytem

Na cestě úzké, že sotva projde, se spolu zdravíme

Připadá mi, že asi z nebes sestoupila sem

Láska a stesk touhy proniká mnou teď zcela

Slunce se sklání, zas rozdělí nás hned

Sestupuje z kočáru s půvabem a lehce

Vznáší se jak padající broskvoňový květ

Spěšně vejde do temně lakované brány

Je zpěvačka a z pohárů nezdráhá se se mnou upíjet

Upíjí a pohár jejím vějířem svítí

Jako když uprostřed oblak je vidět, jak se jimi luna třpytí

Kdybychom se takto setkali jen, neměli si více co dát

Lépe už by bylo ani se snad nesetkat

Hluboký cit vznítilo jen se spolu uvidět

Slovo jsme si neřekli, srdce srdci rozumělo hned

Proč sama být máš v prázdné ložnici

V přikrývkách z brokátu sama spát tesknící?

V přikrývkách z brokátu, za závěsy lože hedvábnými

Vzdání se v objetí chvíle úplná snad nadejde mi

Jarní vánek právě tichne a ustává

Večerní déšť, ach, jak prodlévá s příchodem

Přál bych si vyslat tři azurové ptáčky

Aby ti pověděli o lásce a stesku mém

Okamžik nečeká na nižádného z lidí

V jediném mihnutí prořídnou na skráních vlasy

Kdo nyní mine se s radostí vychutnat chvíli

Pak k stáru marně už teskní a vyčítá si

Co ti tu svěřuji, tím se řiď:

Svůj nejkrásnější čas nedopusť promarnit!

 

 

přeložila Marta Ryšavá

nakladatelství Vyšehrad, 2018

ISBN: 978-80-7429-971-1

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB