Amor Towles: Gentleman v Moskvě

Share on Myspace


Towles výřez přebal„Vytáhněte paty z Metropolu a budete na místě zastřelen,“ zní doživotní rozsudek bolševického tribunálu nad hrabětem Alexandrem Iljičem Rostovem za autorství „nebezpečné“ básně. Tak začíná strhující příběh klenoucí se od vzniku Sovětského svazu přes Velkou vlasteneckou válku až po nástup Chruščova k moci.

 

 

„Nenapravitelný aristokrat“ Rostov, uhlazený vzdělanec s důvtipem na rozdávání, jenž v životě neodpracoval jediný den, je nucen opustit své apartmá moskevského hotelu Metropol a žít v podkrovním kamrlíku pro personál, zatímco venku se odehrávají nejbouřlivější události ruské historie. Avšak hrabě je rozeným optimistou; v souladu s filozofií svého kmotra velkovévody – pokud se člověk nevypořádá s okolnostmi, okolnosti se vypořádají s ním – nezahořkne a postaví se osudu čelem. Jeho prostřednictvím sledujeme nejen specifický život v luxusním hotelu, ležícím nedaleko Kremlu, ale také vliv historických zvratů na jeho obyvatele. Výsledkem je úžasné dobrodružství dalece přesahující zdi Metropolu.

 

Amor TowlesAmor Towles (*1964, na snímku vlevo) se proslavil svým pozdním debutem Pravidla zdvořilosti (Rules of Civility, 2011, česky 2017). Jeho přitažlivé fitzgeraldovské retro z New Yorku konce 30. let se stalo literární a komerční senzací. Towlesova následující kniha Gentleman v Moskvě (A Gentleman in Moscow, 2016, česky 2018) vévodila po deset měsíců žebříčku bestsellerů The New York Times Towles přebala byla dosud přeložena do více než dvaceti jazyků.

 

 

 

 

 

 

Ukázka z knihy:

Čtenáři evropské beletrie mají tradičně těžkosti se jmény postav ruských románů. My Rusové se nespokojíme s křestními nebo rodinnými jmény; rádi užíváme zdvořilostní oslovení, rodová jména a celý zástup zdrobnělin – a to takovým způsobem, že jedna postava může být v rozmezí čtyř stránek označena čtyřmi rozličnými způsoby. Aby toho nebylo málo, naši největší spisovatelé, zjevně díky jakémusi hluboce zakořeněnému smyslu pro tradici či naprostému nedostatku představivosti, se podle všeho spokojují se zhruba třiceti jmény, která užívají pořád dokola. Neexistuje dílo Tolstého, Dostojevského nebo Turgeněva, v němž byste nenarazili na Annu, Andreje či Alexandra. Proto západní čtenář přijímá každou novou postavu, která se v románu objeví, s jistým rozechvěním – pro případ, že by v budoucích kapitolách hrála zásadní roli, se zastaví a uloží si její jméno do paměti.


Proto pokládám za slušné vám oznámit, že kníže Nikolaj Petrov navzdory svému slibu na sjednanou sobotní schůzku nedorazí.


Jakmile kvarteto o půlnoci skončí s hraním, mladý kníže si zapne zimník, uváže si šálu a pěšky vyrazí do sídla své rodiny na Puškinově náměstí. Netřeba říkat, že ho při příchodu v půl jedné ráno nepřivítá žádný lokaj. S houslemi v ruce vystoupá po schodišti k pokoji na čtvrtém podlaží, který mu byl ponechán.


Dům se zdá prázdný, ale v druhém patře Nikolaj narazí na dva z jeho novějších obyvatel. Oba kouří cigaretu. Jedním je žena ve středních letech, která teď bydlí v dětském pokoji. Druhým je ženatý řidič autobusu se dvěma dětmi; rodina žije v budoáru jeho matky. Když jim kníže se skromným úsměvem příznačným pro jeho rod popřeje dobrou noc, žádný z nich neodpoví. Když dorazí do čtvrtého patra, pochopí důvod jejich mlčenlivosti a nemůže se jim divit. Na chodbě totiž stojí tři muži z Čeky a čekají, až mu budou moci prohledat pokoj.
Kníže Nikolaj nezpůsobí scénu ani nevznese zbytečný protest. Koneckonců tu jsou už potřetí za šest měsíců, jednoho z trojice dokonce poznává. Ví, co ho čeká, a po dlouhém dni je unavený, a tak jim věnuje malý úsměv, pustí je dovnitř a usadí se za malým stolkem u okna, zatímco si jdou po své práci. Kníže nemá co skrývat. V době pádu Ermitáže mu bylo pouhých šestnáct let; za svůj život nepřečetl jediný traktát, k nikomu nepocítil zášť. Kdybyste ho požádali, aby zahrál carskou hymnu, z paměti by to nedokázal. V přerozdělení rodinného sídla dokonce vidí jistý smysl. Matka se sestrou jsou v Paříži, prarodiče jsou po smrti, rodinné služebnictvo se rozptýlilo jako listí ve větru – co by sám dělal s třiceti pokoji? Ve skutečnosti potřebuje jen postel, umyvadlo a příležitost pracovat.


Avšak ve dvě hodiny ráno s knížetem zacloumá jeden z tajných policistů a probudí ho. V ruce drží učebnici – latinskou gramatiku z dob Nikolajova studia na carském lyceu.
„Je tohle vaše?“


Nemá cenu lhát.


„Ano,“ odpoví. „Jako chlapec jsem tam chodil do školy.“


Muž knížku otevře a tam, na vnitřní straně desky, se skví majestátní podobizna cara Mikuláše II., jejíž vlastnictví se považuje za zločin. Kníže se musí zasmát; dal si takovou práci, aby z pokoje odstranil všechny portréty, erby a královské insignie.


Kapitán vezme nůž a vyřízne list z knihy. Na zadní stranu napíše místo a datum a podá jej knížeti k podpisu.


Knížete odvezou do Lubjanky, kde je držen několik dní a znovu vyslýchán ohledně svých loajalit. Pátého dne ho navzdory všem očekáváním osud ušetří. Nevyvedou ho na nádvoří a nepostaví ho ke zdi ani ho nepošlou na Sibiř. Obdrží pouze tzv. minus šestku: úřední rozsudek, který mu dovoluje volný pohyb po Rusku s výjimkou Moskvy, Petrohradu, Kyjeva, Charkova, Jekatěrinburgu a Tbilisi – to jest šesti největších měst v zemi.


Zhruba osmdesát kilometrů od Moskvy, v malém městečku Tučkovo, žije mladý kníže dál převážně nezatížen pocity pohrdání, nevole či nostalgie. V jeho rodném městě i nadále roste tráva, ovocné stromy kvetou, děvčata stále dospívají. Díky zapadlosti místa se navíc nedozví, že jeden rok po vynesení rozsudku si trojice z Čeky počká na jeho starého učitele, který se vrací domů do malého bytečku, kde žije se svou ženou. Když ho dovlečou před trojku, jeho osud zpečetí právě skutečnost, že mnohokrát – navzdory jasnému zákazu – najal „bývalého člověka“ Nikolaje Petrova, aby hrál v jeho orchestru. Eisenov je poslán do pracovního tábora.


Řekl jsem, že jméno knížete Petrova si pamatovat nemusíte, a tak bych měl také dodat, že chlapíka s kulatým obličejem a ustupujícími vlasy v následující kapitole byste si navzdory jeho krátkému zjevení zapamatovat měli, neboť bude mít za několik let nemalý vliv na rozuzlení tohoto příběhu.

 

 

přeložila Martina Šímová
nakladatelství Vyšehrad, 2018
ISBN: 978-80-7429-973-5

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 08 Březen 2018 08:20 )