Christopher Hitchens: Bůh není veliký



Hitchens výřez přebalKniha od autora označovaného za jednoho z nejskvělejších novinářů naší doby (London Observer), v níž diskuze o úloze náboženství ve veřejném životě získává zcela novou podobu.

 

 

Christopher Hitchens se v ní s jedinečnou erudicí a inteligencí věnuje nejnaléhavější otázce současnosti: zhoubné síle náboženství ve světě. V této působivé polemice s věřícími předkládá Hitchens základní argumenty proti náboženství (a ve prospěch sekulárnějšího přístupu k životu), a to formou podrobné a poučené interpretace hlavních náboženských textů. Hitchens nám vypráví příběh o vlastních nebezpečných zkušenostech s náboženstvím a popisuje svou duchovní cestu směrem k sekulárnímu nazírání na svět, založenému na vědě a rozumu. Je to svět, v němž jsou nebesa nahrazena záběry vesmíru získanými pomocí Hubbleova dalekohledu, nad nimiž se nám tají dech, a Mojžíš a hořící keř ustupují nádheře a symetrii dvojité šroubovice DNA. Bůh nás nestvořil, píše. My jsme stvořili Boha. Náboženství, vysvětluje Hitchens, nabízí zkreslenou představu o našem původu, naší podstatě a vesmíru. Tím, že jej dětem vštěpujeme, jim škodíme a ohrožujeme náš svět. Vůbec nezáleží na tom, zda jste celý život věřící, nebo přesvědčení ateisté, či zda patříte k těm, kteří si o úloze, jakou hraje náboženství vHitchens přebal životě, neudělali zatím jasno; polemika předložená na stránkách knihy vás vyprovokuje k zamyšlení a k přání se do ní zapojit.

 

Christopher Hitchens (1949–2011) byl přispívajícím redaktorem časopisu Vanity Fair a hostujícím profesorem liberálních studií na New School. Je autorem celé řady knih, k nimž patří Thomas Jefferson: Author of America, Thomas Paines Rights of Man: A Biography, Letters to a Young Contrarian a Why Orwell Matters.

 

 

Ukázka z knihy:

Kapitola V.

METAFYZICKÁ TVRZENÍ NÁBOŽENSTVÍ JSOU FALEŠNÁ

„Jsem člověk jedné knihy.“

Tomáš Akvinský

 

„Obětujeme rozum Bohu.“

Ignác z Loyoly

 

„Rozum je nevěstka ďábla, která nedokáže nic víc než pomlouvat a škodit všemu, co Bůh říká a činí.“

Martin Luther

 

Když k hvězdám patřím, dobře vím, že jedno jim, jak zpráchnivím.

W. H. Auden, „Ať jsem já tím, kdo miluje víc“

 

Již dříve jsem napsal, že bychom nikdy neměli napadat dojímavou víru Akvinského nebo Maimonidese (na rozdíl od slepé víry miléniových nebo absolutistických sekt, jimiž jsme, jak se zdá, z nějakého trvale obnovitelného zdroje neustále zásobováni). Důvod je prostý. Víra takového druhu, která dokáže alespoň po nějakou dobu obstát v konfrontaci s rozumem, dnes už prostě nemůže existovat. Dávní otcové víry (kteří si dávali velký pozor, aby se mezi ně nedostaly žádné matky), žili v době ohromné nevědomosti a strachu. Maimonides do svého Průvodce nerozhodných nezařadil ty, o nichž napsal, že nejsou hodni jeho úsilí: „Turky“ a černé a nomádské národy, kteří se svou „povahou podobají němým zvířatům“. Akvinský zpola věřil astrologii a byl přesvědčen, že v každé jednotlivé spermii je obsažen zcela dotvořený zárodek lidské bytosti. Lze si jen povzdechnout, jakých skličujících a hloupých přednášek o sexuální zdrženlivosti mohli být naši předchůdci ušetřeni, kdyby se na nesmyslnost této představy přišlo o něco dřív, než se ve skutečnosti stalo. Augustin byl sebestředný fantasta a nevzdělanec, domnívající se, že centrem všeho dění je Země. Nijak nepochyboval, že bůh si o něj začne dělat starost, jakmile utrhne byť jedinou hrušku z cizího stromu u cesty, a byl zcela přesvědčen – věren svému neochvějnému solipsismu – že Slunce obíhá kolem Země. Vykonstruoval také šílenou a krutou představu, že duše nepokřtěných dětí končí v takzvaném „limbu“. Dokáže si vůbec někdo představit obrovské trápení milionů katolických rodičů, které tato chorá „teorie“ po dlouhou dobu způsobovala, dokud ji církev teprve v dnešní době nepodrobila revizi, i když jen velice ostýchavě a částečně? Luthera děsili démoni a věřil, že duševně nemocní lidé jsou dílem ďábla. Muhammad měl podle svých následovníků věřit, stejně Bůh není veliký Christopher Hitchens jako Ježíš, že poušť obývají džinové, neboli zlí duchové.

 

Samozřejmě je třeba jasně říci, že náboženství má své kořeny v době lidské prehistorie, kdy nikdo – ani sám moudrý Demokritos, jenž došel k závěru, že veškerá hmota je tvořena z atomů – neměl ani to nejmenší tušení, co se vlastně kolem děje. Náboženství pochází z uplakaného a vystrašeného dětství našeho lidského druhu a dětského pokusu vyrovnat se s naší nevyhnutelnou touhou po poznání (stejně jako s touhou být utěšován, uklidňován, a s dalšími novorozeneckými potřebami). Dnes toho i ty nejméně vzdělané děti vědí o řádu přírody daleko víc než zakladatelé náboženství; jeden by rád věřil – i když se to nedá jasně prokázat – že to je důvod, proč už se vzájemně posílají jinam než do pekla.

 

Všechny pokusy sladit víru s vědou a rozumem jsou předurčeny k neúspěchu a jsou směšné právě z těchto důvodů. Dočetl jsem se například o jedné křesťanské ekumenické konferenci, jejíž organizátoři chtěli ukázat, jak jsou liberální, a pozvali na ni nějaké fyziky. V té chvíli mě samozřejmě napadne, že by žádné církve neexistovaly, kdyby lidé neměli strach z počasí, tmy, morů, zatmění slunce a všech dalších věcí, které jsou dnes snadno vysvětlitelné. A také kdyby nebyli nuceni ze strachu před mimořádně trýznivými důsledky platit přemrštěné desátky a daně, jež daly vzniknout impozantním církevním stavbám.

 

Je pravda, že i vědci jsou někdy věřící, nebo přinejmenším pověrčiví. Například sir Isaac Newton byl spiritista a alchymista zvláště úsměvného druhu. Fred Hoyle, původně agnostik, zcela oddaný myšlence „záměru“, byl cambridžským astronomem, který stál u zrodu termínu „velký třesk“.

[…]

 

 

přeložil Jiří Martínek

nakladatelství Citadella, 2018

ISBN: 978-88182-099-1

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB