Max Porter: Žal je to s křídly

Email Tisk PDF

Porter výřez přebalDva malí kluci zažívají v londýnském domě nezměrný žal po náhlé smrti matky. Jejich zdrcený otec, odborník na drsnou romantiku Teda Hughese – básníka, jehož svého času potkal stejný úděl –, před sebou vidí pouze bezútěšnou prázdnotu. V okamžiku, kdy se dá zoufalství krájet, však na scénu přilétá všetečný Vrán: sentimentální pošahanec, léčitel a chůva, tlučhuba a šejdíř. A znalec v oboru osiření, jehož přitahují truchlící, kterým vyhrožuje, že je neopustí, dokud ho budou jenom trochu potřebovat.

 

 

 

Výjimečný debut Maxe Portera – dílem novela a dílem báseň v próze, zčásti mučivý trojhlas a zčásti úvaha o posledních věcech člověka – slučuje otcovskou něhu, soucit a stylistickou bravuru v oslnivý výsledek. Jeho kniha, plná překvapivého humoru i bezohledných pravd, se dá přečíst během několika hodin, ale její účinek působí zázračně a dlouho – déle než zármutek sám.Porter přebal

 

 

Ukázka z knihy:

Mám, odpověděl jsem.


A je dobrý?


Výborný.

 

Při vzpomínce na Vrána u sebe v pracovně jsem se div nerozesmál. Vrán vystavující účet za absolvované sezení. Vrán doporučený praktickým lékařem jakožto kontakt dohledatelný v seznamech Národní zdravotní služby. Vrán zvažující psychoanalýzu podle Winnicotta, pak zavrtění hlavou a zdráhavý příklon ke Kleinové.

 

Ano, je vážně vynikající, ujistil jsem svého nejlepšího kamaráda. Nemusíš si dělat starosti. Vzal si mě pod křídla specialista.

 

KLUCI

Někdy v době, kdy mamka umřela, se přihnal hurikán a vyvrátil hodně stromů. V lese u pláže poblíž babiččina domu zůstala spousta zpola spadlých kmenů, které se opíraly o ty, co tu melu přestály.

 

Lezl jsem po nich výš a výš, až je váha mého těla strhla a já spadl na zem. Občas do měkkého zeleného jehličí, jindy do hromady pichlavých větví. Můj bratr křičel: MRTVOLA!

 

Už si nepamatuju, jestli tu zábavu vymyslel on, nebo Vrán.

 

Táta pro nás do lesa přišel, když se začalo stmívat, a vyděsil se: „Ty krvácíš. Sakra, krvácíš úplně všude!" Byl jsem otupělý zimou a škrábance mě pálily a táta brášku napomenul, že by se měl nad svým chováním vážně zamyslet.

 

 

VRÁN

Tohle je pravda pravdoucí.

 

Létal světem jeden démon, který se živil žalem. Vtom k němu ze dveří a z oken domu čerstvého vdovce zavanula lahodná vůně syrové hrůzy a nečekané ztráty.

 

A tak se ten zloduch rozhodl, že si najde cestu dovnitř.

 

Když byly jednou večer děti čistě vymydlené a otec jim vyprávěl pohádku, ozvalo se rázné:

 

Buch buch buch. „Otevřete, otevřete, prosím. To jsem já z domu číslo padesát šest... Keith. Keith Coleridge. Došlo mi mléko – nevypomohli byste mi?"

 

Moudrý otec však věděl, že v jejich tiché krátké ulici žádný dům číslo padesát šest není, a neotevřel.

 

Další noc to démon zkusil znovu.

 

Buch buch buch. „Otevřete, otevřete, prosím. Jsem z vydavatelství Parenthesis. To jsem já, Paul... Paul Graves. Dozvěděl jsem se tu hroznou novinu. Je mi vážně moc líto, že jsem se u vás nestavil dřív. Nesu pizzu a nějaké hračky pro děti."

 

Nicméně bdělý otec věděl, že v Parenthesis pracuje jeden Pete a jeden Phil, ale žádný Paul, a tak neotevřel.

 

Další večer zloduch narazil do dveří, modře blikal a houkal jako siréna.

 

BUCH BUCH BUCH! „Otevřete! Policie! Víme, že jste tam! Tak pohyb, je to naléhavé! Máte pět vteřin na to, abyste otevřel, jinak vyrazíme dveře!"

 

 

přeložila Jana Jašová
nakladatelství LEDA, 2018
ISBN: 978-80-7335-519-7

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB