Eva Bendová: Pražská kavárna / minulost a současnost

 

Bendová výřez přebalKniha Pražská kavárna – minulost a současnost odhaluje čtivou a poutavou formou nejen to, kde se v Praze poprvé vařila káva, ale i skutečnost, proč jsou kavárny neodmyslitelnou součástí našich životů. Unikátní vhled do kavárenské tradice a současnosti je dílem Evy Bendové, od autorky, která se tématu věnuje více než deset let. Kniha vyšla za podpory hl. m. Prahy.

 

 

 

Kavárna se stala zrcadlem moderního světa. Vznikla jako prostor s řadou společenských možností, jako prostor určený k svobodnému setkávání, odpočinku, diskuzi, pozorování vnějšího světa.

 

„Pražskou kavárnu, její prostředí a realitu představuji formou eseje na úvod publikace, a dále formou průvodce.  Současné prostředí jednotlivých mladších kaváren jsme procházeli a mapovali spolu s fotografem Josefem Ptáčkem. Jinde svoji roli hraje dobový tisk a publikované nebo archivní fotografie a kresby,“ říkáBendová přebal autorka. Nedílnou součástí knihy je přiložená mapa, kterou čtenáři ocení při toulkách po kavárnách současné Prahy.

 

Kavárenská tradice je v Čechách stará více než tři sta let. Nedílně patří k formování života a kultury společnosti. V kavárnách se zakládala umělecká hnutí a spolky, kavárenský život obohatil literaturu, divadlo i politiku. Kavárny navštěvovali Franz Kafka, Milena Jesenská, Jan Zrzavý, Adolf Hoffmeister i Václav Havel. Kniha pátrá po zaniklých podnicích, z nichž nám zůstaly jen vzpomínky či nenápadné stopy a připomíná dlouhou historii stálic kavárenského nebe. Mezi nová zajímavá místa autorka zařadila vedle literárních a hudebních kaváren také typy podniků, které do pražského prostředí od devadesátých let vnesly nové prvky: kavárny spojené s pražírnou a dovozem kávy, malé kavárenské provozy nabízející pohodlí „malého obýváku“, podniky rehabilitující zchátralé prostory nebo přinášející kavárenskou kulturu do dříve vykořeněných míst.

 

O autorce: Eva Bendová vystudovala dějiny umění v Praze, dlouhodobě studovala v zahraničí, zabývá se také architekturou.

 

Autor: Eva Bendová

Nakladatel: Verzone

Rok vydání: 2017, 1.

Formát: 224 stran, vázaná

ISBN 978-80-87971-16-1

 

 

Ukázka z knihy:

 

Kde se v Praze poprvé vařila káva?

 

Oldřich-Homoláč-V kavárně-Zlatá-Praha-XVII-1900Na otázku, kde se v Praze poprvé vařila káva, můžeme odpovědět jen po pečlivém prostudování archivních pramenů. Novější texty o počátcích kaváren v Praze tyto údaje více nebo méně upravují a deformují, a to až do dnešních dnů. Ani s prameny to ale není nijak slavné, je totiž pouze jediný: podrobné německy psané Popsání královského města Prahy od Jaroslava Schallera z let 1794 —1797. Ve třetím díle věnovaném Starému Městu pražskému Schaller v souvislosti s domem U Zlatého hada v dnešní Karlově ulici roku 1796 uvádí: „Na začátku tohoto století muž z Arábie jménem Georgius Deodatus Damascenus, který v tomto domě měl své první bydliště, učil znát pražské měšťany požitek tohoto, nevím, asi bych řekl lahodného anebo mnohem více škodlivého, do té doby v Čechách vůbec nebo velmi málo známého kávového nápoje, který se do dnešních dnů stal tak velmi nutnou potřebou i mezi venkovany. Vystačil si zpočátku se svým arabským oblečením, chodil pražskými ulicemi tam a sem, nesl s sebou již nalitou kávu i s cukrem a šálky ve skříňce a obsloužil ty, co si jej zavolali s jeho nápojem do svých domů k snídani nebo i k obědu. V roce 1714 přijal pražské měšťanské právo a zřídil obřadní kavárnu v obchodě stojícím přímo naproti strážnice pod malostranskou mosteckou věží, čp. 34. Po krátkém čase, když se zjistilo, že mnozí nacházejí zálibu v tomto arabském nápoji, byly pozvolna otevřeny další nové kavárny na Malé Straně U Petržílka a U Zlatého hroznu čp. 61, na Starém Městě v Krenovském domě a na Novém Městě U Bílého kohouta na Koňském trhu, a jejich počet vystoupal k dnešním dnům dobře ke stovce. Publikujeme tu vyobrazení známého Araba.“ [překlad E. B.] Schallerův popis skutečně doprovodila ilustrativní rytina Georgia Deodata Damascena — Jiřího Donáta (Bohdana) Damašského (z Damašku), a to od přední pražské mědirytecké dílny Jana Berky; portrét musel být s největší pravděpodobností smyšlený, protože nikdo z nich, ani Schaller ani sám Berka narozený v roce 1759, zmiňovaného „Araba“ potkat nemohli.

Co nám Schaller skutečně říká o prvních pražských kavárnách? Jednak to, že v jeho době na konci 18. století byly velmi populární, víme li, že ve své knize věnoval Deodatovi dokonce celostránkové zobrazení, kterých je jinak v celém souboru velmi málo. Jednak se dozvídáme, že v domě U Zlatého hada v Karlově ulici Deodat bydlel, kavárna tu nebyla. Také rok 1714 je důležitý, Deodat získal měšťanské právo. Kavárnu mohl založit bezprostředně poté, nicméně klidně i v roce 1715, datum se vztahuje k udělení práva. První „slavnostní, obřadní kavárnu“ lokalizuje Schaller do tehdejšího čísla popisného 34 na Malé Straně. Tím byla menší malostranská mostecká věž, kde skutečně bývaly obchody naproti strážnici v přízemí velké mostecké věže. Dům U Tří pštrosů, který figuruje v několika současných textech jako místo první kavárny, zde rozhodně uveden není. Díky Schallerovi se můžeme seznámit i s dalšími kavárnami Prahy v 18. století. Kavárna U Petržílka byla jistě podnikem otevřeným v Petržílkově domě na Újezdě, dnes v domě na rohu Hellichovy ulice a Újezda, kde sídlí hostinec Pod Petřínem. Kavárna v domě U Zlatého hroznu stávala na rohu Malostranského náměstí a Karmelitské ulice vedle současného hostince U Glaubiců čp. 267. První kavárnu na Starém Městě již nenajdeme; nacházela se v Krenovském domě, který stával na Staroměstském náměstí před barokním kostelem sv. Mikuláše a byl zbořen v asanaci 1901. Až do jeho zboření v prvním patře sídlila kavárna Viktoria. A dům U Bílého kohouta na Novém Městě? Na dnešním Václavském náměstí, dříve Koňském trhu, jej v roce 1929 nahradil Baťův obchodní dům.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 19 Leden 2018 14:00 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB