Mírábáí: Mé srdce splyne s tvým

 

Mírábájí výřez přebalMírábáí byla podle střípků příběhu, dochovaného v básních jí připisovaných a ve zmínkách jiných autorů, princeznou a mystickou básnířkou oddanou Kršnovi.

 

 

Narodila se asi na přelomu 15. a 16. století v Rádžasthánu. Od dětství milovala božstvo Kršnu a po brzké smrti svého manžela se vzepřela své rodině – vzdala se svého bohatství a postavení, aby se mohla cele oddat životu naplněnému opěvováním Kršny. Skládala pro něho básně (pady), které zpívala a doprovázela na hudební nástroje (éktárá, tánpúrá, cimbálky). V básních jej nazývá různými jmény (Kanha, Girdhar, Manmóhan, Góvind, Šjám, Sávarija, Hari, Rám atd.). Podle zmínek v básních a podle rozličných legend jí rodina, do níž se přivdala, usilovala o život, neboť svým chováním a styky s potulnými světci, mystiky a filozofy (santy) kazila pověst rodu. Snažili se ji proto otrávit a pod záminkou, že se jedná o božský nektar, jí podali jed, Kršna ji však podle legendy ochránil. Mírá poté Mírábájí přebalsama volí život potulné světice a její pouť končí ve Dvárce, kde v chrámu splyne s vyobrazením Kršny.

Písně plné touhy a stesku v odloučení, které jsou jí připisovány, jsou dodnes oblíbenou součástí repertoáru profesionálních zpěváků a hudebníků. Po celé Indii se jich dochovaly tisíce. Předávaly se většinou ústně a tradičně je zpívají především ženy. V některých básních se autorka stylizovala do role Kršnovy oblíbené družky Rádhy, jiné je možno zařadit do proudu lidové milostné poezie s tématy z každodenního života. Další mají mystický a filozofický nádech; vyprávějí o životě bez domova a zamýšlejí se nad pomíjivou povahou lidského bytí a dosažením konečného vysvobození z koloběhu životů.

Sbírka Mé srdce splyne s tvým s podtitulem „Eroticko-mystické básně indické princezny a světice“ je prvním překladem poezie Mírábáí do češtiny a představuje reprezentativní výběr z díla jí připisovaného. Texty přeložila Nora Melnikova s Arvindem Singhem Tejawatem a přebásnil Pavel Martinec, knihu ilustrovala Lea Melnikovová.

 

 

Ukázka z knihy:

 

 

V MÉM SRDCI NIKDO

V mém srdci nikdo

kromě Tebe není,

trápím se, Lásko,

                čekám utěšení

Ve dne i přes domluvy

                               nikdy nemám hlad

a v noci nedovedu spát

Je moje tělo téměř u rozpadu,

to Girdhar Nágar

nad Mírou má vládu

Ten, jehož našla jsem,

mě neopustí snad…

 

 

 

PŘIŠEL ZA MNOU JÓGÍ

Přišel za mnou jógí,

přišel za mnou milý

Nemysli na nízké, dost bylo objetí,

žízeň i pochybnost mne opustily

Ten snědý velmož s paví korunou

a žlutým rouchem se zlatými lemy,

ten život za životem

panuje mi

Jen pro něj láska má se zapálila

– hrát si a dovádět,

to chystá pro milého milá

Rty moje zvlhly rosou

nektaru, po němž se neumírá

Štěstěna náruč svou mi otevírá

vždyť dnes se Girdharovi

zalíbila Mírá

 

 

 

ACH, PŘÍTELKYNĚ, JÁ ŠÍLÍM LÁSKOU

Ach přítelkyně, já šílím láskou,

                kdo mou bolest zná?

Lože mám na popravčím kůlu,

                jak se na něm usíná?

Milý má lože na nebeské báni,

jak se s ním setkat, jakou cestou jít?

I zranění zná jen ten, kdo se zraní,

a upálení ty, jež dali upálit

Z bolesti běhá Mírá od lesa zas k lesu

a nikde lékař, nikdo neléčí ji,

kdo zmírní bolest, vytrhne ji z běsů?

Jediný lék je v rukou Sávariji

 

 

 

JAKÁ TO ROČNÍ DOBA, Ó MATKO?

Jaká to roční doba, ó matko?

Jsem ve svém srdci zahanbena

Dnes je noc černá, temná, blesky prosvícená

a já zas sama, osamělá žena,

uléhám na schystané lože,

v duši strach, ó matko

Padá déšť, zlehka, po kapkách, ó matko,

shora pán deště rozbouřil se záhy,

bez Šjáma osiřelá v přikrývkách, ó matko,

smutně jak žežulka jsem křikla: Drahý!

Girdhar Nágar je Mířin pán,

proč byl mi Tvůrcem

život darován, ó matko?

 

 

 

TANCUJI PRO TOHO, KDO MYSL MOJI ŠÁLÍ

Tancuji pro toho,

kdo mysl moji šálí,

obhlížím milce,

ale dbám jen o to, zdali

mé svůdné kroky Tebe přilákaly.

Nohy si obepnu

stříbrným nákotníčkem lásky;

hra rozkoše – svou sukni svůdně,

lýtka zahalená,

dnešního dne jsem zcela připravena

bez studu světského

a bez ohledu na rodinnou čest

Tě svést.

Ulehnu na lože milého.

Mírá splyne s Harim.

 

 

 

MÉ OČI LAČNÉ JSOU

Mé oči lačné jsou

a nic jim není dost

a tím, co vidí, přítelkyně má,

tím jenom roste jejich dychtivost

Kršna mi úkryt dal,

mé tělo nepatří mně,

bič naší rodiny už není moje břímě

Švagrová s tchyní lají

a jen mi nadávají od večera k ránu,

ale mé srdce bez zábran

se odevzdalo jinačímu pánu

Ať si mě klidně někdo chválí,

ať si mi klidně někdo spílá:

Mírá je oddaná

a bez Girdhara zmírá!

 

 

Přeložila Nora Melnikova spolu s Arvindem Singhem Tejawatem, přebásnil Pavel Martinec.

 

nakladatelství DharmaGaia, 2017

ISBN: 978-80-7436-086-2

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 10 Leden 2018 15:32 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB