Antonín K. K. Kudláč: Barvy černobílého světa

Email Tisk PDF

Kudláč výřez přebalLiterárněvědná monografie Antonína K. K. Kudláče (*1971) s podtitulem „Studie o vybraných žánrech současné české populární literatury“ zkoumá vybraný segment současné české populární literatury, konkrétně tzv. populární fantastiku (science fiction, fantasy, horor) a komparativně též detektivní prózu, z hlediska teorie literárních žánrů.

 

 

Analýza textů je funkčně doplněna vhledy do recepčních a komunikačních kontextů této literatury. Kudláčova kniha představuje minimálně svým tematickým záběrem zřejmě první takto komplexní odborné zhodnocení domácí populární literatury v českém akademickém prostředí.

 

 

Ukázka z knihy:

RESUMÉ

Kniha Antonína K. K. Kudláče Barvy černobílého světa zkoumá současnou českou populární literaturu z žánrového hlediska, konkrétně pak se zaměřuje na její významný segment tvořený tzv. populární fantastikou (science fiction, fantasy, fantastický horor). Z komparativních důvodů je k uvedeným žánrovým formám zařazena rovněž detektivní próza, s populární fantastikou autorsky i recepčně úzce spojená.

 

Autor monografie vychází z konceptu kulturního transferu, za jehož součást považuje také akulturaci literárních žánrů v různých kulturních prostředích. V této Kudláč přebalsouvislosti uvažuje o „adaptovaných“ a „neadaptovaných“ žánrech / žánrových variantách jako o dokladu rozmanitosti kulturního přenosu v rámci globalizované populární kultury, původně zakotvené v angloamerickém prostředí.

 

Za jádro populární fantastiky považuje A. K. K. Kudláč science fiction (SF) a fantasy, které chápe jednoznačně coby literární žánry, tedy intertextové znakové systémy, které utvářejí genezi i recepci literárního textu a vstupují tak významně do literární komunikace. Podstatu SF spatřuje autor zejména v užití chronotopu Země a vesmíru v širokém časovém záběru (nejen budoucnostním) a výrazného motivického kontextu vědeckého poznání a technologického vývoje; fantasy podle něj pak stojí především na budování fikčních světů, jejichž podstata je ve vztahu k aktuálnímu světu vnímána jako „nemožná“ nebo „nepravděpodobná“. V případě české SF kniha konstatuje rozvinutou tradici „hard SF“, a to zejména v podobě „space opery“. Druhá varianta, v zahraničí obvyklejší, pro niž A. K. K. Kudláč upřednostňuje označení „soft SF“, v české populární literatuře tolik zakotvená není, autor proto navrhuje hledat její obdobu v textech, jež intenzivně využívají historických motivů, často oproti minulosti aktuálního světa určitým způsobem variovaných (skryté / tajné dějiny, kontrafaktuální dějiny…). Oproti SF se fantasy jeví žánrově podstatně diferencovanější, různé její varianty jsou v české literatuře již hojně zastoupeny. Za zvláště silnou variantu považuje autor monografie „historickou fantasy“.

 

Současná populární próza zahrnuje ovšem také tzv. modus jakožto významový příznak či obecnější žánrovou vlastnost, která prolíná různými žánry a ovlivňuje je. Výrazně modální charakter vykazuje zejména horor, jehož přítomnost v Čechách je z řady důvodů omezená, přesto některými texty podnětně formuje českou populární literaturu. Velmi osobitý modus populární fantastiky představuje rovněž steampunk, původně navazující na typicky britské kulturní tradice, posléze transformovaný do znakově zjednodušené podoby, která v některých případech vstřebává lokální kulturní tradice. Steampunk zatím ovšem českou literární tvorbu ovlivňuje poměrně málo, byť jistě nepostrádá potenciál vývoje do budoucna.

 

Žánr detektivní prózy je naopak v české kultuře již pevně zakořeněn, i když jeho varianty jsou oproti zahraničnímu stavu především z důvodů historického vývoje ve 20. století poněkud zúžené. Po roce 1989 se postupně vyprofilovala „postsocialistická detektivka“ jako dědictví žánrových forem předchozí éry; vedle ní zároveň vznikají díla ovlivněná zahraničními literárními proudy (hard-boiled school, resp. noir fiction, severská krimi), velmi významné místo pak zaujímá „historická detektivka“. Nemálo současných českých detektivních autorů je přitom spojeno právě s populární fantastikou.

 

Genologický systém populární literatury, a v jeho rámci pak zvláště žánry populární fantastiky, má bezesporu velmi výrazný literárněkomunikační charakter. Chápání, prezentace a interpretace žánru patří k základním recepčním strategiím na všech jejich úrovních, od pozice autora přes vydavatele a čtenáře až po kritika, už proto, že příjemci tohoto druhu literatury tvoří svébytnou a kreativní subkulturu. Tato komunita zároveň vytváří vlastní literární kánon. Těmito a příbuznými tématy se zabývají dva exkursy zařazené na samotný závěr publikace.

 

Populární literatura v představených žánrech navazuje v české kultuře na některé tradice, jež pramení zvláště v jistém typu historismu; jeho současnou podobu nazval A. K. K. Kudláč „postmoderní historismus“. Ačkoli tradičně bývá populární kultura považována za „kulturu bez paměti“, zdá se být evidentní, že populární texty (nejenom literární) využívající historické paměti patří k nástrojům zakládání kolektivní, stejně tak jako individuální identity. Současně má popkultura podle autora monografie ještě další, v podstatě sakrálně-magickou funkci, která formuje každodenní i „sváteční“ život jednotlivce.

 

 

vydala Univerzita Pardubice, 2017

ISBN: 978-80-7560-105-6

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB