Čtení o Richardu Weinerovi. Dimenze (ne)rozumění 1917–1969



Málek výřez přebalČtení o Richardu Weinerovi (ed. Petr Málek) předkládá chronologicky uspořádaný výbor z kritických, polemických a bilančních článků, přibližujících osobnost spisovatele Richarda Weinera.

 

 

Texty z let 1919–1969 se soustředí na období, kdy se autorův kritický a literárněhistorický obraz formoval, kdy se utvářel fenomén nesrozumitelného, osamělého, nezařazeného či nezařaditelného Weinera, „lichého člověka“ české literatury. Výběr reflexí Weinerovy tvorby od prvních zralých povídkových a básnických knih až po články, dokládající znovuoživený zájem o jeho dílo v šedesátých letech, zachycuje dramaticky se proměňující spisovatelův obraz od „roztomilého básníka“ přes „dezertéra své generace“ až po outsidera, solitéra a „Einzelgängera“, jehož osamělé dílo má však schopnost orientovat. Antologie nemůže suplovat dějiny recepce jeho díla, chce však postihnout její klíčové momenty. V pestrém předivu dobových (o)hlasů je reflektována či předznamenána Málek přebalvětšina témat a motivů, na něž navázalo a jež o nové akcenty prohloubilo pozdější bádání.

 

První oddíl knihy zahrnuje dva autorovy osobně laděné texty, reflektující otázku jeho židovství a solitérství. Následující dva oddíly mapují kritický ohlas děl autorovy první tvůrčí periody, resp. jeho vrcholných děl z let 1928–1933 (A. Novák, F. Götz, M. Rutte, K. Sezima, J. Vodák, J. Štyrský ad.). Čtvrtý oddíl shrnuje úvahy, jež od poloviny třicátých let chtěly autorovu tvorbu „rehabilitovat“ a postihnout ji v její komplexnosti (F. X. Šalda, B. Novák), resp. ji bilancovaly po autorově úmrtí (V. Černý, A. M. Píša, J. Chalupecký, O. Králík, J. Pistorius). Závěrečný oddíl představuje články autorů časopisu Tvář (Z. Hejda, V. Linhartová, B. Doležal), kteří ve svém znovuobjevování Weinera byli vedeni hlouběji motivovaným vědomím spřízněnosti s poetikou i etikou jeho tvorby.

 

 

Ukázka z knihy:

 

ÚVOD

Petr Málek

„Richard Weiner byl z vyvolenců, jejichž dílo opsáno je křivkami neuzavřenými a mířícími k bodu nekonečna, jimž teprve budoucnost objeví jejich průsečík a sklene z nich první perspektivu,“ napsal v dubnu 1948 mladý literární kritik Jiří Pistorius v recenzi na Chalupeckého monografii Richard Weiner (Aventinum,1947). Ani po mnohaletém mlčení, jež se z příčin autorova židovského původu během okupace o jeho díle rozhostilo, nepochyboval, že jeho velikost „roste jen a násobí se vnitřní nutností a nenáhodností svého osudu“. Černého Kritický měsíčník, v němž byla recenze publikována, byl záhy poté zastaven (ostatně jako i Svobodné noviny, Osvobozený Našinec a Vyšehrad, kde své referáty o Chalupeckého knize uveřejnili P. Eisner, O. Králík a I. Slavík), recenzent odešel do emigrace, nakladatelstvím Aventinum chystaný dvousvazkový výbor z Weinerovy poezie a prózy, k němuž měla recenzovaná monografie plnit funkci jakéhosi „úvodu“ či „průvodce“, se již nerealizoval, monografie šla z velké části do stoupy a o autorovi samém dlouhých patnáct let nebylo publikováno ani slovo. Když se však v roce 1964 mladá kunsthistorička a začínající autorka Věra Linhartová v prvním ročníku časopisu Tvář po tak dlouhé cézuře k Weinerovi vracela, nejenže nepochybovala o jeho trvalém a nepopiratelném významu pro živý literární vývoj, odmítala též o něm uvažovat jako o autorovi „neznámém a znovuobjevovaném“. Podle Linhartové se tak mohl jevit jen z hlediska povrchu, totiž knižního a čtenářského trhu, skutečný pohyb uměleckého díla a jeho působnost se však prosazují nezávisle na něm, takže o Weinerovi lze „mluvit plným právem jako o autoru dobře známém, který má v české literatuře své pevné, pomíjivými vnějšími kritérii nedotknutelné místo“ (Tvář 1964, č. 9–10, s. 54). Linhartová se tu dotkla jednoho z paradoxů literárněkritické a literárněhistorické recepce (nejen) Weinerova díla, které během dlouhých period oficiálního mlčení „působí pouze svou existencí a kvalitou a ‚prozařuje‘ takto neveřejnými cestami“ (tamtéž).

 

U vědomí tohoto paradoxu je úkolem naší antologie přiblížit Weinerovu osobnost tak, jak nám ji prostředkuje právě onen „povrch“, veřejný literární život, v němž se spisovatelův obraz utvářel a proměňoval, mizel z něj a opět se do něj navracel. Upřednostněny jsou zejména kritické, polemické a bilanční články, které reagovaly na vydávání autorových děl, na jeho úmrtí a (spolu)utvářely fenomén nesrozumitelného, osamělého, nezařazeného, či nezařaditelného Weinera. Soustředíc se na období, kdy se v bezprostředních ohlasech formoval autorův kritický a literárněhistorický obraz, předkládá naše antologie výběr reflexí Weinerovy tvorby od prvních zralých povídkových a básnických knih až po články, dokládající znovuoživený kritický zájem o autorovu tvorbu v šedesátých letech. Tento výběr nám umožňuje zachytit dramaticky se proměňující autorův obraz – od „roztomilého básníka“ (J. Vodák) přes „dezertéra své generace“ (F. Götz), Weinera, který „nebyl z největších, ale dojista z nejzávažnějších osobností našeho moderního písemnictví“ (A. M. Píša) až po outsidera, solitéra a „Einzelgängera“, jehož osamělé dílo má však schopnost orientovat (Z. Hejda). Především Weinerova vrcholná básnická a prozaická díla z přelomu dvacátých a třicátých let „složitostí“ a „umělostí“ výrazu ve sféře obraznosti i jazyka všestranně vybočovala z tehdejšího literárního kontextu, ať už vědomě či bezděčně se distancovala od soudobých literárních norem, na jejichž pozadí byla literární kritikou přijímána s narůstajícím nepochopením. S autorovou originální poetikou se však potýkala nejen dobová kritika, nýbrž jen postupně a obtížně se s ní vyrovnávala také literární historie. Naše Čtení sice nemůže suplovat dějiny recepce Weinerova díla se všemi jejími fasetami, chce však postihnout její klíčové momenty. V pestrém předivu dobových (o)hlasů, podávajících ve své rozporuplnosti reprezentativní pohled na Weinera a jeho dílo, je reflektována či přinejmenším předznamenána většina témat a motivů, na něž naváže a jež o nové akcenty prohloubí pozdější weinerovské bádání. Především po roce 1989 byly dříve vyznačené možnosti rozumění rozvinuty v řadě literárněhistorických či poetologických interpretací. Ty však unikají z dosahu naší antologie nejen svým rozsahem, nýbrž především svou povahou: ať už pojednávají specializovaná témata Weinerovy poetiky nebo podávají syntézu jeho uměleckého vývoje, přistupují k předmětu svého zájmu již jako k ustálené jednotce české literární historie. Naše Čtení naproti tomu upřednostňuje texty, které se k Weinerovu dílu vztahují jako k živé otázce, na niž mnohdy nenalézají odpověď. Ve snaze ustavit nový význam nebo přehodnotit starý svádějí do slepých uliček či dezinterpretací, nebo naopak odhalují a pojmenovávají témata a postihují ty rysy autorovy poetiky, jež v nových kontextech ožily a byly reflektovány jako „orientující“ pro vývojové možnosti soudobé literatury.

[...]

 

 

Vydal Institut pro studium literatury, 2017

ISBN: 978-80-87899-70-0

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB