Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic: Putování aneb Cesta z království českého do města Benátek (…)

Harant výřez přebalCestopis Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic (1564–1621) Putování aneb Cesta z Království českého do Benátek, odtud po moři do země Svaté, země jůdské a dále do Egypta a velikého města Kairu, který patří k nejzajímavějším českým literárním památkám doby vrcholného humanismu, dovršuje tradici domácích cestopisů o putování do Svaté země a Egypta.

 

 

V širokých historických a kulturních souvislostech předkládá čtenáři autentickou reflexi podoby světa na přelomu 16. a 17. století. Kryštof Harant, známý jako politik a jeden z aktérů stavovského povstání, jehož život tragicky končí roku 1621 na popravišti, se tu představuje jako vzdělaný, výtvarně i hudebně nadaný renesanční kavalír. Je všímavým pozorovatelem i vtipným glosátorem života v navštívených zemích. Poznávací hodnotu jeho spisu umocňují nejen bystré popisy vzdálených exotických krajů, doplněné odkazy na autorovu rozsáhlou četbu, ale také přiložené ilustrace, mapy a dokumenty. Cestopis edičně připravila, Harant I přebalkomentář, vysvětlivky a slovníček napsala Hana Bočková ve spolupráci s Markétou Melounovou.

 

Dílo vychází ve dvou svazcích, samostatně neprodejných.

 

Ukázka z knihy:

 

KAPITOLA PRVNÍ

V níž se vypisuje počátek cesty z Čech skrze díl země německé až do města Benátek ve Vlaších ležícího

Když se psalo léta Páně 1598 v pondělí po Provodní neděli, to jest 30. dne měsíce března, vyjel sem z zámku Bělí od urozeného a statečného rytíře, pana Diviše Markvarta z Hrádku, na Bělí, Nekmíři a Trpistech etc., na ten čas Jeho Milosti Císařské rady, a přijel do města Plzně na noc k urozené paní Lidmile Markvartové z Chudenic etc., při kteréžto tehdáž mých dvé dítek, totižto synáček jménem Vilém Humprecht, šesti let stáří, a dcerka Lidmila Kateřina, okolo let devíti, hned od smrti dobré paměti mé milé manželky a paní mateře jich se zdržovalo, avšak potom léta 1599, 13. dne Octobris, po mém z cesty zase do království českého se navrácení, toho času, když Jeho Milost Císařská pro přímoří v Městech pražských dvorem v Plzni býti ráčil, obý dvý, jedno po druhém, v šesti dnech s mou velikou žalostí z tohoto bídného do onoho věčného života prostředkem smrtiHarant II přebal vykročilo.

Druhého dne, totiž v uterý posledního měsíce března, vyjev z Plzně, přijel sem na Bystřici. A tu sem podlé společného našeho o tom snešení a zůstání shledal se s urozeným a statečným rytířem, panem Heřmanem Černínem z Chudenic, na ten čas Jeho Milosti Císařskékomorníkem, též cesty mé mým věrným spolutovaryšem a pravým Achatem na mne očekávajícím. Nazejtří ráno, totiž ve středu 1. dne měsíce dubna, strojili sme sobě potřeby a věci na tak dalekou a nebezpečnou cestu náležející. Po obědích vida pan Heřman Černín nemalý počet z panstva a rytířstva příbuzných i nepříbuzných s námi se žehnati umysl majících, zamyslil všelijaké kratochvíle, až i k kroužku, davše na vyhranou v dar pozlacený koflík, honbu držel.

Ve čtvrtek ráno, to jest 2. dne dubna, vyjel sem ve jméno Boží se panem Heřmanem Černínem a jedním služebníkem, všickni tří na koních, z Bystřice. O polednách přijeli sme do Nových Kostelů, německy New Kirchen, a tu se začíná dolejší bavorská země aneb dolejší Bavory, kdežto poobědovavše dojeli sme na noc do města Kouby. Na ráno podávajíce se dále do země bavorské, jeli sme skrz některá pěkná a veselá města, jako Straubingen, při řece Dunaji ležící, léta Páně 1208 od knížete Ludvíka Bavorského vystavené. Potom skrze Landshut.

Leží pak Landshut při řece Isr, latině Isera řečené, větší díl jeho na rovině, něco pak při vrchu vystaveno jest, na němž velmi ozdobný a nákladný zámek knížete bavorského stojí. Za tim zámkem jest velmi pěkná a rozkošná zahrada, v níž všelijaká cizí a divná koření, kvítí a byliny, mistrovští labyrintové, obrazy a statuae, mnohé stromoví a zvláště ze všelijakého ovoce nákladní plotové a hradby se spatřují, neb tu někdy na větším díle kníže bavorské obyčej míval se zdržovati.

V městě stojí velmi vysoká věž, na kterouž sme až do kranclů neb pavlačky vylezli. Chtějí tomu, že by se nad tuto v Landshutu Vídenskou a Straspurskou vyšších a nákladnějších věží ve vší Říši nenacházelo. Avšak jedné každé z těch jiná vlastní obzvláštnost nad druhou se pokládá, totiž že se Vídenská za nejpevnější, Straspurská za nejpěknější a Landshutská za nejvyšší drží.

Z Landshutu jeli sme k Rozenhajmu, až k zemi tyrolské, k Kopfštejnu, zámku a městu tak řečenému, klíči a pevnosti z té strany země tyrolské. Odtud přijeli sme do města Švacu, kdež sou znamenité stříbrné hory, mezi nimiž nám nejpřednější dva doly, Falkenstein a Erbstollen, kteříž by dnem i nocí znamenité kyzy vydávati měli, chválili.

Potom sme se dostali do města Hall, kteréž neveliké jest, ale pěkně vystavené, v něm jest dům veliký a nákladně stavený, německy müntzhaus, totiž mince, kdež všelijakou stříbrnou tyrolskou minci bijí, a to timto u nás a jinde neobyčejným způsobem. Nejprvé ukují množství stříbrných šínův, dlouhých na dva lokty a na tři prsty širokých, ty potom odtud, kdež je kují, do jiného místa při zemi snášejí, a tu sou kola mistrovská, vodou se jako mlejnská točící, kdež jeden šín po druhém kladou mezi ty kola, kteráž zhůru dolů ustavičně jdou a v jistém místě se scházejí, majíc vnitř ráz arciknížat z obojí strany, svrchní i spodní, rytý, takže dřív, než jeden šín prostrčíc vytáhnou, do čtyrmecítma rázů na každém šínu tolarových vytlačených se najde. A to tak rychle od ruky jde, že tim způsobem do několika set tolarů za hodinu vytisknouti se může. Odtud zase do jiného pokoje se nosí a tam jsou dvě přes celý pokoj tabule, na jedné jsou železní presové, jímiž se tolary z těch šinů vedlé rázu okrajují a krouží, a potom na druhou tabuli již hotovi tolaři přenášejí, okrajkové pak zase se na šíny šmelcují. Co se pak tkne menší mince, jako krejcarův a malých peněz, kteří firerslovou (platí jich pět za krejcar), ty opět jináč dělají. Jest vodní kolo, které vždycky se vodou táhne a točí, a podlé toho připravená jakási váha železná aneb sphaera, na sáh zdýlí, při ní na koncích jsou dvě železné koule, a to železo aneb váha se obrací rovně jako při hodinách sphaera a jest k té váze přidělaný pres s rázem. A když se ta váha jednou obrátí, vyzdvihne se ten pres a podloží pod něj plech, z kteréhož krejcary dělají, a tak se vytiskne krejcar anebo ten firer peníz, odstrčíc jej jen prstem pryč, kterýž na tabuli padne, a než dobře váha zase na druhou stranu se obrátí, podložíc plíšek hned se zase jiný vytiskne. A tak jim to velmi spěšně od rukou jde, že se jich veliké množství za den nadělati může.

Za času mého při dvoře a v službě Jeho Milosti arciknížecí Ferdinanda slavné a svaté paměti se zdržování skoro každé dvě neděle sem s Jeho Milostí do Hallu jezdíval, kdež Jeho Milost svou pannu sestru, královnu Magdalénu, dceru císaře Ferdinanda, kteráž se v Hallu v klášteře, aneb jak tam slovestift (nadání), jménem Navštívení svaté Alžběty až do své smrti zdržovala, často navštěvovati a k minci a jiným svým důchodům dohlídávati ráčil. A pamatuji se, že sem sám v též minci několik tolarů tim svrchupsaným způsobem okrojil aneb vystřihl, což vše každému velmi lehce činiti příjde.

(…)

 

nakladatelství Host, 2017

ISBN: 978-80-7491-942-8

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB