Lewis Carroll: Alenčina dobrodružství v říši divů a za zrcadlem

Caroll výřez přebalSpeciální kompletní vydání Carrollovy Alenky v klasickém českém překladu od Jaroslava Císaře obsahuje oba díly dilogie – první díl Alenčina dobrodružství v říši divů i druhou knihu Za zrcadlem a co tam Alenka našla.

 

 

V knize čtenář navíc najde v češtině dosud nepublikované básně, kterými v originále oba díly začínají a končí, společně s Carrollovými vánočními a velikonočními pozdravy ve formě dopisů dětským čtenářům, které doprovázely některá pozdější vydání. Knihu s ilustracemi Jana Švankmajera vydalo nakladatelství Dybbuk.

 

Alenka se ocitne v záhadné říši divů, podivuhodném světě, jehož prazvláštní obyvatelé se povětšinou chovají velmi iracionálně. Tyto roztodivné postavy ji zaplétají do fantazijních situací, jimiž Caroll přebalse Alenka nenechá vyvést z rovnováhy a vždy na ně odpovídá s neústupnou logikou. Díky své dětské naivitě poukazuje na absurdnosti světa, a současně tím poukazuje na jedinečnost a pravdivost dětského vnímání. To je také důvodem, proč je tato kniha odedávna označována za literární klasiku, která nikdy nezestárne.

 

 

Ukázka z knihy:

Nicméně vejce jen rostlo a rostlo a začalo vypadat stále víc a více jako člověk: když se k němu přiblížila na několik kroků, viděla, že má oči a nos i ústa; a když k němu přišla docela blízko, viděla jasně, že je to sám HUPITY DUPITY. „Nemůže to být nikdo jiný,“ řekla si. „Jsem si tím tak jista, jako kdyby měl své jméno napsáno po celé tváři!“
To by tam bylo možno napsat stokráte, snadno, na té ohromné tváři. Hupity Dupity seděl se zkříženýma nohama jako Turek na vysoké zdi – zdi tak úzké, že se Alenka nepřestávala divit, jak může udržet rovnováhu – a protože měl oči pevně upřeny opačným směrem a ani zbla si jí nevšímal, pomyslila si, že to je asi vycpaný panák.
„Jak věrně je podobný vejci!“ řekla nahlas, stojíc pod ním s rukama připravenýma ho chytit, protože co chvíli očekávala, že spadne.
„To by dohřálo i nejmírnějšího svatého,“ řekl Hupity Dupity po dlouhé přestávce, hledě při řeči stále pryč od Alenky, „být nazván vejcem – toho nejmírnějšího!“
„Já jsem řekla, že vypadáte jako vajíčko, pane,“ vysvětlovala Alenka. „A některá vajíčka, víte, jsou velmi pěkná,“ dodala doufajíc, že se jí podaří obrátit svou poznámku v poklonu.
„Někteří lidé,“ řekl Hupity Dupity hledě stále pryč od ní, „nemají víc rozumu než malé dítě!“
Alenka nevěděla, co by na tohle měla odpovědět, nepodobalo se to vůbec rozmluvě, myslila si, vždyť nikdy nic neříkal k ; poslední jeho poznámka byla dokonce zcela zřejmě mluvena k protějšímu stromu – stála tedy a tiše si opakovala:

 

ilustrace-Jana-Švankmajera„Hupity Dupity seděl na zdi,
Hupity Dupity ze zdi spad;
a celé královo vojsko
a celá králova jízda
jej nedovedla na zeď zpátky dát.“

 

„Ten poslední verš je zřejmě příliš dlouhý na tuto básničku,“ dodala skoro nahlas zapomenuvši, že ji Hupity Dupity může slyšet.
„Nestůjte tu, drmolíc pro sebe nesmysly,“ řekl Hupity Dupity, poprvé se dívaje na ni, „a řekněte mi, jak se jmenujete a co tu hledáte.“
„Já se jmenuji Alenka, avšak –“
„Hloupé je to jméno dost!“ přerušil ji Hupity Dupity netrpělivě. „Co znamená?“
„Což musí jméno něco znamenat?“ tázala se Alenka nedůvěřivě.
„Ovšemže musí,“ řekl Hupity Dupity s krátkým úsměvem, „mé jméno znamená způsob, jakým se pohybuji, a tvar, který má moje tělo – a krásný, praktický tvar to také je. S jménem, jako máte vy, byste mohla mít skoro jakýkoli tvar.“
„Proč tu sedíte tak docela sám?“ řekla Alenka, nepřejíc si začínat spor.
„Nu protože tu nesedí nikdo se mnou!“ zvolal Hupity Dupity. „Myslela jste si, že na tohle nesvedu odpověď? Tak jinou!“

 

přeložil Jaroslav Císař
nakladatelství , 2017
ISBN: 978-80-7438-176-8

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB