Jang Ťiang: Šest historií venkovského života

Email Tisk PDF

Ťiang výřez přebalV červenci 1970 byla spisovatelka a překladatelka Jang Ťiang spolu s manželem a dalšími kolegy z Čínské akademie společenských věd poslána na převýchovu do školy pro kádry 7. května. Šest historií venkovského života tvoří šest vzpomínek na těžké a nezřídka absurdní chvíle, které zde během dvou let zažila.

 

 

Kulturní revoluce (1966–1976) byla pro většinu vzdělaných lidí v Číně rozčarováním a obdobím ponížení, v řadě horších případů i utrpení. Mnohým přinesla naprosto zbytečnou smrt. Je to období, ke kterému se ve své tvorbě neustále vrací řada čínských autorů. Jang Ťiang odkazem na tradiční čínské dílo Šest historií prchavého života dodává svým Šesti historiím další rozměr, a čtenářům tak odhaluje další úhel pohledu na Kulturní revoluci. Knihu vydalo v překladu Hany Bašové nakladatelství Verzone jako další svazek edice Xin.

 

Jang Ťiang (1911–2016) byla významná spisovatelka, autorka divadelních her a překladatelka. Už na univerzitě byly její povídky oceňovány a publikovány v Ťiang přebaltehdejším váženém periodiku Ta Kung Pao. Po absolvování univerzity v Su-čou studovala ve třicátých letech v Oxfordu a v Paříži. Po návratu do Číny proslula jako autorka divadelních her a překladatelka. V jejím překladu znají čínští čtenáři romány jako Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha nebo Gil Blas. Nejznámějším literárním dílem Jang Ťiang je Šest historií venkovského života (Kan-siaoliouťi, 1981). Kromě toho napsala také dva romány, Koupel (Si-cao, 1988) a Po koupeli (Si-cao č-chou, 2014), a rozsáhlejší vzpomínkovou prózu My tři (Wo-mensa, 2004). Všechna tato díla, včetně Šesti historií venkovského života, charakterizuje propojení poutavého popisu jednoho z bouřlivých období v dějinách Číny a myšlenky na poklidný rodinný život, o nějž Jang Ťiang neustále usilovala.

 

 

Ukázka z knihy:

V Luo-šanu nebyla půda, kterou by bylo možné obdělávat, pracovní tábor byl bez práce. Asi za měsíc se všichni, včetně rodinných příslušníků, stěhovali se všemi svými věcmi do Tung-jüe v okrese Si. Okres Si byste na mapě našli, ne tak Tung-jüe. Země tam byla neúrodná a lidé chudí, v zimě nebylo ani čím topit v kamnech a mnoha ženám omrzly tváře. Když chtěly vyprat prádlo, musely si dřepnout na břehu jezera a sklánět se nad vodou. Mo-cchun požádal jednu vesničanku, aby mu vyprala novou košili, ale vypranou košili už nikdy neviděl. Já se jenom strachovala, aby nespadl do vody; kdyby za něj mohl někdo vyprat, za pár ztracených košil by to stálo.

 

Lidé, kteří v Pekingu čekali, až je také pošlou na venkov, si dělali starosti, jaký je život ve škole pro kádry, a často mě prosili, abych jim vyprávěla, co vím. Všichni nejraději poslouchali příběh o tom, jak básník Che Čchi-fang jedl rybu. Místní vypustili rybník, aby vylovili ryby, a ve společné vývařovně se zlepšila kvalita jídla, připravovali rybí maso na červeno. Soudruh Čchi-fang přispěchal s velkým kelímkem na čištění zubů, aby si také jednu porci koupil; ryba ale chutnala podivně, a čím víc ochutnával, tím prapodivnější mu její chuť připadala. Když nabral největší kousek, aby tomu přišel na kloub, zjistil, že v kelímku zapomněl zbytek voňavého mýdla. Vyprávění se vždy setkalo s upřímným smíchem s nádechem bezbřehého soucitu. I oni mi pověděli jednu veselou historku o tom, jak ČchienČung-šu a jistý pan Ting, oba dva přední badatelé, nedokázali přivést k varu kotlík s vodou, ať se snažili sebevíc. Jala jsem se je hájit: kotlík byl pod širým nebem a přivést ho k varu ve sněhové vánici není nic jednoduchého. Zábavná historka je ale zábavná historka.

 

Po Novém roce se dali do výstavby vlastních obydlí. I ženy tahaly kárky, vyráběly cihly, pokrývaly střechy, zastaly veškerou těžkou práci. Mo-cchun a JüPching-po s několika dalšími „starými, slabými, nemocnými a nemohoucími“ byli zproštěni této povinnosti a měli na starost jen lehčí práce. Naše jednotka na venkov vyrazila teprve osm měsíců po nich. Tou dobou už se zabydleli v nových obydlích, která si sami vybudovali.

 

Naše jednotka se vydala na venkov do školy pro převýchovu kádrů až dvanáctého července 1970. Mo-cchuna jsme vyprovázeli ve třech – já, A Jüan a Te-i. Mě vyprovázela už jenom A Jüan; Te-i si měsíc předtím vzal život.

 

Te-i připouštěl, že má trochu pravicové sklony, ale říkal, že zkrátka neschvaluje ultralevičáctví. Když na jejich univerzitě začala kampaň „Proti živlům šestnáctého května“, několik ultralevičáků podezřelých z „tendencí šestnáctého května“ označilo Te-iho za svého „vůdce“, a že prý má v rukou seznam „živlů šestnáctého května“. V té době už Te-i opět působil na univerzitě, zatímco A Jüan ještě pracovala v továrně; Te-i žil v přiděleném pokoji na univerzitě, A Jüan na ubikaci v továrně. Když ode mne Te-i naposledy odcházel, řekl mi: „Maminko, já nezastávám nepřátelský postoj vůči lidu, ale nemohu ani odporovat pracovní skupině oddělení propagandy; a rozhodně nedokážu ublížit někomu tím, že jeho jméno napíšu na smyšlený seznam, nedokážu ani lhát.“ Po návratu na univerzitu ho zavřeli. Třídní boj je jako požár, který nelze uhasit. A Jüan se spolu s ostatními, kdo museli pracovat v továrně, vrátila na univerzitu. Oddělení propagandy nutilo celou fakultu, aby ve třech skupinách „bojovali“ proti Te-imu, aby ho přinutili vydat seznam jmen. Te-i odpověděl sebevraždou.

 

Když mě A Jüan doprovodila na nádraží, také jsem naléhala, aby se vrátila a nečekala na odjezd vlaku. Nebyla to žádná křehounká dívenka, mohla jsem ji opustit s klidným svědomím. Při pohledu na její osamělou vzdalující se siluetu mě však tak zabolelo u srdce, že jsem rychle zavřela oči. Za zavřenými víčky jsem ale ještě ostřeji viděla, jak v našem zmrzačeném, neuspořádaném domově sama dává všechno do pořádku, a hned jsem oči zase otevřela. Už mi ale zmizela z dohledu. Opět jsem oči zavřela, tentokrát proto, aby mi nevytryskly slzy. Vlak se dal pomalu do pohybu a já opustila Peking.

 

 

přeložila Hana Bašová

nakladatelství Verzone, 2017

ISBN: 978-80-87971-15-4

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 


Akademie Literárních novin vás zve na kurz

Soudobé československé a české dějiny – významná výročí 2018

Lektory kurzu jsou vědečtí pracovníci Ústavu soudobých dějin Akademie věd České republiky

Oldřich Tůma a Jiří Kocian.

Kurz se zabývá československými a českými soudobými dějinami v souvislosti s významnými výročími roku 2018: 1918 vznik samostatného státu ČR, 1938 Mnichovská dohoda, 1948 komunistický převrat a 1968 konec Pražského jara, a to v kontextu mezinárodních souvislostí včetně studené války.

Středa a čtvrtek 10. a 11. ledna 2018 * 10:00 hod. až 16:00 hod. * 20 účastníků * Korunní 810/104, budova D, Praha 10-Vinohrady * 2400 Kč včetně oběda a občerstvení

Kurz je akreditován MŠMT ČR

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB