M. Šichtařová & V. Pikora: Robot na konci tunelu

Email Tisk PDF

 

Šichtařová Pikora výřez přebalaneb Zpráva o podivném stavu světa a co s tím.

 

 

 

Dost možná stojíme na prahu nové éry. Vyspělý svět se dal na cestu multikulturalismu, genderové korektnosti, rozpadu tradičních rodin a hodnot. Přestože procházíme obdobím historicky největšího blahobytu, neužíváme si to, naopak. Spotřeba antidepresiv je rekordní, některé země již vymírají a úbytek původního obyvatelstva kompenzují jen díky imigraci. Regulace se neustále zvětšuje a svobod drasticky ubývá.

A jako by dnešní společnost neměla dost problémů sama se sebou, přichází do toho ještě další rána: Čtvrtá průmyslová revoluce. Šíří se strach, že rostoucí robotizace připraví lidstvo o práci a že umělá inteligence je pro lidstvo větší hrozbou než války či epidemie...

Známí ekonomové Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora, autoři několika bestsellerů, nositelé ceny čtenářů Magnesia Litera a popularizátoři světa peněz přichází Šichtařová Pikora přebals výbušnou zprávou o stavu dnešního světa.

Stojí lidstvo na prahu ráje, anebo naopak pomalu degeneruje a řítí se vstříc svému konci? A jsme odsouzeni do role pouhých diváků, anebo můžeme o svém osudu rozhodnout sami? Dá se vůbec v okamžiku těchto dějinných změn najít něco jako svatý grál štěstí? Odpověď na tuhle otázku vás hodně překvapí...

Nakladatel: NF Distribuce

ISBN 978-80-88200-04-8

310 stran

 

Ukázka:

Proč to vlastně nefungovalo? (Markéta Šichtařová)

Příchod finanční krize je jen otázkou času. A ráda bych se mýlila, ale všechno nasvědčuje tomu, že nebude kvalitativně moc odlišná od krize z roku 2008.

Na počátku byla jakási naivní víra zejména Američanů, že každý obyvatel USA má div ne automatický „nárok“ dosáhnout na hypotéku a slušné bydlení. A také víra, že každou krizi dokážeme potlačit. Že si přeci nenecháme teroristy diktovat, kdy k nám přijde recese.

Dnes tato víra trvá, byť se krutě mýlí. Ale navrch k tomu tu ještě máme mnoho dalších pikantních ingrediencí: Radikalizaci arabského světa. Ohromné přebujení státu blahobytu v Evropě. Obrovskou vlnu imigrace do Evropy motivovanou krom jiného právě tímto všeobjímajícím státem blahobytu. Odtržení Velké Británie od EU, které je z velké části právě reakcí na tuto imigraci a imigrační politiku. Tisk peněz v Evropě a trochu v jiném slova smyslu i v USA. Rostoucí zadlužení na obou stranách Atlantiku. Nezdravé banky i nezdravé podniky.

Ekonomiky se vlastně ve srovnání s obdobím před krizí 2008 nijak neozdravily, naopak se staly ještě zranitelnější. A máme tak našlápnuto na další mohutnou krizi, která si patrně nijak nezadá s onou krizí na přelomu let 2008-2009.

Jak je ale možné, že se centrální banky i vlády tak krutě zmýlily? Jak to, že jejich politika nefungovala?

Skoro se chce křičet: To přeci není možné, že by se leadeři světových ekonomik tak krutě a soustavně mýlili! To přeci musí mít nějaké vysvětlení!

Možná vás už napadají nejrůznější teorie spiknutí založené na tom, jak ten či onen touží světovou ekonomiku dostat do rozvratu a pak na tom vydělat…

Ale brzděte trochu se svou představivostí. Jakkoliv vás to možná překvapí, má to podle mého soudu vysvětlení mnohem prostší a až trapně jednoduché. Oni se opravdu jen zmýlili. Nebyl v tom žádný záměr. Byly v tom pouze tři ingredience propletené vzájemně do sebe.

Zaprvé touha po moci.

Zadruhé vypaření pravé ekonomie.

A zatřetí naivní víra ve fungování socialistických politik.

Tyhle tři ingredience si dobře zapamatujte, protože jejich propletenec je vskutku fatální. Hned vysvětlíme, jak to myslíme.

Opojení mocí (Vladimír Pikora)

Tou první složkou je touha po moci. Samozřejmě, že v Americe se vyskytuje mezi vysokými státními úředníky zrovna tak jako v Evropě. V Americe má podobu zejména „vývozu demokracie“. Američané mají stále pocit, že musejí hrát roli hodného světového policisty, a že mají právo i povinnost současně dávat do pořádku jakékoliv konflikty, které se ve světě objeví. Díky svému aktivnímu působení na Blízkém východě notně přispěli k radikalizaci arabského světa a k vlně imigrace do Evropy. Ale na americkém vměšování do záležitostí jiných národů tato touha po moci ještě není zdaleka tak dobře vidět, jako je vidět na příkladu vládců Evropské unie.

Brusel, hlavní město spojené Evropy, je zdaleka nejlepším příkladem touhy po moci. Velmi dobře to bylo vidět poté, co si Britové v létě 2016 odhlasovali odchod z EU.

Vzápětí se vyrojily velmi agresívní reakce od představitelů EU. Mezi nimi zvláště dominovali svou nesmiřitelností a viditelnou uražeností Martin Schulz, toho času předseda evropského parlamentu, a Jean-Claude Juncker, předseda Evropské komise. Společným jmenovatelem těchto reakcí byl postoj, že „zadarmo to EU Britům nedaruje“. Neboli že není možno odpojit se od EU a dál využívat výhod volného trhu.

Přeložme si, co vlastně tento postoj znamená: Ekonomové už zhruba od dob Adama Smithe, který žil v 18. století, dobře vědí, že liberalizace obchodu a odbourávání jeho bariér jsou užitečné pro obě strany. Naopak stavění překážek obchodu v podobě různých cel a dalších restrikcí ubližuje taktéž oběma stranám.

Jestliže tedy vrcholní evropští politici tvrdí, že po odchodu z EU, která vždy byla politickým projektem, nedovolí Británii využívat ekonomických výhod integrace, vlastně tím v překladu říkají: V touze pomstít se Britům obětujeme blaho našich vlastních občanů, kteří jako jedna ze stran nebudou moci nadále využívat svobodného obchodu s Brity. Takový postoj je pro mě trestuhodný a naprosto neospravedlnitelný.

Dovedeno do absurdna, je to logika typu: Než aby měl soused ve studni víc vody než já, raději otrávím vodu v celé vesnici včetně té své.

Tento neomluvitelný mstivý postoj nejlépe dokládá opojení mocí těchto politiků. Mluví z nich podle mého soudu nejspíš ukřivděnost, že někdo – v tomto případě Britové – si dovolil odchodem z EU zmenšit geografickou sféru jejich politického vlivu.

Ovšem jestliže vedoucí představitelé zemí nejsou ani v minimálním měřítku vedeni touhou po nejvyšším ekonomickém blahu svých obyvatel, nýbrž jsou vedeni touhou po maximalizaci své politické moci, pak není divu, že hospodářská politika, kterou posvěcují, nutně musí být od základů prohnilá.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 13 Září 2017 10:24 )  


Akademie Literárních novin

vás zve na kurz

Problémy současné češtiny

Kurz je určen všem těm, kteří denně pracují s naším rodným jazykem, nebo těm, kteří o něm rádi přemýšlejí a uvědomují si, jak se mění. Budeme mluvit o tom, jak se dnes mluví a píše, a zaměříme se i na to, proč se nám v jazyce něco nelíbí. Na příkladech konkrétních jazykových provinění proti správné češtině si ukážeme dnešní nejčastější chyby ve vyjadřování psaném i mluveném v úřednických, reklamních i mediálních textech.

3. prosince od 10:00 do 16:00 hod.

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

Telefon: 234 221 131

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB