Zdenko Maršálek: „Česká“, nebo „československá“ armáda?

Email Tisk PDF

Maršálek přebalPublikace vůbec poprvé detailně mapuje národnostní složení československých vojenských jednotek v zahraničí během druhé světové války a tím přináší na problematiku exilového vojska zcela nový pohled.

 

 

Kromě Čechů a Slováků v něm totiž bojovala celá řada dalších československých občanů, jejichž významný podíl byl během dlouhých desetiletí z propagandistických důvodů marginalizován. Autor pracuje numerickými metodami, známými jako „historie v číslech“, zdánlivě chladný přístup ovšem kromě samotné faktografie odkrývá mnohé další otázky a širší souvislosti. Kniha reviduje některé mýty o zahraničním odboji a současně nabízí zamyšlení nad problematikou národnostní sebeidentifikace v multinacionálním prostoru českých zemí.

Zdenko Maršálek (1966) pracuje v Centru pro dějiny menšin Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i., a pro Vojenský historický archiv Praha. Zabývá se především historií vojenství Československa a zemí střední Evropy v letech 1918–1945.

Knihu v edici 1938-1953 vydává nakladatelství Academia.

 

Ukázky z knihy:

 

 

Vojsko v exilu

Exilová armáda rozhodně nepředstavovala homogenní celek. Teze o jednotném duchu zahraničních jednotek a bratrství ve zbrani sice určitě nebyly pouhým propagandistickým mýtem, přesto je třeba říci, že se jednalo o vojsko velice rozmanité, složené z mnoha různých rekrutačních zdrojů a bezpočtu jednotlivců. Bezpochyby všechny spojovala společná služba v uniformě československého vojáka, společný boj proti nacistům a u naprosté většiny i myšlenka na obnovu samostatné republiky. Velkou část vojáků, zvláště těch, kteří uprchli z území okupované vlasti, charakterizoval aktivní přístup k životu a snaha formulovat a následně i obhajovat a prosazovat své názory – vždyť již samotné rozhodnutí k odchodu do exilu a ke vstupu do zahraničních jednotek bylo výrazně aktivním činem. Převážně dobrovolnický charakter armády navíc vojákům dával jistou legitimaci spolutvůrců zahraničního odboje a právo, aby byli vyslyšeni. Přirozeně poté docházelo k diskusím a střetům. Je důležité si uvědomit, jak na tehdejší Čechoslováky zapůsobily dějinné události, zvláště Mnichov, období druhé republiky a následná okupace. Mnozí z nich také kritizovali poměry prvorepublikové. Vojáci tedy bojovali za obnovení samostatného státu, ale současně bychom mezi nimi asi těžko našli někoho, kdo odcházel do odboje s představou prosté restituce republiky v její dřívější formě. Právě naopak, prakticky všichni, a to včetně profesionálních vojáků, měli méně či spíše více r evoluční názory na budoucí změny a nutnost nových přístupů. Škála představ byla velmi široká a mířila na obě strany pomyslného politického spektra, základní pojítko, tedy shoda co do nutnosti hlubokých reforem, však rozhodně existovalo. Problematika měla svůj rozměr politický, ale tím současně i národnostní, sociální a ideologický. Většina těchto otázek nebyla odkládána na poválečnou dobu a na rozhodnutí „národa doma“, jak hlásaly oficiální teze, ale naopak již v průběhu válečných let docházelo k profilaci jednotlivých proudů a k jejich vzájemným střetům, někdy dosti tvrdým.

Zcela viditelně se to projevilo při formování různých politických center a jejich průběžném zápase o dominanci nad celým zahraničním odbojem, své vlastní názory a antagonismy projevovaly ale i jednotliví prostí vojáci a menší skupiny.

Národnostní otázka byla tedy jenom jedním z mnoha problémů, s nimiž se zahraniční odboj a jeho armáda potýkaly, a nelze ji proto vidět odtrženě od celkové problematiky, jíž byla sice samozřejmou, ale jen dílčí součástí – což nijak neoslabuje její palčivost.

 

Národnostní otázka optikou „chladných čísel“

Danou materii, u pamětníků i zpracovatelů až příliš často zatíženou emočními vlivy a osobními hodnotovými preferencemi, jsem se pokusil uchopit ze zcela opačného konce – optikou „chladných“ numerických přístupů, blízkých metodám „historie v číslech“, známé jako kliometrie a používané spíše v oborech hospodářských a sociálních dějin. Průběžné sledování proměn a vývoje personální skladby exilového vojska přineslo nejen zajímavá konkrétní data, ale v důsledku poskytlo i nový pohled na vojsko jako takové a jeho organizační vývoj. Práce je tak do jisté míry průvodcem historií zahraničních jednotek viděných odlišnou perspektivou. Základními poznatky jsou nicméně konkrétní čísla národnostního složení, jejich proměny a následná analýza. I tato zjištění jsou pochopitelně jen jedním aspektem celé složité problematiky zahraničního vojenského odboje, přesto právě numerické zpracování umožnilo revidovat celou řadu mýtů a propagandistických polopravd, zatvrzele se držících nejen v povědomí širší veřejnosti, ale i v odborné historiografi i.

Přínos menšin a propagandisticky „nepohodlných“ skupin byl pro exilové vojsko nečekaně vysoký. V bojích u Kyjeva v roce 1943 tvořili plné dvě třetiny příslušníků 1. čs. samostatné brigády Rusíni a Ukrajinci, propuštění ze sovětských gulagů. Na Blízkém východě se tamní jednotka skládala více než z poloviny z vojáků židovského původu. Na konci roku 1943 počet vojáků, jejichž mateřštinou byla němčina, u jednotek v Británii přesáhl deset procent. V okamžiku, kdy tamní Československá samostatná obrněná brigáda na konci srpna 1944 odjížděla na francouzské bojiště, se plná třetina jejích příslušníků přímo hlásila k židovské konfesi. Během posledních osmi měsíců války celkové počty této brigády výrazně narostly, nové přírůstky ale ve své většině pocházely ze specifického pramene: v květnu 1945 byl každý třetí voják pozemních jednotek na Západě bývalým příslušníkem wehrmachtu. To je jen několik příkladů, jak dynamicky a překotně se exilové vojsko vyvíjelo a jak různorodé bylo jeho složení.

Během výzkumu jsem se pokoušel hledat odpověď na otázku, zda a do jaké míry je možné aplikovat byť jen nejzákladnější statistické metody v historickém výzkumu a jaké může tento přístup poskytnout konkrétní výsledky. Práce vychází především z dobových materiálů, které jsou komparovány s unikátní databází příslušníků československého zahraničního odboje, která díky elektronickému zpracování umožňuje prakticky libovolně kombinovat množství různých údajů, včetně souvislosti národnostních kategorií s některými kategoriemi sociologickými (věk, regionalita původu, povolání, konfese, zdravotní stav apod.). Během výzkumu se ovšem otevřela celá řada mnohem širších otázek, a práce tak kromě zpracování konkrétního tématu poskytuje i novou optiku vnímání vzájemného soužití několika národů a národností v jednom státě a problémů, s nimiž se potýkali příslušníci menšin v meziválečném Československu a v zahraničním odboji za druhé světové války.

 

© Zdenko Maršálek, 2017

ISBN 978-80-200-2608-8

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB