Fawaz A. Gerges: Islámský stát. Cesta k moci

Email Tisk PDF

Gerges přebalExpert na problematiku muslimského extremismu podává portrét zlověstné organizace zvané Islámský stát či Daeš. Počátky Islámského státu Gerges sleduje v chaosu vyvolaném americkou invazí do Iráku v roce 2003, popisuje, jak jej posílily události kolem tzv. arabského jara a jak pod taktovkou Abú Musaba az-Zarkávího dokázal převzít z rukou al-Káidy vůdčí roli džihádistického hnutí. Věnuje se hlavní postavě takzvaného Islámského státu, Abú Bakru al-Bagdádímu, jeho strategii a metodám stejně jako základní komponentě úspěchu IS, vztahu mezi militantními džihádisty a někdejšími důstojníky rozpuštěné irácké armády a dalších složek režimu Saddáma Husajna.

 

 

Ve světle dění v Iráku a Sýrii v posledních měsících vyznívají aktuálně autorova slova o tom, že i pokud bude IS vojensky poražen, nepřestane existovat. Pouze změní svou strategii a stáhne se do podzemí, kde bude čekat na další šanci – tak jako al-Káida Ajmána Zavahrího, jež ostatně podle Gergese časem opět získá na džihádistické scéně dominanci. A další příležitost, ať již pro Islámský stát či pro jiné skupiny, pravděpodobně přijde, protože radikální islamismus je dvojčetem politického autoritářství a celkové krize politiky v arabském světě.  

„Příběh Islámského státu je složitý a nelze jej odvodit z jeho propagandy, kterou někteří vědci ke své vlastní škodě považují za věrohodnou,“ píše autor v úvodu knihy. Sám se z větší části opírá o původní arabské zdroje a kriticky se vyrovnává s prohlášeními a publikacemi Islámského státu stejně jako s písemnou produkcí protagonistů, působících v rámci širšího islamistického a salafisticko-džihádistického hnutí. V textu do hloubky studuje vnitřní pohyby globálního džihádistického hnutí a měnící se síť loajalit a aliancí mezi jeho vůdci a jejich zástupci. 

Knihu v českém překladu vydává nakladatelství Vyšehrad. Doslov Břetislava Turečka doplňuje, co se stalo od odevzdání rukopisu do vytištění knihy, a kam fenomén Islámského státu míří dnes.

Tureček se s Gergesem setkal vloni na pražské blízkovýchodní konferenci, kam experta na muslimský terorismus pozvala Metropolitní univerzita Praha. V doslovu mj. uvádí:

„Dnes má Islámský stát nejen ve skrytu působící aktivisty a přívržence v Evropě, ale i otevřeně působící bojovníky a ideology v zemích od západoafrického Mali a Nigérie přes Egypt, až po Malajsii, Indonésii a Filipíny. Například v Afghánistánu se k němu přidala řada oněch velitelů a bojovníků, které kdysi coby »mudžáhidy« platili Američané, později se přidali k Tálibánu, následně přitvrdili vyhlášením loajality al-Káidě a nyní k Islámskému státu. Kábulská vláda a její zahraniční patroni se dokonce přibližují tichému usmíření s Tálibánem, aby nadnárodním džihádistům mohli čelit společně. V srpnu 2016 americký nálet zabil v Sýrii globálního mluvčího Islámského státu Abú Muhammada al-Adnáního, v dubnu 2017 nejprve USA použily desetitunovou, největší existující bombu proti klíčové základně ISIS přímo v Afghánistánu a zanedlouho byl zabit vůdce tamní větve ISIS Abdul Hasíb.
Navzdory těmto akcím se však ISIS, neboli Daeš, mezitím stal nejatraktivnější značkou v odvětví džihádistického válečnictví a ideologie, bojovník ISIS mívá vyšší žold, než měl u al-Káidy, a snáze pronikne na titulní stránky světového tisku. Lze předpokládat, že i kdyby radikálové vystupující pod touto vlajkou byli v následujících měsících poraženi v Sýrii a Iráku, jejich globální působení by ještě zesílilo. Bylo by možné takový stav považovat za onu porážku Islámského státu, kvůli níž se svolávají mezinárodní konference a zbrojaři hlásí tržby, jaké nezažili od konce studené války? Nemilou odpověď naznačila už tato kniha Fawaze Gergese.“


Fawaz A. Gerges, profesor blízkovýchodních vztahů na London School of Economics, se narodil v Bejrútu v roce 1958, pochází z křesťanské rodiny. Aby unikl konfliktu, který se v Libanonu rozhořel v roce 1975 a trval až do roku 1990, emigroval do Spojených států. Vystudoval v Londýně a Oxfordu, vyučoval v Oxfordu, na Harvardu a Columbijské univerzitě. Ve své badatelské práci se zaměřuje na moderní politické a sociální dějiny islámských zemí, sociální a náboženská hnutí v islámských zemích (Muslimské bratrstvo), džihádistický terorismus ( al-Káida, tzv. Islámský stát). Je autorem více než desítky knih o moderních dějinách Blízkého východu, o arabském jaru, americké politice vzhledem k muslimskému světu. Je autorem několika oceňovaných prací o džihádistických skupinách, jejich kořenech a strategii, vzájemných vztazích a nebezpečí, která představují pro dnešní svět.

 

Ukázka z knihy:

Válka mezi islamisty je stejně zuřivá jako válka proti všem ostatním. Stoupenci ISIS a stoupenci Ústředí al Qá‘idy se navzájem exkomunikují a vynášejí proti sobě náboženské verdikty, aby demonstrovali, že oni – a ne jejich oponenti – jsou tím pravým džihádistickým předvojem. Islámský stát nemůže v Sýrii koexistovat s an-Nusrou nebo jakoukoli jinou islamistickou skupinou, protože by to ohrozilo jeho monopolní mocenský nárok a právo řídit globální džihádistický projekt. Jako totalitárně náboženské hnutí se ISIS nakonec sám zničí, ne proto, že se dopouští ďábelských skutků, ale protože mu chybí politická představivost a jeho ideologie je v hlubokém rozporu s hodnotami a způsobem života místních obcí. (Více k tomuto tématu v závěru.) Kromě toho, že mistrovsky ovládá umění udělat si nepřátele ze všech regionálních a globálních mocností, Islámský stát ruší politiku jako takovou a hodlá zorganizovat společnost podle zásad z doby Prorokovy, tj. vnutit přítomnosti model vzdálené minulosti.
Nepřekvapuje tedy, že ISIS se pouští do kulturní očisty a vypuzuje z islámských zemí všechny cizí a nevěrecké vlivy včetně tradičních sunnitských praktik, které jsou v rozporu s fundamentalistickou nadčasovou interpretací islámského učení. Myšlenka očištění islámských zemí vězí hluboko v představivosti radikálních náboženských aktivistů, ale Islámský stát je prvním sociálním hnutím, jež se pokouší učinit z této ideologie nástroj praktické politiky. Když se bojovníci ISIS valili Sýrií a Irákem, ničili, poškozovali a plenili kulturní památky, jež považují za modloslužebnictví. Oslavou své kulturní čistky v rámci spektakulárních propagandistických produkcí předvádějí bojovníci Islámského státu skutky, nikoli slovy, svůj cíl očistit zemi a vzkřísit chalífát. Zatímco okolní svět s hrůzou sleduje propagandu ISIS, jeho sociální základna ji horlivě vstřebává. Jeho profesionálně připravené náborové filmy o kulturní očistě nejenom posilují jeho strategické poselství triumfu a expanze, ale také odvracejí pozornost od vojenských porážek.
Sunnitští ozbrojenci z ISIS jsou přesvědčeni, že za účelem vytvoření autentického islámského státu musejí být islámské země očištěny od odpadlictví a hereze, nehledě na lidské nebo civilizační náklady. Bojovníci Islámského státu s oblibou demonstrují ideologický zápal a fanatický boj za čistotu víry. Při pokusu očistit sunnitskou společnost od cizích kulturních vlivů se ISIS snažil rozbít diferencovanou sociální strukturu, sestávající ze sunnitů, šíitů, Kurdů, jezídů a křesťanů, jež přetrvala z časů staré mezopotámské civilizace na území dnešního Iráku. Obecně řečeno je zuřivost ISIS namířena proti menšinám, chápaným jako nevěřící bez lidských práv.
Názorným příkladem ideologie etnických čistek je mimořádné potrestání nepatrné náboženské minority jezídů. Její příslušníci, považovaní ISIS za heretiky, čítají méně než 1,5 % irácké populace, odhadované na 34 milionů osob. V létě 2014, po dobytí Mosulu a přilehlých měst včetně Sindžáru poblíž syrských hranic, kde žily desítky tisíc jezídů, začal Islámský stát provádět systematickou kulturní čistku. V jejím průběhu vyhnal statisíce příslušníků menšin z jejich domů, přičemž uplatnil sexuální násilí jako zbraň cíleným znásilňováním jezídských dívek a žen. Při divokých útocích ISIS byli pobíjeni muži a chlapci od patnácti let a dohromady 5270 jezídských žen a dívek bylo uneseno (z nich je v době vzniku tohoto textu stále 3144 v zajetí), jež byly následně podle lidskoprávních organizací, OSN a představitelů jezídské komunity přinuceny stát se sexuálními otrokyněmi.
K provozování moderního sexuálního obchodu ustavil Islámský stát oddělení „válečné kořisti“ a zavedl podrobné záznamy o sexuálním otroctví včetně prodejních smluv, potvrzovaných islámskými soudy, jak prozradila skrýš dokumentů, zabavená speciálními bojovými jednotkami USA v květnu 2015 při razii v Sýrii, při níž byl zabit hlavní finanční úředník ISIS Abú Sajjáf. Systematické znásilňování se stalo zavedeným a stále mocnějším náborovým nástrojem, jímž ISIS lákal muže z hluboce konzervativních muslimských společností, kde je náhodný pohlavní styk tabu a milostné schůzky jsou zakázané. Podle organizací jako Human Rights Watch, Amnesty International a na základě investigativních zpráv médií zničil ISIS stovkám jezídských žen život. Donatella Rovera, poradkyně Amnesty International pro krizové situace, mluvila se 40 jezídskými ženami, jimž se podařilo uniknout ze zajetí. Dle jejího sdělení mají tyto skutky Islámského státu charakter válečných zločinů. „Hrůzy sexuálního násilí a sexuální otroctví zničily život stovkám jezídských žen a dívek“. Zainab Banguraová, vyslankyně OSN k vyšetření tohoto sexuálního násilí, potvrdila, že leták ISIS, udávající cenu za koupi žen, je reálný a že „dívky byly prodávány jako barely nafty“. Banguraová uvedla, že ceny za chlapce a dívky od jednoho do devíti let jsou asi 165 dolarů. Dospívající dívky stojí asi 124 dolarů a ženy nad dvacet let jsou ještě levnější. Jak řekla Bloomberg News, „mají systém a mají program“. „Mají k dispozici příručku, jak s těmito ženami zacházet.“ Z hlediska ideologie ISIS jsou jezídi polyteisté nebo dokonce uctívači ďábla. Nemají nárok, aby se s nimi zacházelo jako s „národem Knihy“, tj. křesťany a židy, kteří mohou odčinit své hříchy zaplacením daně známé jako džizja, aby se dostali na svobodu.
Islámský stát jezídy buď zabíjí, nebo je násilně obrací na svou víru. Jejich ženy zotročuje, což je trest, který podle tvrzení ISIS posvětili jejich znalci islámského práva. Zavedení sexuálního obchodu a zotročování žen a dívek z malé jezídské komunity podporuje nejen mužská moc a (patriarchální) nadvláda, nýbrž také ideologický zápal. Bagdádí a jeho šúrá (rada či vláda) se chtějí odlišit od islamistických rivalů pokusem oživit tradice, rituály a praktiky, jež byly po více než tisíc let muslimské historie zapomenuty. Kráčet ve stopách proroka Muhammada se podle nich rovná striktní povinnosti a zároveň je to nástroj, jak doložit náboženskou čistotu a autenticitu. Knížečka Prorokových výroků s názvem „Z příkazů tvůrce o zajímání vězňů a zotročování“ kupř. nabádá jak k mírnosti, tak ke krutosti vůči zajatcům ISIS. Podle ní nemají být zotročené ženy oddělovány od svých dětí, ale bojovníkům je dovoleno mít pohlavní styk s otrokyněmi. Islámský stát se ve svém časopise Dábiq a ve svých propagandistických videích veřejně vychloubal zotročením jezídských žen. Sexuální otroctví ospravedlňoval náboženskými důvody, přičemž na místo přítomnosti kladl vzdálenou minulost. Pomáhal si rovněž selektivně vybranými verši z Koránu a sunny (tradice, založené na Prorokových výrocích a skutcích).
V článku „Obroda otroctví před soudným dnem“ z října 2014 ISIS tvrdí, že jezídky „mohou být zotročeny na rozdíl od ženských odpadlíků [šíitek], jež podle většiny fuqahá’ [znalců islámského právnictví] nemohou být vzaty do otroctví, takže jim pouze smí být dáno ultimátum k pokání, nebo budou popraveny.
V zajetí byly jezídské ženy a děti rozděleny podle šarí‘i [islámského práva] mezi bojovníky Islámského státu, kteří se podíleli na operaci v Sindžáru; nejprve byla jedna pětina z nich poslána úřadům ISIS, aby byla rozdělena jako chums [pětina kořisti, která připadá státu].“
Křesťanům se nevedlo o mnoho lépe. Po dobytí Mosulu a dalších měst v Iráku a Sýrii konfrontoval ISIS křesťany obou zemí s nelehkou volbou: konvertovat k islámu, zaplatit zvláštní daň (džizja), anebo okamžitě opustit zemi, a to zcela bez majetku. Nedávné důkazy ukazují, že navzdory zaplacení daně byly křesťanské ženy a dívky obětí systematického znásilňování vojáky Islámského státu. Uvedené ultimátum vyvolalo další vlnu útěků křesťanů, které začaly poté, co předchůdce ISIS, al Qá‘ida v Mezopotámii, známá také jako al Qá‘ida v Iráku, donutila 1 milion z 1,5 milionu přežívajících iráckých křesťanů utéci v letech 2003 a 2010 ze země. Existuje reálné nebezpečí, že Bagdádí by mohl dokončit dílo svého předchůdce Zarqáwího, zabitého v r. 2006 Američany. Během těchto čistek byl Irák zbaven své starobylé asyrské komunity, skoro dva tisíce let staré.
Totalitární ideologie ISIS rovněž otevřeně napadá muslimy. Ve snaze odlišit se teologicky od podobně smýšlejících islámských radikálů včetně Ústředí al Qá‘idy, si Bagdádí a jeho přívrženci osobují roli hlavních takfírí, kteří bez okolků libovolně exkomunikují jiné muslimy. Islámský stát považuje šíity za odpadlíky a schvaluje prolévání jejich krve. Totéž platí pro sunnity, kteří nesouhlasí s představami Islámského státu (o tom více později). Jestliže lze říci, že arabští autoritativní vládci typu prezidenta Baššára al Asada či bývalého iráckého premiéra Núrího al Málikího neučinili dost pro ochranu svých náboženských menšin proti ISIS, sektářská povaha jejich režimů vytvořila navíc příhodné podmínky, jež umožnily salafisticko-džihádistickým skupinám jako je ISIS vybudovat si lidovou základnu mezi sunnity a následně se prosadit. Islámský stát vytěžil nepochybně maximum z rozkladné a destruktivní politiky ústředních vlád Iráku a Sýrie a z rozpadu státních institucí všeobecně v arabském prostoru. Bagdádí a jeho stoupenci se od počátku považovali za jediné obránce vyloučených a rozhněvaných sunnitských obcí proti šíity ovládaným režimům, nejprve v Bagdádu a potom v Damašku. Jak bylo objasněno úvodem, ISIS je revolučním hnutím, majícím nepřátele v sousedním arabsko-muslimském světě; neútočí systematicky proti vzdálenému západnímu nepříteli, třebaže nedávno věnovalo určité prostředky na provedení útoků proti Rusku, Evropě, Severní Americe a Jihovýchodní Asii. Jedná se o ultrasunnitské hnutí, které vyznává genocidální protišíitskou ideologii, což znamená, že přibližně 120 šíitských komunit je odsouzeno k smrti.  Z Iráku, kde vznikl, se ISIS rozšířil v roce 2012 do Sýrie s cílem expandovat do dalších sousedních zemí. Ve svém druhém projevu ke světu v listopadu 2014 Bagdádí potvrdil, že jeho imperiální ambice se neomezují na Irák a Sýrii, ale zahrnují také Libyi, Saúdskou Arábii, Egypt, Jemen, Alžírsko, Tunisko, Maroko a další země.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 19 Červen 2017 15:35 )  


Akademie Literárních novin vás zve na kurz

Soudobé československé a české dějiny – významná výročí 2018

Lektory kurzu jsou vědečtí pracovníci Ústavu soudobých dějin Akademie věd České republiky

Oldřich Tůma a Jiří Kocian.

Kurz se zabývá československými a českými soudobými dějinami v souvislosti s významnými výročími roku 2018: 1918 vznik samostatného státu ČR, 1938 Mnichovská dohoda, 1948 komunistický převrat a 1968 konec Pražského jara, a to v kontextu mezinárodních souvislostí včetně studené války.

Středa a čtvrtek 10. a 11. ledna 2018 * 10:00 hod. až 16:00 hod. * 20 účastníků * Korunní 810/104, budova D, Praha 10-Vinohrady * 2400 Kč včetně oběda a občerstvení

Kurz je akreditován MŠMT ČR

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB