William Shakespeare: Marná lásky snaha

Email Tisk PDF

shakespeare přebalKomedie o lásce, která nemá tentokrát šťastný konec, si střílí z mužské ješitnosti a nabubřelé učenosti, ale přináší i některé z autorových nejpůsobivějších milostných veršů. V postavě Birona poznávají mnozí samotného Shakespeara v tom nejšťastnějším a nejrozvernějším období jeho života. Hra založená na jazykové komice těží ze smyslu v nesmyslu a patří k dílům, jimiž dramatik předběhl svou dobu.

 

 

Přeložil Jiří Josek. Vydává nakladatelství Romeo v dvojjazyčném, anglicko-českém svazku.

 

Ukázka z knihy:

BIRON:

Já zamilovaný? Já cenzor lásky?
Já největší odpůrce Amora,
co chodí po světě? Vždyť kdo je Amor
než rozmarný a zaslepený kňoura,
pan Junior, óbrskřet, kazisvět,
tokavý veršotepec, bonviván,
pomazaný vládce vzdechů a skřeků,
kralevic spodniček, král poklopců...

A já mu teď mám nosit korouhev
a obléknout si jeho stejnokroj?
Co? Láska? Pro mě? Chci se snad i ženit?
Mít ženu jak německé kukačky,
nespolehlivou, rozhrkanou, která
si chodí, jak chce, určuje čas, kdy chce,
a když chci já, tak nikdy nemá čas?
A kvůli ní mám zrušit přísahu?
Ona je z těch tří slečen nejhorší.
Bledule je to s černým obočím
a místo očí má dvě smolné koule.
To je má modla? Ne! To je má smrt!
Amor mě trestá, že jsem zesměšňoval
tu jeho strašnou absolutní moc.
Budu ji milovat a vzdychat po ní,
když se má stát ta holka mojí paní.

PRINCEZNA:

Podej mi zbraň. Vím, zabíjet se nemá.
Je zlé, když dobře střílí slabá žena.
Má pověst na té trefě závisí tu.
Když netrefím, pak pouze ze soucitu.
A jestli dokážu se trefit dobře,
pak pro mou pýchu chudák zvíře zemře.
Ctižádost bývá často zdrojem viny,
když dobrou pověst dělají zlé činy
a kvůli slávě, chvále, reputaci
umlčí v lidech to, co cítí v srdci.
I mne ctižádost nyní donutí
vzít život nevinnému zvířeti.

BIRON:

Milenci! Páni! Podejme si ruce.
Jsme to, co jsme, chlapi z masa a kostí.
Moře nevypustíš, nesfoukneš slunce.
Mladá krev nespoutá se učeností.         
Vzpírat se lásce, z níž jsme vzešli, nelze.
Proto i askeze má jisté meze.
Přemáhat chutě mladým nesvědčí.
Z odříkání bývají nemoci.
Ty jiné vědy lezou na mozek,
libují si v nich jenom nudní dříči
a bývá z nich pramalý užitek.
Však láska, již vám vštípí oko ženy,        
nás nabije svou silou a my hned
dvojnásob mocní dvakrát překonáme
všechny své schopnosti a dovednosti. 
Když láska promluví, rozezní se
malátná božská harmonie v nebi.
Nevěřte nikdy básníkovi, dokud
mu ruku nepovedou muka lásky.           
Pak jeho verše zkrotí divochy
a promění tyrana v člověka.
Já z očí žen si beru poučení,
v nich stále hoří Prométheův oheň,      
v nich čtu, z nich čerpám svoje vzdělání,             
jsou zdrojem, zrcadlem, náplní světa,
v němž lepšího nad ženy není nic.
Bláznivým slibem jste se zřekli žen.
zrušme ten slib a buďme věrni sobě,
než věrni slibu sebe zradíme.   
Nejčistší vírou je zde zpronevěra,
protože lidskost je vždy nad zákon.
A kdo oddělí lidskost od lásky?

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB