Miroslav Černý: Slovem svět


Černý přebalPříběhy mizejících jazyků. Takový je podtitul knihy českého lingvisty a antropologa.

 

 

V knize Miroslava Černého se vydáme na vzrušující výpravu napříč naším umlkajícím světem a vyslechneme příběhy pěti mizejících jazyků a kultur, které autor v posledních letech při svých cestách navštívil. Ať už v saharské poušti, cejlonském pralese, australské buši, arktické tundře či v horách západu Ameriky, vypravěč nás nenechá na pochybách, že hlavní bohatství lidstva spočívá v rozmanitosti a tu je třeba chránit.

Knihu vydalo nakladatelství Dauphin v edici Ethno.

 

Ukázka z knihy:

Jsem toho názoru, že pro lingvisty a lingvistické antropology není v současnosti aktuálnějšího a ožehavějšího tématu, než jsou dramatické změny v jazykové, a tím i kulturní mapě světa. Před časem například proběhla médii informace o zcela nečekaném objevu dosud neznámého jazyka koro, jímž se hovoří v několika himálajských vesnicích v severní části Indie. Mnohem častěji se ale bohužel doslýcháme o jazycích, které jsou v ohrožení a postupně vymírají. V roce 2008 tak přišla zpráva o úmrtí poslední rodilé mluvčí jazyka kmene Ejaků (z jižní Aljašky), devětaosmdesátileté Mary Smith Jonesové, o dva roky později zase umírá poslední mluvčí jazyka kmene Bo (z Andamanských ostrovů), o čtyři roky mladší Boa Sr. (tj. „starší“); o řadě dalších vymřelých jazycích nás média informovat nestačí, jelikož o nich nemají žádné zprávy nebo jim už téma nepřijde atraktivní. Tragédií je, že i když se Mary Smith Jonesová i Boa Sr. dočkaly požehnaného věku, část svého života žily osamělý život, obklopeny komunitou lidí, kteří jejich mateřskému jazyku nerozuměli.

Celková situace je však mnohem závažnější. Rychlost, s jakou dochází k úbytku jazyků, nemá v historii obdoby a mezi odborníky existují oprávněné obavy, že z přibližně 6000 jazyků, jimiž se v tuto chvíli na planetě hovoří, do konce století přinejmenším polovina zanikne. Je to neuvěřitelné, ale jinými slovy to v podstatě znamená, že 3000 jazyků zmizí v horizontu 1200 měsíců, tedy že každé dva týdny přicházíme o jeden jazyk, o jeden jedinečný jazykový kód, který je nositelem a aktivním zprostředkovatelem historických a socio-kulturních informací, znalostí, zvyklostí, tradic a postojů, jež jsme si zvykli – a já věřím, že naprosto odůvodněně – označovat jako dědictví lidstva a jejichž význam jsme mnohdy neměli možnost doposud docenit. A protože značnou částí ohrožených jazyků promlouvají mluvčí předliterárních společenství, je více než pravděpodobné, že toto bohatství již nikdy nebudeme moci plně restaurovat, že půjde o ztrátu nevratnou.

Podle posledních údajů – a ty mívají, řekněme si to otevřeně, buď nemalé zpoždění, nebo nežádoucí variabilitu, často obojí – existuje v tuto chvíli někde na světě padesát jazyků pouze s jedním aktivním mluvčím: sedm na území Spojených států amerických, tři v Latinské Americe, tři v Africe, šest v Asii, dvacet osm v Austrálii a tři v oblasti Oceánie. 500 jazyků má méně než 100 mluvčích, 1500 jazyky hovoří méně než 1000 mluvčích, kolem 3000 jazyků má do 10 000 mluvčích a 5000 jazyků ne více než 100 000 aktivních mluvčích. Jinými čísly se dá konstatovat, že cca 96 % všech jazyků promlouvá ústy pouhých 4 % světové populace. Není proto divu, že řada jazyků čelí významnému nebezpečí ztráty své existence jakožto živého jazyka s dostatečně bohatou základnou rodilých mluvčích, kteří by zaručili používání jazyka v dalších generacích.

Nerovný poměr počtu mluvčích jednotlivých jazyků, kdy polovina obyvatel planety používá některý z deseti nejrozšířenějších jazyků, není jediným, a dokonce ani tím hlavním důvodem, který vede k ústupu jazyků, k jazykové směně, nebo přímo k jazykové smrti; bylo prokázáno, že ještě nedávno mnohé jazyky dokázaly prosperovat, i když počet jejich uživatelů nepřesáhl několik stovek. Určující faktory je proto třeba hledat někde jinde. V minulosti mezi ně patřily různé přírodní katastrofy (např. zemětřesení, vulkanické exploze, povodně či hurikány). Dále procesy kolonizace, migrace, případně invaze, které nesčetněkrát vyústily v násilnou kulturní a jazykovou asimilaci, někdy dokonce hraničící s genocidou.

Dnes už jsme schopni leckteré „vrtochy“ přírody naštěstí předvídat a s tresty za používání domorodého jazyka se už taktéž běžně nesetkáme. V současnosti tak rozhodují o stabilitě jazyků globální společenské změny ovlivňující jazykové selekce lidí, přičemž mezi ty nejvýraznější patří demografické výkyvy, ekonomické tlaky, sociální aspekty (etnicita, náboženství, vzdělání, věk, pohlaví aj.) a sílící vliv masmédií. Jak lze vytušit, tyto faktory pochopitelně fungují ve vzájemné provázanosti a na jejich intenzitě se podílí politická i jiná prestiž angličtiny a několika dalších dominantních či expandujících jazyků.

Jako konkrétní příklad poslouží životní osudy výše zmíněných dam Mary Smith Jonesové (1918–2008) a Boy Starší (cca 1925–2010). Obě se narodily v první čtvrtině minulého století, a třebaže se tak stalo v rozdílných koutech planety,  v jejich životech se zrcadlí osudy většiny příslušníků původních národů stejné generace. Na svět přišly v době, kdy jejich jazykové komunity stále ještě prosperovaly, ale zároveň již byly vystaveny působení cizích elementů, které do jejich tradičních teritorií pronikaly s příchodem nových osadníků. Ti s sebou přivezli domorodcům do té doby neznámé choroby jako neštovice či spalničky, a následné epidemie zdecimovaly podstatnou část populace obou kmenů. Zbývající členové pak začali pod vlivem vládní politiky Američanů a Britů (posléze Indů) přecházet z mateřského jazyka na angličtinu, respektive hindštinu. Ruku v ruce s jazykovou erozí přišla i eroze kulturní, kterou posilovalo negativní působení křesťanských misionářů a tzv. moderního vzdělávacího systému, do něhož byli domorodci nuceni se zapojovat.

Posledním pomyslným hřebíčkem do rakve byl prudký technologický rozvoj po druhé světové válce, který umožnil vznik nových, široce dostupných sociálních a mediálních sítí, jež vystavily poslední mluvčí jazyků ejak a bo ještě většímu vlivu anglického a hindského jazyka a jejich kultur.

 

© Miroslav Černý, 2016

© Dauphin, 2016

ISBN 978-80-7272-869-5

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB