David Gans: Ratolest Davidova



Ratolest Davidova obalKronika pražského židovského učence Davida Ganse, vydaná roku 1592 v Praze, je z mnoha důvodů jedinečná. Svou inspirací v německých kronikách 16. století a současně ve starší hebrejské historiografické literatuře představuje ve střední Evropě ojedinělý případ prolnutí židovského a křesťanského zájmu o svět. První díl, pojednávající o židovských dějinách, dovršuje fascinující svědectví o Mordechaji Maiselovi a Jehudovi Löwovi – Maharalovi, velkých osobnostech rudolfínské židovské Prahy. Druhý díl, věnovaný událostem obecných dějin, představuje výjimečný příklad židovského zájmu o nežidovský svět. Autor, který nechtěl své čtenáře jen poučit, ale také pobavit, zaujme svižným a poutavým stylem a občas i téměř senzačním obsahem. Ratolest Davidova nebyla v úplnosti dosud nikdy přeložena.

 

 

Knihu vydává nakladatelství Academia v edici Judaica. Tamtéž souběžně vychází monografie David Gans - Pražský renesanční židovský historik, kterou napsala Jiřina Šedinová (ta je také autorkou předmluvy ke svazku Ratolest Davidova).

David ben Šlomo Gans (1541 Lippstadt, Vestfálsko – 1613 Praha) byl v prostředí střední a východní Evropy prvním židovským historikem s profesionálním přístupem ke zpracovávané látce, s prameny pracoval v duchu humanistické historické metodologie. Přes zachování středověké analistické formy tak vytvořil první dílo tohoto typu v židovské literatuře střední Evropy.

 

Ukázka z Ratolesti Davidovy:

5319 (1558/59)

Na příkaz vlády byly pobrány všechny svaté knihy, které se nacházely v naší obci, svaté obci pražské, poněvadž proti nám vystoupili [křesťané] s pomlouvačnou řečí, že se modlíme proti nim. Z té příčiny byly všechny modlitební i jiné knihy o celkové váze 80 talentů poslány do města Vídně, a tak i kantoři v synagogách se museli modlit zpaměti. Teprve když král seznal, že nás lživě obvinili, byly všechny knihy, které nám vzali, vráceny. A to se stalo roku 5319. V oné době vypukl v židovské ulici oheň a shořelo 72 domů; stalo se tak 17. dne měsíce tammuzu.

5319 (1558/59)

Onoho roku padl hněv císaře Ferdinanda blahé paměti na všechny Židy v Praze, takže královským slovem byli všichni Židé vypovězeni a v celém Českém království nezůstal ani jediný, kromě dvanácti majitelů domů zde v Praze, kterým bylo dovoleno setrvat několik málo dní. Avšak netrvalo dlouho a císař pocítil soucit se Židy, smiloval se nad nimi a povolal je zpět v míru. I vrátili se do své země a ke svému majetku jako prve a žijí zde bezpečně až dodnes.

Poznámka: Pravil tiskař Šlomo, syn váženého pana Mordechaje Katze blahé paměti, řečeného Mordechaj Ṣemaḥ: Všichni z mého lidu již znají veliké úsilí o záchranu, které vynaložil můj pan otec blahé paměti, když došlo k vypovězení. Stál v čele deputací mluvčích k císaři, vévodům i knížatům, a dokonce se s nasazením života vydal do Itálie a šel až do Říma, odkud císaři přinesl písemné rozhodnutí papeže, jímž papež císaře zprostil jeho slibu. A milostí Nejvyššího jeho slova přinesla plody, neboť císař uposlechl a jako milostivý panovník se nad námi slitoval a rozmyslil se v náš prospěch. Ty věci jsou dlouhé, rozsáhlé a obšírné, ale nechci je prodlužovat. Až potud poznámka.

(…)

2455 (1307/6 př. n. l.)

BOJA panoval v Aškenázu za dnů krále Ascatada kolem roku 2455. Byl to udatný král a válečník, jenž dobyl a vybudoval velikou a dobrou zem, kterou nazval podle svého jména Beyern, totiž Bavorsko. Vystavěl též veliké město na řece Dunaji a nazval je Beuturn a to je to město, které se dnes jmenuje Pasov. Král Boja dobyl též dobrou, žírnou a širou zemi, která se podle něj dodnes nazývá Bojehem, totiž Bohemia, a v jejím středu vystavěl veliké město, jež pojmenoval Bojenheim; později to jméno bylo změněno a město nazváno Praha. To napsal Spangenberg v kapitole 17, fol. 21. A od té doby, to jest od roku 2455 až do roku 4339, to znamená téměř 2000 let, jsem s výjimkou několika málo míst nenašel o té zemi zmínku.

ŘEKL AUTOR: K poctě této země, země české, v jejímž srdci žiji, věnuji půvabu místa a jeho obyvatelům malou poznámku, ne silnější vlasu, i když zde na to není místo. Již předkové ze zkušenosti zjistili, že vždy, když znamení Lva bylo na obloze v dobrém postavení, předpovídalo pro celou českou zemi dobré věci, a právě tak opačně. Proto usoudili, že česká země podléhá znamení Lva, a proto si lidé té země zvolili obraz lva za svůj znak na štítu i korouhvi, jak je tomu dodnes. A napsali též, že povaha a přirozenost Čechů je jako povaha a přirozenost lva; že jsou odedávna udatní, bystří, bojovní, hrdí a povznesení nad ostatní národy, a jsou také hltouni a opilci, loupeživí, krvelační a neurvalí, jako lev, který trhá a žere a neupokojí se.

PRAHA, veliké, veselé a lidnaté město, je metropolí této země. Leží uprostřed ní, takže od Prahy na její konec je ve všech směrech stejná vzdálenost patnácti parasang. Tato země je osazena mnoha nehrazenými městy a vesnicemi, velikými a příjemnými městy a mnoha krásnými pevnými hrady. Oplývá Božím požehnáním, obilím, vínem a pivem, a ostatní země, které s ní sousedí, odtud dovážejí potraviny. Je v ní také mnoho řek a potoků a velikých jezer a v nich hojnost ryb. Má i víc než dost dřeva. Je to země, v jejíchž kamenech se skrývá železo a z jejíchž hor se dobývá měď, kolem Horního Slavkova84 jsou naleziště cínu a nedaleko od nich se nachází nesčetné množství olova a rtuti. Stříbro se těží kolem Jáchymova a Kutné Hory a na mnoha jiných místech. A nad to vše je zde i naleziště zlata, a to v městě Jílovém, vzdáleném tři parasangy od Prahy, a mimo to se i v řekách nalézají zlatá zrnka a perly. V Čechách jsou rovněž horké prameny, které tryskají v Karlových Varech a Teplicích, a dodnes jsme od žádného cestovatele neslyšeli, že by kde byly lepší. A pak se zde nacházejí drahé kameny, diamanty, ametysty a granáty ve velikém množství, takže můžeme říci, že české zemi nechybí nic dobrého.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB