Jan Bauer Karel IV. Císař a král

Email Tisk PDF

karel 4 obalJaký doopravdy byl Karel IV., jehož při pohřební řeči Vojtěch Raňkův z  Ježova nazval Otcem vlasti? Byl to jen řečnický obrat vypůjčený od římských rétorů, nebo nejvzdělanější Čech své doby myslel tuto charakteristiku vážně? S Karlovou osobou se pojí mnohé legendy, které ho vynášejí na post nejpopulárnějšího Čecha dějin. Tato kniha ho chce v roce, kdy si připomínáme 700. Výročí Karlova narození, představit v co nejstřízlivějším světle. Nehodlá jeho památku ani oslavovat dalšími vavříny, ani ho pouze hanět. Ostatně ke své slávě sám v mnoha ohledech přispěl, když vědomě, zcela ve stylu moderních politiků dbal o  svůj mediální obraz. V tom sice předběhl dobu, ale jinak byl synem středověku se vším všudy.

 

 

Knihu zkušeného autora autora literatury faktu a historických románů vydává nakladatelství Brána.

Křest knihy je připraven na úterý 16. února do pražského Paláce knih Luxor. Začíná v 16.00.

 

Ukázka z knihy:

Malý český princ se krátce poté, co přibyl do Francie, v neděli 15. května 1323 na Boží hod svatodušní zúčastnil v Remeši korunovace své tety Marie Lucemburské francouzskou královnou a stejný den byl také biřmován a přitom přijal jméno svého kmotra francouzského krále Karla IV. Od této chvíle ho známe právě jen jako Karla, snad z důvodu lepší výslovnosti pro Francouze, i když, jak víme, na jméno českého patrona nezanevřel a nechal jím později pokřtít svého nejstaršího syna, budoucího českého krále Václava IV.

Ještě jedna událost se ten památný den odehrála. Sedmiletý český princ byl oženěn se zhruba stejně starou Markétou nazývanou také Blanka, dcerou Karla z Valois, syna někdejšího francouzského krále Filipa III., z jeho třetího manželství s Mahaut de Chatillon – Saint Pol. Blanka byla vlastně sestřenicí panujícího francouzského krále Karla IV. Český princ se dětským sňatkem, který se pochopitelně neobešel bez nezbytného papežova povolení, už podruhé dostal do příbuzenstva francouzského krále. Svatba byla nepochybně skvělým výsledkem diplomacie Jana Lucemburského.

Sám Karel později ve svém vlastním životopise na tuto dobu vzpomíná: „…Poslal mne řečený již můj otec k jmenovanému králi Francie, když jsem byl v sedmém roce svého chlapectví; i dal mne řečený francouzský král od biskupa biřmovat a dal mi stejné jméno, jako on měl, totiž Karel. I dal mi za manželku dceru Karla, svého strýce, jménem Markétu, zvanou Blanka…“

Taková svatba sedmiletých dětí byla neobvyklá i v tehdejší době. Dosažení věku sedmi let bylo tehdy požadováno pro zasnoubení, ale v případě syna českého krále a sestřenice francouzského krále se nejednalo o zasnoubení, nýbrž o církví požehnaný sňatek, byť bychom ho mohli nejspíše označit za sňatek pouze symbolický pochopitelně nezavršený svatební nocí. Dnešní strážci mravnosti nemusí mít žádné obavy z toho, že snad byli dva sedmiletí nuceni do něčeho, co by neodpovídalo jejich věku.

Žádné bližší podrobnosti, kdo byl přítomen ani co všechno bylo v této souvislosti dále smluveno, neznáme. Historik František Šmahel uvádí, že „podle soudobých zpráv se oba Lucemburkové, král Jan i arcibiskup Balduin (jde o Janova strýce trevírského arcibiskupa – pozn. autora), při obřadu zaskvěli okázalými rouchy. Pozadu za českými svatebčany nezůstala ani princezna Blanka, jejíž svatební šaty i šperky včetně koruny naopak uhradila francouzské královská pokladna.“ 

Zcela náhodně se dozvídáme, že francouzský král „daroval nevěstě drahocenný pás…“ Podle názoru některých odborníků se část tohoto opasku zachovala ve svatováclavské koruně českých králů, kterou dal Karel zhotovit před svou pražskou korunovací v roce 1347. Jedná se o křížovou obroučku, držící křížek z kamejí a trnem z Kristovy koruny. Na první pohled se jedná o práci jiného zlatníka a také použité zlato se liší od zlata zbývající části koruny. Navíc obsahuje mimořádné množství drahokamů – 15 rubínů, 4 spinely, 25 smaragdů a 16 velkých perel. Věnovala opravdu královna Blanka svůj svatební dar na korunu českých králů? Jistotně to nevíme, byť je to lákavá domněnka.

Karel a Blanka se sice stali manželi, ale na jejich životě se tím nic neměnilo. Karla čekala na francouzském královském dvoře léta učednická, Blanku zase vrátili k rodičům. Zda se setkávali alespoň při dětských hrách, není známo a dokonce se to ani nezdá pravděpodobné. Ve středověku bývalo zvykem, že zasnoubená nebo provdaná nevěsta odešla do země svého ženicha. V tomto případě k tomu nedošlo. Jednak Karel zůstával ve Francii a pak Blančin otec Karel z Valois se na České království díval poněkud přezíravě a tvrdil, že „lidé oné vlasti nemají dobré mravy“. Kdo ví, co by o nás řekl dnes?

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz