Dambisa Moyo: Kterak Západ zbloudil


 

moyová přebalVýstižná zpráva o současném úpadku hospodářské nadvlády Západu. Jak kvůli chybné hospodářské politice v uplynulých padesáti letech nejvyspělejší a nejbohatší státy světa promarnily své dominantní postavení? Podle ekonomky Dambisy Moyové jsou příčiny hospodářského úpadku tři: za prvé západní svět většinu kapitálu investoval špatně, za druhé pracovní síla na Západě příliš zdražila a za třetí se začala snižovat produktivita obecně. Základním rysem naší společnosti už není inovace a progresivní myšlení. Místo toho jsme krátkozraká a lhostejná civilizace, které nejvíc záleží na spotřebě. Jaká opatření je třeba přijmout?  

 

 

V edici 21. století vydává nakladatelství Academia.

Ukázka z knihy:

Vedle kvantity pracovní síly čelí Západ rovněž problému s její kvalitou. Pokud jde o většinu měřítek kvality pracovní síly, pyšnil se Západ tím, že je domovem nejvzdělanějších, nejzručnějších, nejvynalézavějších a nejproduktivnějších lidí. Tuto pozici již ale jistou nemá.

Západ (zejména Británie a Amerika) promarnil lepší část posledních tří desetiletí tím, že zrušil svou tradiční průmyslovou základnu (výroba oceli, stavba lodí) a svého kdysi neoddiskutovatelného prvenství ve vzdělání, vědě a technologiích se zřekl ve prospěch hygienicky čistšího odvětví služeb. Výsledkem je pochopitelně pokles jeho výrobních kapacit.

Vezměme si třeba Londýn. Mezi roky 1960 a 1990 se dramaticky zmenšila jeho průmyslová základna. Zatímco v roce 1960 představovala výroba 30 procent jeho bohatství, v roce 1990 kleslo toto číslo na pouhých 11 procent. Jen za třicet let tedy zmizely dvě třetiny výrobních pozic, což způsobilo, že v průmyslu pracuje pouze 500 000 lidí.

Továrny na autobusy Leyland, sklárny Whitefriars, výrobce mýdel Pears, výrobce stejnojmenných vysavačů Hoover – nic nezůstalo ušetřeno. Londýn přestal být dokonce centrem britské výroby; tato scéna zkázy se opakovala přímo v průmyslovém srdci Británie. V celé populaci klesl v letech 1979 až 2006 počet lidí zaměstnaných ve zpracovatelském průmyslu ze 7 milionů na 50 procent, tedy na 3,4 milionu.

Tento pokles pracovních míst ve výrobě souvisí spíše s tím, jak se Západ lhostejně staví k budoucnosti vědy, informačních technologií a strojírenských oborů, než s nějakými vnějšími ekonomickými faktory, kterým se toto zhoršování kladlo za vinu. Jistě, čínské firmy umějí vyrábět zboží levněji, a to byl vždy pádný argument pro to, aby západní ekonomiky svůj výrobní sektor postoupily jim (hlavně tam, kde jde o komparativní výhodu); měly však agresivněji soupeřit v oblastech, kde byla komparativní výhoda na jejich straně (o tom více později).

Ve Spojených státech dosáhl počet absolventů technických oborů na úrovni bakaláře (vysokoškoláka) vrcholu uprostřed 80. let dvacátého století – 80 000 za rok; před začátkem nového tisíciletí klesl tento počet na 65 000 za rok. Pro srovnání Čína měla v roce 2008 asi 3,7 milionu studentů technických oborů – a to je i proporcionálně (vezmeme-li v úvahu, že populace Číny je čtyřikrát větší než populace Ameriky) značný rozdíl. Již v roce 1999 bylo v Číně 70 procent bakalářských titulů vědeckého a technického zaměření. Podle článku v časopise Forbes z roku 2009 je však ve Spojených státech poměr právníků k inženýrům 41 : 1!

Čím podrobněji věc zkoumáme, tím děsivější obrázek dostáváme. V roce 2004 byly Spojené státy mezi zeměmi, kde proběhl průzkum podílu osmnáctiletých až čtyřiadvacetiletých lidí, kteří získali titul z přírodních věd a technických oborů, na sedmnáctém místě; v roce 1975 skončily na třetím místě. Je jasné, že záleží na kvalitě, a tak je Západ zřejmě dočasně zachráněn – byť se vší pravděpodobností ne na dlouho –, neboť kvalita vědeckých absolventů v Číně a ve zbytku světa ještě nedosahuje západních standardů.

Nicméně na Západě se technické obory staly minulostí. Zatímco v padesátých a šedesátých letech ti nejlepší a nejinteligentnější lidé Ameriky si špinili ruce ve výrobě a pracovali na vynálezech, v devadesátých letech 20. století se horní desetina talentovaných hrnula do služeb – bankovnictví a poradenství v oblasti prioritních opcí. Absolventi bývali kdysi muži činu (v padesátých a šedesátých letech jako inženýři a diplomaté na ministerstvu zahraničí a v ropných společnostech); v sedmdesátých a osmdesátých letech se pak stávali podnikovými řediteli v ropných a technických společnostech, jako IBM; od devadesátých let dvacátého století až po současnost jsou už jen mluvčími, jako například investiční bankéři a poradci pro řízení nebo jako spekulanti, například manažeři hedgeových a kapitálových fondů.

Zpráva o ukazatelích vědy a techniky z roku 2004 (2004 Science and Engineering Indicators Report), kterou dostal prezident George W. Bush s doprovodným článkem nazvaným Nově vznikající a vážný problém s vědeckou a technickou pracovní silou (An Emerging and Critical Problem of the Science and Engineering Labour Force), uvádí „znepokojivý pokles počtu amerických občanů vzdělaných ve vědeckých a technických oborech, přestože počet pracovních míst vyžadujících toto vzdělání neustále stoupá“.

Za Atlantikem není situace o moc jiná. Neexistuje žádný pádnější příklad vychýlení kyvadla od přírodních věd než zneklidňující zpráva, kterou přinesla Technická univerzita v Glamorgan v akademickém roce 2004/2005. V rámci cvičení na podporu technických oborů jako akademické a kariérní volby navštívili náboroví zástupci z katedry sedmdesát škol ve Spojeném království, kde se setkali s přibližně 1 500 žáky z 6. ročníku (středních škol), a zjistili, že nejčastější odpověď na úvodní otázku „Co dělá inženýr?“ byla „Inženýři opravují auta/pračky“. Považte, jak je zvláštní, že v Británii jednadvacátého století se takzvaní dobře vzdělaní studenti neučí, co dělá inženýr – pravděpodobně proto, že jejich vzdělávací systém nepovažuje technické profese pro dnešní západní společnost za důležité.

Seženete-li náhodou nějakou ročenku pro chlapce vydanou v třicátých až šedesátých letech, s největší pravděpodobností v ní najdete články o technických počinech, visutých mostech, železnici a letadlech i popis toho, jak funguje atomová bomba. Dnes však tomu tak není. Otevřete něco podobného v současnosti a narazíte jen na stránky vyzdobené fotbalovými týmy a chlapeckými hudebními skupinami. Britský vynálezce James Dyson to popsal takto: „Jako dítě jsem podrobně zkoumal rentgenové obrázky v časopise Eagle, jež názorně ukazovaly fungování všeho možného, od raketového systému Bloodhound až po ropné plošiny … byly to vnitřní části různých výrobků, jež mě fascinovaly a inspirovaly … co se děje mezi dětstvím a dospělostí? To všechno jsme zlikvidovali. Techniku jsme ocejchovali jako špatnou a své děti povzbuzujeme k tomu, aby se staly ,profesionály‘ – právníky, účetními, doktory … Slovo technika je skoro nadávka. Říkají nám, že ‚průmysl je již zastaralý‘ a že jsme ‚národem postindustriálním‘.“

Nevadí, že Čína plodí čtrnáctkrát více inženýrů než Británie. Tento vlažný vztah k vědě a technice prostupuje politickou strukturou průmyslového Západu. Když chce člověk najít prezidenta s technickým či vědeckým vzděláním, aby se vrátil pomalu až k Thomasu Jeffersonovi, třetímu americkému prezidentovi (1801–1809), který byl vynálezcem, zahradníkem, archeologem a paleontologem.

Kromě ministra pro vědu lorda Paula Draysona, zvoleného v roce 2009, žádní další inženýři na nejvyšších místech britské vlády nefigurují. Ve srovnání s tím Chu Ťin-tchao, nynější čínský prezident, vystudoval obor konstrukce vodních elektráren na univerzitě Čching-chua v Pekingu, a Wen Ťia-pao, předseda vlády, studoval na Geologickém institutu v Pekingu geomechaniku. Podle vědecké zprávy z roku 2005 (2005 Science Report) vydané Organizací OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) se Čína podílela téměř 15 procenty na světovém počtu výzkumníků a Spojené státy 23 procenty (což je překvapivě podobné, uvážíme-li relativní rozdíly v průměrných ekonomických standardech). Ve vědě a technologiích působilo v Číně 3,22 milionu lidí, přičemž 68 % (asi 2 miliony) jakožto vědci a inženýři. To jsou důležité statistiky vzhledem k široce uznávanému názoru, že mezi počtem vědců, techniků a inženýrů v dané zemi a úrovní jejího hospodářského růstu a rozvoje existuje významná, jednoznačná a úzká souvislost.

 

HOW THE WEST WAS LOST

Copyright © 2011, Dambisa Moyo

All rights reserved

Translation © Daniel Micka, 2015

ISBN 978-80-20-2500-5

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

plakat

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB