Povaha změny

Email Tisk PDF

 

povaha změny přebalMezi tituly, které se objeví v nabídce Velkého knižního čtvrtku, najdeme také sborník popularizačních textů. Nese podtitul Bezpečnost, rizika a stav dnešní civilizace a zprostředkovává pohled mnoha různých odborníků na vybrané problémy dneška. Jednotlivé texty jsou věnovány klimatické změně, bezpečnostní situaci, nastupující vlně mezikontinentálních migrací, dlouhodobým krizovým faktorům ve vývoji společností a mnohým dalším tématům. Jejich smyslem není šířit neklid, ale naopak upozornit na mnohé souvislosti a důležitost těchto procesů, kterým při řešení každodenních problémů společnosti nevěnujeme dostatečnou pozornost. Protože pouze pokud těmto jevům včas porozumíme, můžeme je začít úspěšně řešit. A to je hlavní cíl této publikace, která volně navazuje na bestsellery týkající se této problematiky reprezentované na českém trhu právě osobami editorů Miroslava Bárty a Martina Kováře.

 

 

 

Autoři příspěvků: Miroslav Bárta, Jiří Baloun, Václav Cílek, Dana Drábová, Roman Fiala, Otakar Foltýn, Petr Gazdík, Vladislav Chvála, Ludmila Trapková, Martin Kovář, Luboš Kropáček, Radek Mařík, Veronika Dulíková, Jiří Padevět, Petr Pernica, Petr Pokorný, Petr Robejšek, Karel Řehka, František Šulc, Matyáš Zrno

Vydává nakladatelství Vyšehrad.

 

 

Ukázka z eseje Václava Cílka Políbit Zemi a pozdravit Slunce. Hybridní svět rizik a nadějí:

Kouzla putujících rizik

Koncem každého roku vycházejí zprávy a studie, které hodnotí minulý rok a odhadují výhledy na rok příští. Zprávy se týkají například potravinové bezpečnosti, demografického vývoje, práv dětí, stavu přírody a celé řady dalších oblastí života. Procházím je již skoro deset let a většinou se jedná o nudné čtení, kde se neustále opakují témata a klišé, o kterých jsme již mnohokrát slyšeli, jako je třeba příjmová nerovnost, vzestup radikalismu či nedostatek vody. Navíc máme dojem, že svět kolem nás je sice plný rizik, ale přesto se nic neděje. Právě naopak, jako by se svět jen tak zlehka rozkládal. Poznáme to třeba tak, že se po deseti letech vrátíme do zdánlivě nehybného a stabilního Norska – a ejhle, je to nějak jiná země! Úředníci jsou přísnější, víc se tu krade a lidé jsou podezíravější.

Jedna z nejcitovanějších zpráv o trendech a rizicích tohoto světa se jmenuje Global risks a vydává ji Světové ekonomické fórum. Sestavuje ji několik set lidí pracujících často v bankovnictví a pojišťovnictví z různých zemí světa.

Můžeme ji číst jako zprávu o skutečných rizicích, ale i jako sdělení, jak tato rizika vnímáme a co si o nich právě myslíme. Zpráva je zaměřena na globální rizika, tedy na jevy ohrožující celý svět, a nejvíc ze všeho na systémová selhání, tedy na situaci, kdy se hroutí celý systém a nikoliv jen jeho části. Zpráva pracuje s mapou rizik, kterou si můžeme představit jako síť, ve které jednotlivé rizikové faktory představují jeden uzlík, jež souvisí s mnoha dalšími uzly celé sítě.

Selhání jednoho uzlu, asi jako kdybychom rozvázali uzel rybářské sítě, pak může způsobit to, že se celá síť začne uzlík po uzlíku párat, a tomu říkáme kaskádový efekt. Tyto kaskády všichni dobře známe – zhorší se ekonomika, přibude nezaměstnaných, dojde k sociálním bouřím, policie se při nich zachová nepřiměřeně, padne vláda, k moci se dostanou nacionalisté. V našem propojeném světě to je málokdy tak, že problém začne a pak odezní. Místo toho putuje jako bláznivý cestovatel do stále nových oblastí, kde působí nečekaný rozruch. Vyvíjí se v čase a kráčí přitom po klikatých cestách. Koho by ještě před rokem napadlo, že v Evropě – na Ukrajině – vypukne téměř regulérní válka, že na Blízkém východě skoro ze dne na den na území velkém jako Británie povstane Islámský stát a zamíchá bezpečnostními kartami do té míry, že americká, íránská a syrská vláda začnou společně koordinovat válečné akce.

Nejvíce spletitými cestami se však ubírá ekonomika vytvářející předzvěsti budoucích bublin a rok od roku prohlubující nerovnost mezi bohatými a těmi ostatními. O Matce Tereze se říká, že skutečný ekonomický problém viděla ne v nakrmení chudých, ale bohatých.

Je nezaměstnanost horší než islámský radikalismus?

Zhruba třicet rizik, o kterých zpráva Světového ekonomického fóra hovoří, se netýká jenom příštího roku, ale jedná se o faktory, které s poměrně vysokou pravděpodobností nastanou během dalšího desetiletí, takže je zapotřebí znát několik předcházejících zpráv a podívat se na jejich vývoj v čase.

Myslím, že se můžeme zastavit u několika klíčových pojmů. Zatímco dřívější zprávy mluvily o možnosti další ztracené dekády a tím i ekonomicky ztracené celé generace narozené v letech 1980–2000, která už nebude plně schopna využít svého vzdělání a vytvořit si normální kariéru, tak ve výhledu na další roky se o této záležitosti hovoří jako o hotové věci. Nejedná se jenom o státy jako Španělsko a Řecko s 50% nezaměstnaností mladých lidí. Také v rozvíjejících se ekonomikách žije až 90 % mladých lidí ve velmi nejistých podmínkách. Tito lidé by si měli vybudovat domov a ještě našetřit na důchody stárnoucí populaci, ale místo toho jsou chyceni v síti půjček a nepravidelných či částečných zaměstnání. O míře přicházejícího a každým rokem se zhoršujícího problému si můžeme udělat jednoduchou představu – Francii trvalo víc jak století, než se populace lidí nad 65 let věku zdvojnásobila, ale např. Číně a Koreji to bude trvat jen dvacet let! Starších lidí bude rychleji přibývat ve městech, která tak budou víc závislá na potravinách z venkova.

Obecně pozorujeme jev, kdy počet vysokoškoláků, z nichž mnozí za vzdělání zaplatili poměrně velké částky, dosáhl určitého saturačního bodu a další již nejsou zapotřebí. Jiné profese přitom schází. V Tel-Avivu jsem slyšel vtip o tom, jaký je rozdíl mezi instalatérem a Mesiášem. Jednoduchý: Mesiáš na rozdíl od instalatéra jednou přijde. I do českých továren musí zahraniční investoři občas dovážet dělníky z mateřských zemí. Vytvoří pracovní místa, ale my nejsme schopni je zaplnit svými lidmi.

Řada nezaměstnaných vysokoškoláků se zadlužila na studiu anebo nechce zklamat rodiče, kteří je celé roky podporovali. Neženou se proto ani do manželství, ani do rodičovství. To vytváří tiché, nenaplněné zoufalství, jež postihuje celé rodiny. Výsledkem je nová situace, kdy dříve optimističtí a energičtí mladí lidé pod 30 let, jak ukazují sociologické studie, rychleji ztrácejí optimismus a nechávají se podporovat svými stárnoucími rodiči, kteří se bojí odejít do penze. Je to jeden z četných začarovaných kruhů tohoto světa.

Všichni dohromady pak prožívají pocit nejenom vlastní bezmoci, ale i toho, že stát a jeho instituce jim neumějí pomoct. Ve stále větší míře se proto soustřeďují na sociální kontakty mezi vrstevníky a mají tendenci – jak se ukazuje i v našich komunálních volbách – brát věci do vlastních rukou. Mnozí z nich se přitom cítí být drceni světovou ekonomikou, nebo jak ukázaly americké skandály, špiclováním státu. Tato situace je na jednu stranu pro mladé lidi depresivní (roste mezi nimi počet lidí závislých na antidepresivech a klesá věk prvního použití), ale rovněž roste jejich propojenost a akceschopnost. Koncem minulého režimu jeden z pracovníků policie prohlásil, že „jsme se starali o disidenty a unikla nám celá mládež“. Dnes by možná řekl, že se „staráme o teroristy, ale politické poměry mnohem spíš změní ztracená generace“.

I v našich etnicky víceméně spořádaných poměrech se vede diskuse, jak integrovat menšiny, ale už brzy se bude jednat o něco závažnějšího – jak integrovat vlastní mládež. Jako příklady vhodné následování se udávají německý a srbský program začleňování mladých lidí do zaměstnání. Řekl bych, že nezaměstnanost je o dost horší než islámská ideologie a možná se o náboženských radikálech bavíme hlavně proto, abychom nemuseli hledat náročné cesty, jak pomoct vlastní ztracené generaci.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 15 Říjen 2015 10:54 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz