Fejeton: Neznámá ze Seiny


inconnuedelaseineJako dítěti mi na počátku padesátých let připadalo, že takřka každá spořádaná domácnost má v kuchyni či v jiné místnosti cosi, co zavání kouzlem. Porcelánový portrét krásné spící dívky s jemným úsměvem v koutcích úst, nikoli nepodobným úsměvu Mony Lisy. Některá měla dokonce i růžová líčka. Podle místa instalace jsem se domýšlela, jak si kde artefaktu považují. Krom kuchyně mohl být v parádním pokoji, v ložnici, ale také v předsíni, dokonce i na WC.

 

 

 


Dalším předmětem, nikoli už ale magickým, býval hrníček – smějící se šibal, vyvedený v ostrých barvách žluté, oranžové a červené. Šibal mě dokázal rozesmát, nad porcelánovou kráskou jsem hluboce přemítala. Připadalo mi, že jsou tyto dva okrasné objekty v domácnostech takřka povinné, skoro jako portréty soudruhů Gottwalda a Stalina v našich školních třídách a na úřadech všeho druhu.


My jsme doma neměli ani šibala, ani spící krásku. Když jsem se maminky zeptala, proč se vymykáme, pohrál jí kolem úst úsměšek. Z čehož jsem vyrozuměla, že jde o příbuzné sádrových trpaslíků.
Časem jsem šibala odbyla tím, že se lidé zkrátka rádi smějí, ostatně mi ten smích připadal tak trochu vynucený. Zato kráska mi nedala pokoje. V tom musí něco být, a to něco zavání tajemstvím. Až tu přišlo období četby poezie a ve sbírce Básně noci Vítězslava Nezvala jsem objevila verše, tajemnou krásku opěvující. Jenže básně jsou básně, básníci si rádi vymýšlejí, mě zajímala fakta: za tím přece musí něco být! A bylo!


To vám koncem osmdesátých let devatenáctého století vylovili ze Seiny krásnou dívku, na jejíž tváři zůstal líbezný úsměv. Známky násilí nebyly potvrzeny. Dívka nepochybně spáchala sebevraždu, ovšem s pomyšlením na cosi krásného. Její identita nebyla nikdy zjištěna.


To by v tom byl čert, aby se události nechopili umělci všeho druhu! A celé peklo, aby se nepřiživili také obchodníci. Neboť okouzlený patolog sňal dívce posmrtnou masku a ta byla šířena do širého světa, až se dostala i do českých domácností. Nejen to: její podoba byla vnucena i gumové Anče, na níž se nacvičovalo umělé dýchání. No... to nekomentuji.


Mnohokrát jsem se v bazarech či starožitnictvích po krásce ze Seiny rozhlížela, ale od padesátých let jsem ji už nikdy neuviděla. Zmizela v propadlišti dějin, díky proměně vkusu obyvatelstva.
P.S. V obývacím pokoji mi visí posmrtná maska Beethovena. Není tak hezká a někteří moji hosté mě podezírají z morbidnosti. On fakt Beethoven vypadal po smrti přííííšerně!

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB