Viktorie Hanišová: S psaním o matkách vražedkyních končím


Viktorie Hanišová si již získala pověst nadějné mladé spisovatelky. Není to ale podbízivost témat, co jí toto renomé zajistilo, ale naopak schopnost přinutit čtenáře se nad daným příběhem zamyslet. Nejinak je tomu u jejího doposud posledního románu Rekonstrukce (Host 2019), který naznačuje, že snaha vyrovnat se s traumatem z dětství může vést i k další rodinné tragédii.

Viktorie Hanišová. Foto: Vojtěch Vlk

 

V dubnu vyšel váš doposud poslední román Rekonstrukce (ukázku z knihy si můžete přečíst ZDE). Proč právě matka vražedkyně jako hlavní motiv? 

Spíš mě obecně zajímá mateřství, a to hlavně jeho nefunkční podoba. Pořád mě fascinuje, jak mimořádně důležitá je role matky ve vývoji člověka. Je to na jednu stranu strašně silný, ale na druhou stranu i neuvěřitelně křehký vztah. Znám jen málo lidí, kteří nejsou celoživotně poznamenaní svou matkou. Řada matek, možná i většina z nich, zadělá svou výchovou dětem na vážné problémy do budoucna. Ale vzhledem k tomu, že je Rekonstrukce už třetí kniha, která se zabývá podobným tématem, je třeba si sebekriticky přiznat, že mě to téma pohltilo asi moc. Abych se nakonec sama nestala jednou ze svých literárních matek! 

 

S matkami nematkami tedy nebudete dále pokračovat?

Touhle knihou s postavami zběsilých matek končím, slibuju, že další kniha se bude mateřstvím zabývat jen okrajově. Ta příští bude o sebevraždě. Co přijde po ní, nevím, třeba mě nic nenapadne, a tak zase začnu trápit studenty s nepravidelnými slovesy a sousledností časů.

 

Není to pro vás stresující, když se stále zabýváte tak těžkými tématy? Nebo je to snad nějaká forma terapie?

V podstatě je to pro mě veskrze nepříjemná záležitost. Nejde jen o samotnou patologickou formu mateřství, kterou popisuju ve všech dosavadních knihách, ale i o jiná témata, která v románech nastiňuji. Například vedlejší postava Rekonstrukce Romana trpí něčím, co se dnes oficiálně nazývá environmentální žal. Jedná se o úzkost z nastávajících klimatických změn a jejích možných budoucích dopadů. Je to něco, co mě hodně psychicky zatěžuje, zejména s ohledem na budoucnost mých dětí.

 

Pracujete s reálnými motivy. Uvádíte i konkrétní případy vražd dětí spáchaných jejich matkami, nevyhýbáte se ani uvádění jejich jmen. Všechny případy jsou sice dohledatelné na internetu nebo v odborné literatuře, ale nepřijde vám to jako další možné jitření ran jejich příbuzných? Přeci jen jde o beletrii, nabízí se možnost použít jiná jména.

To by to pak ale celé působilo jako fikce, čtenáři by si mohli říct, že se to díkybohu reálně neděje, což není pravda. Většina skutečných postav, které v knize jmenuji, nepochází ani z Evropy. Je ale pravda, že tam zmiňuji několik případů, které se zde odehrály v posledních dvaceti letech, například Helenu Čermákovou a její zadušenou dceru nebo Renatu Zienertovou, která zavraždila svých pět dětí. Vzhledem k tomu, že se i děj knihy odehrává v konkrétním období a na určitých místech, není možné tyto případy nezmínit, zvláště když hlavní hrdinka prožívá vážnou osobní krizi právě ve chvíli, kdy vrcholí soudní proces s Renatou Zienertovou. To byla naprostá náhoda, souvislost jsem si uvědomila až při psaní knihy, a tak jsem se tomu nemohla vyhnout. Nemám však pocit, že bych tyto případy nějak literárně zneužila nebo bulvarizovala. Navíc všechny ty matky vražedkyně, které v textu zmiňuju, jsou představené jako zavrženíhodné osoby a většina z nich skutečně vraždila ze zcela podlých důvodů.

 

Píšete střízlivě, jasně a bez příkras… 

Píšu střízlivě a bez příkras, protože to jinak neumím. Už na začátku své spisovatelské kariéry jsem zjistila, že formální stránka nebude moje nejsilnější, musím psát obyčejně a zasadit postavy do zajímavého příběhu. A když se někdy pokusím o nějaké stylistické čarování, redaktor mi ho stejně vyškrtne. Vždycky mě to rozčílí, ale zpětně musím uznat, že měl pravdu.

 

Celý rozhovor, ve kterém Viktorie Hanišová mimo jiné vypráví, jak ji mateřství přivedlo k psaní a překladatelství, najdete v aktuálním čísle Literárních novin 6/2019, které je právě na stáncích.

O předplatné Literárních novin si můžete napsat na adresu Korunní 104, 101 00 Praha 10 či e-mailem  Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript  nebo zavolejte na 234 221 130, 800 300 302 (bezplatná linka). Jejich elektronickou podobu si můžete koupit ZDE.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP