Svět knihy – den čtvrtý: polská snídaně, pocta Pavle Lidmilové a Fučík versus Klecan


Poslední den Světa knihy lákal spíše rostoucími slevami na knihy (měli jste vidět ten nával u stánku Arga, kde odpoledne prodávali všechny tituly za polovic), než bohatostí literárního programu. Přesto jsem na několik nedělních akcí vyrazil – a nákupem několika knih se odměnil raději až po jejich absolvování.

Spisovatel a překladatel Marek Toman. Foto: Petr Nagy

 

Ujít jsem si nenechal tzv. polskou snídani, kde ředitel veletrhu Radovan Auer, ředitel Moravské zemské knihovny Tomáš Kubíček, ředitel polského Knižního institutu (Instytut Książki) Dariusz Jaworski a ředitel Polského institutu v Praze Maciej Ruczaj představili podrobnosti týkající se příštího ročníku, kdy bude čestným hostem pražského Světa knihy Polsko a naopak Česká republika se krátce poté představí jako hlavní země na knižním veletrhu ve Varšavě (jehož dějištěm je fotbalový stadion!). Právě tato příležitost reprezentovat českou literaturu v Polsku byla podle Auera tím, co jej nakonec přesvědčilo, aby odmítl Francouze coby další zájemce o čestné hostování v Praze roku 2020, a to i navzdory příslibu nemalých financí a účasti francouzských nobelistů. Hlavní slovo ovšem patřilo Jaworskému, jehož záměr prezentovat u nás polskou kulturu (nejen literaturu) v průběhu celého příštího roku trochu připomíná dosud probíhající Český rok v Lipsku. A přestože je do dalšího ročníku Světa knihy daleko, oznámil také jména tří autorů, kteří už předběžně souhlasili s účastí na pražském veletrhu. Patří k nim cenami ověnčený prozaik Wiesław Myśliwski (*1932), dvojnásobný držitel nejprestižnější polské literární ceny Nike (mj. za román Widnokrąg (Horizont, 1996), který by měl v příštím roce vyjít česky), zřejmě nejznámější současná polská autorka Olga Tokarczuk (*1962), laureátka Mezinárodní Man Bookerovy ceny, a také spisovatel, publicista a filozof Bronisław Wildstein (*1952), který byl hostem Světa knihy i letos. 

Rozhovor Anežky Charvátové s argentinským spisovatelem Rodrigem Fresánem (*1963) se nesl v odlehčeném duchu, ačkoliv prozaik, překladatel a novinář žijící již dvacet let v Barceloně má za sebou podobně jako jeho rodná země i řadu méně radostných zážitků (včetně únosu v dětství). Charismatický a sečtělý literát, na němž by nikdo nepoznal, že mu život odepřel vyšší vzdělání, se letos poprvé knižně představil tuzemským čtenářům svou prvotinou Argentina! Argentina! z roku 1991 – podle autora vůbec první román sestávající z povídek v argentinské literatuře –, jejíž český překlad ovšem vychází z pozdějšího rozšířeného vydání (přel. Anna Melicharová, Garamond 2019). Charvátová při té příležitosti připomněla i speciální přílohu, kterou pro letošní Svět knihy připravily Literární noviny a kde nechybí ani ukázka z Fresánovy tvorby, konkrétně z rukopisu jeho chystaného románu La parte recordada (Vzpomenutá část), který španělsky vyjde na podzim tohoto roku.

Pořad nazvaný Pocta Pavle Lidmilové se sice netěšil velké návštěvnosti, ale jak řekla jedna z přítomné pětice překladatelek (jmenovitě Šárka Grauová, Marie Havlíková, Vlasta Dufková, Lada Weissová a Zuzana Burianová), které přišly zavzpomínat na svou učitelku, kolegyni a přítelkyni, tato skutečnost vcelku korespondovala s tím, jak „neviditelná“ byla nedávno zesnulá Pavla Lidmilová (1932–2019) již za svého života. A to navzdory tomu, že co do činorodosti, vlivu na své okolí a míry zásluh na poli české portugalistiky představovala ve své době sama o sobě „instituci“, jakési portugalské minicetrum, nezištně pomáhající méně zkušeným souputníkům a otevírající jim četné dveře v zahraničí (ačkoliv sama se do ciziny mnohokrát nepodívala). Sama ostatně přeložila na šedesát knih autorů nejen z Portugalska či Brazílie (mj. Fernando Pessoa, Murilo Rubiao, Paulo Coelho), ale také některých afrických zemí (bývalých portugalských kolonií), a podle pamětnic oplývala i ryze lidskými kvalitami – výjimečnou citlivostí, empatií a tolerantností. 

Beseda spisovatele a překladatele Marka Tomana k jeho nejnovějšímu románu Oko žraloka (Novela bohemica 2018) vynikala obdobnou pestrostí jako samotná kniha, jejímž hrdinou je Mirek Klecan, který byl zatčen spolu s Juliem Fučíkem a také popraven. V Reportáži, psané na oprátce Fučík Klecana osočuje, že zradil. Román Oko žraloka však vypráví o tom druhém – obviněném, který neměl možnost se obhájit. Marek Toman totiž nechává Klecana přežít a vypráví poutavý příběh, v němž figurují čeští trampové, interbrigadisté ve Španělsku nebo slavný válečný fotograf Robert Capa a který končí až v 90. letech 20. století. Představování románu ve stanu tzv. malých nakladatelů – příhodně v areálu někdejšího Parku kultury a oddechu Julia Fučíka – zpestřila Tomanova osobitá hudební produkce i četba ukázek v podání Edity Vaníčkové.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB