Spisovatel Patrik Linhart: Narodit se v severních Čechách je aristokratická výsada bohatých


Spisovatel, performer a mystifikátor Patrik Linhart patří k autorům bytostně spjatým s konkrétním regionem, v tomto případě s oblastí severních Čech a bývalých Sudet, který se může stát jejich požehnáním i prokletím. V Linhartově případě spíše tím prvním – nevysychajícím pramenem jeho inspirace, který mu však nebrání v objevování a využívání zřídel jiných. Nyní mu v nakladatelství Paper Jam vyšla nová kniha krátkých próz, nazvaná příznačně Jáma a rypadlo.

Patrik Linhart. Foto: Radim Neuvirt

 

Poeovský název knihy odkazuje k vaší severočeské domovině, oné v knize opakovaně tematizované „krásné pustině“. V čem pro vás tkví její genius loci? 

Když jsem v roce 2016 vydal román Nonstop amok, Kryštof Špidla napsal do Hosta kritiku, která dle jeho názoru patrně byla negativní, ale mě potěšila, frugálně jsem ji vzal jako oslavu svého umění psát. Byla tu však jedna věc, která mě nasrala, a to narážka na to, že Sever je poněkud literárně až příliš vytěžován. Kdyby básník žil v Praze nebo v Brně, patrně by ho takto nikdo nenařkl, možná proto, že se tam jen přestěhoval. Já zde žiju, stěhovat se nebudu, budu vždy psát o Severu – už jen pro tu srandu, že mapa Prahy bude platná pět let, mapa krajiny mého nejbližšího okolí se mění každý měsíc. Ale v tom ta strážná duše ani duch místa nejsou. Narodit se na Severu, neutéct pryč a nádavkem jej milovat je aristokratická výsada bohatých rodem, duchem, penězi nebo naopak těch nejchudších. Je to beztřídní a negenerační stavovské spojení člověka s člověkem – a těch všech rošťáků dohromady je spojení s duchem šachty, aťsi je to třeba dnes ta neustále hlučící jáma. 

 

V jednom textu píšete, že „po dvacetiletí duchovního rozkvětu Sever opět pustne“, protože seveřané odcházejí do Prahy. Jakou měrou se na této renesanci podílela Skupina XXVI, jejíž příslušníci se ve vašich textech – Jámu a rypadlo nevyjímaje – hojně objevují? A co by pomohlo zastavit odliv regionálních autorů do metropole, „kde nejsou proto, aby vynikli, ale aby přežili“? 

Když čtu třeba ve Tvaru, básnířka, básník narození v tom a tom kraji, nyní žijí v Praze, tak mě berou všichni čerti. Skupina XXVI je příklad toho, jak asi může žít poezie, jak může dýchat básník. Většina členů byla mimopražských, ale to souvisí s dobou, kdy se člověk tohoto ražení uživil – a i v tom svém třeba solitérském kraji našel spřízněnce a práci, od Šumavy a plzeňských předměstí po Sever a slavné východní Čechy, zkrátka všude. Ale ten odliv nic nezastaví, každý nemůže být ajťákem na kozy, nebo dojit přes počítač. Nebudu opakovat svoje texty, ale řeknu, že důležitou povinností regionálního autora je nebýt regionální.

 

Ačkoliv v nových měsíčních povídkách nechybí humor hrubšího zrna ani řada provokativních scén, mnohdy tu zaznívají i vážnější tóny, někdy hraničící až s nostalgií. Že by se na pověstném bouřlivákovi z Duchcova přece jen začínaly podepisovat přibývající roky, šťastné manželství a role otce? 

Roli otce beru vážně jako hru na Kozlíka nebo Dartha Vadera. Nemám rád děti. Kupodivu mám se svým synem hodně společného, proto jsem mu věnoval svou poslední knihu. Patrně se tím ve škole chlubit nebude. Ale vážně. Nostalgii cítím od devíti let, kdy mi mámoš řekla báseň „Zlatohlávku, chlapče, už nikdy ti nebude devět let, už nikdy nebude to jaro, už nikdy nebude ta zima...“ Myslím tedy svéprávně, že v mnoha nejen mých básních a povídkách je nostalgie i za uplynulý den. A ano, našel jsem si na hrudníčku několik bílých chlupů, které jsem brutálně vytrhal. A manželství mám šťastné, poněvadž mám dobrou a krásnou ženu, což potvrdí myslím všichni, kteří ji viděli na nějakém z autorských čtení. Dřív jsem rozbíjel televize a vyhazoval věci z oken, ale žádné jsem nikdy neublížil. A pokud jsem nějakou dívku ojel v rámci afterparty po čtení poezie, ano, je to tak, ale vždycky chtěla, i když tehdy nebyly k mání úřední mrdoklady. 

 

Celý rozhovor, ve kterém Patrik Linhart mluví například o tom, proč by nezakázal kapelu Ortel a kterého literárního kritika vyzval na souboj, najdete v aktuálním čísle Literárních novin 5/2019, které je právě na stáncích.

O předplatné Literárních novin si můžete napsat na adresu Korunní 104, 101 00 Praha 10 či e-mailem  Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript  nebo zavolejte na 234 221 130, 800 300 302 (bezplatná linka). Jejich elektronickou podobu si můžete koupit ZDE.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB