Vítězkou výročních cen Nadace Český literární fond se stala Lidmila Kábrtová


V úterý 16. dubna byla před zraky zaplněného sálu v pražském Divadle Viola vyhlášena jména vítězů výročních cen Nadace Český literární fond 2018 za významné literární dílo. První cenu dotovanou částkou 50 tisíc Kč získala prozaička Lidmila Kábrtová za svou povídkovou sbírku Místa ve tmě (Host 2018). Slavnostním ceremoniálem provázel pověstný rétor a všestranný umělec Eugen Brikcius za hudebního doprovodu skupiny Končina.

Lidmila Kábrtová přebírající ocenění od Iva Purše a Jana Lukeše. Foto: Jindřich Nosek

 

Druhou cenu a 30 tisíc korun si letos odnesly Františka Jirousová s Janou M. Bauerovou za knihu Mága (Kalich 2018), třetí cenu a 20 tisíc Kč získal Miroslav Drozd s novelou Dvě sestry (Trigon 2018). Ceny udělované od roku 2013 vybírá expertní komise z knih, jejichž vydání bylo v předchozím roce podpořeno grantem NČLF. Letos v komisi zasedli literární teoretik a kritik Petr A. Bílek (předseda), překladatelka Michaela Jacobsenová, nakladatel a spisovatel Jiří Padevět, literární historik Michal Přibáň, básnířka a literární kritička Olga Stehlíková, editor Jan Šulc a knihkupec Michal Ženíšek.

Ředitel NČLF Ivo Purš v úvodním krátkém projevu připomněl letošní 25. výročí vzniku této nadace, která se zrodila ze státního Českého literárního fondu, jehož je prý „velice skromným pokračovatelem“. K poslání NČLF dále uvedl: „Nevlastníme již dávno žádné zámky a od státu také nic nečerpáme, přesto se snažíme v rámci našich limitovaných možností podporovat českou literaturu a další oblasti kultury, především ty, které jsou minoritní, určené menšímu okruhu čtenářů, a proto se nacházejí v permanentním ekonomickém či existenčním ohrožení.“

Miroslav Drozd. Foto: Jindřich NosekJako první si cenu převzal spisovatel a překladatel Miroslav Drozd (*1943) za novelu Dvě sestry, která vznikla již v roce 1977, avšak knižního vydání se dočkala teprve vloni. Dosti obšírné laudatio z pera nepřítomného Michala Přibáně přečetl Ivo Purš. Připomenutí se v něm dočkala i autorova vydavatelská činnost v samizdatu před rokem 1989 (edice Auroboros), stejně jako jeho jediná předešlá oficiálně publikovaná kniha, „normalizační thriller“ Vražda v devátém taktu (Orbis 1991). Sympaticky civilní Miroslav Drozd na ocenění zareagoval s humorem a nadhledem: „Ta kniha, o které se tady mluví, byla napsána v tom roce 1977, a když vyšla minulý rok, tak já jsem vůbec nevěděl, o co se jedná.“

O jeho knize Michal Přibáň mimo jiné napsal: „Navzdory nesnadné osobní situaci, v níž Miroslav Drozd novelu v roce 1977 psal, v ní nenajde žádné průhledné odkazy na sedmdesátá léta a vlastně ani na žádnou jinou dobu. Příběh nepříběh Dvou sester se chvíli odvíjí a chvíli zavíjí mimo jakýkoli identifikovatelný kontext, v historickém ‚neurčitu‘, jen se zcela ojedinělými náznaky zdrženlivé nostalgie po rovněž neurčených ‚starých časech‘ vypravěčova dětství – to abychom si připomněli, že ani zde čas tak úplně nestojí, byť ho autor permanentním prodléváním nad detaily dokáže účinně zpomalovat. Vypravěč, nebo mluvčí, chcete-li, vynakládá nemalé úsilí, aby ohledal a popsal (spíše než vysvětlil či zdůvodnil) svoje pocity, prožitky, sny a představy. Uvažuje nad nimi, mnoha vloženými větami a vsunutými odbočkami je upřesňuje a někdy také zpochybňuje. Příběh dvou sester, vypravěčovy matky a tety, se jen pomalu a neochotně rýsuje v mlze jeho vzpomínek či fantazie (to vlastně přesně nevíme) a nám je zpřístupněn pomocí fragmentů či pouhých záblesků.“

Jana M. Bauerová. Foto: Jindřich NosekDruhou cenu si přišla převzít jen jedna z autorek oceněného titulu Mága, a sice Jana M. Bauerová (což diváky obeznámené s introvertním založením Františky Jirousové příliš nepřekvapilo). Ivanu Martinu Jirousovi alias Magorovi, o němž jejich deníková kniha pojednává, věnoval Eugen Brikcius osobní vzpomínku z dob, kdy obě autorky „byly ještě beznadějně, a zároveň nadějně, každopádně trpělivě na houbách“. Laudatio v tomto případě přečetla jeho autorka Olga Stehlíková, podle níž „deníkové zápisky mladých žen neobsahují jen badatelsky přínosné informace, které se mohou hodit životopiscům Ivana Martina Jirouse, jsou to také literárně živá a svérázná díla, která – přestože své autorky výběrem záznamů upozaďují – o nich vypovídají přinejmenším stejně jako o osobě Magorově, nazývané zde Mágou“.

Ve svém pojednání nabídla Stehlíková i několikero možných způsobů čtení oceněné knihy: „Mágu lze číst jako doklad literárního nadání a zrání autorek deníků, jako vyznání nejhlubšího přátelství dvou žen i specifického vztahu k otci, který své rodičovství proseděl, jako autentickou zprávu o Magorovi oněch let, kterou nemohl podat nikdo jiný, o člověku, s nímž nešlo žít, vedle nějž se nedalo volně dýchat, ač právě on byl ztělesněním svobody, jejímž nárokům je tak těžké dostát. Právě deník je prostorem takové svobody: jediným místem, kde lze vyslovit vše. Ale není to jen kniha-úkol, vyrovnání a rekapitulace, výběrové útržky z deníku se čtou se jako dvojromán, bez ohledu na to, jak mladé autorky v době zápisků byly.“

Jan Šulc čtoucí laudatio na knihu Místa ve tmě. Foto: Jindřich NosekPrvní cenu si nakonec z rukou ředitele Purše převzala spisovatelka Lidmila Kábrtová (*1971). Autorem stručného, leč samotnou knihu přesahujícího laudatia byl rovněž přítomný Jan Šulc, který se podivil nad nevelkým ohlasem oceněného titulu, způsobeného podle jeho názoru do jisté míry nakladatelskou anotací, prezentující knihu nepříliš vhodně coby čtení pro ženy. „A jak víme,“ prohlásil dále, „anotace dnes často nahrazují kritické myšlení, kritici z nich citují a přebírají jejich smysl.“

O samotné knize Jan Šulc mimo jiné napsal: „V povídkách Lidmily Kábrtové čteme o ženách různého věku a v různých životních situacích, jež jsou popsány velmi přesně, detailně, s velkou citlivostí a vypravěčskou suverenitou. Smyslu těch povídek i celku knihy se však můžeme dobrat až poté, co si je v sobě uložíme a poté promyslíme z náležitého odstupu. Podobně jako je tomu u těch nejlepších povídek ve světové literatuře. Opravdu, není to přehnané – tři nejdelší povídky této knihy jsou srovnatelné s tím nejlepším, co v povídkovém žánru vzniklo. Máme v rukou vzácnou, hlubokou, ale též velmi smutnou knihu. Možná právě tento smutek je tím, co jí ztěžuje a bude ztěžovat cestu k povrchnějšímu čtenářstvu, které se chce raději nechat bavit a těšit, než aby vnímalo prózu zraňujícími ostny směrem k sobě. Kniha Místa ve tmě je velmi zraňující. Je zraňující, protože je pravdivá. Je prožitá a autorsky velmi poctivá.“

Co dodat závěrem... Snad jen tolik, že nějaké ocenění by si za svou dlouholetou podporu české literatury zasluhovala i sama Nadace Český literární fond. A je dobře, že si toho je vědoma i tuzemská literární obec, která se vyhlašování cen zúčastnila v nečekaně hojném počtu, a to i přesto, že se – z mého pohledu dosti nepochopitelně – ve stejnou dobu jen o pár metrů dál předávaly ceny Česká kniha.

 

Rozhovor s vítězkou 1. ceny Lidmilou Kábrtovou přineseme v červnovém čísle Literárních novin.

Knižní přílohu květnových Literárních novin Biblio (vycházejí  ve čtvrtek 25.4.) najdete ve stejný den i v Lidových novinách.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB