Vladislavovy eseje jsou nejsilnější, když se týkají politických dějin Evropy


S plátěným hřbetem vypadá svazek monumentálně a váží dvě kila. Editor Jan Šulc dal dohromady více než jedenáct set stránek textů Jana Vladislava, od jehož smrti uplynulo 3. března deset let. Není snadné se orientovat v autorově řasnatě zvrstvené bibliografii obsahující díla beletristická, knížky pro děti, sbírky básní, překlady, eseje, kritiky i články publicistické a je to o to složitější, že mnohé texty spatřily světlo světa nejdříve v samizdatu, než se jim dostalo knižního vydání. 

Jan Vladislav (uprostřed) při přebírání Státní ceny za překladatelské dílo v roce 2001 (vlevo je tehdejší ministr kultury Pavel Dostál). Foto: Profimedia

 

V ediční poznámce Jan Šulc píše: „V případě esejů jsme se rozhodli vydat všechny jeho dosud tiskem knižně jako celek nevydané soubory esejů, které si uspořádal sám a jež se dochovaly v jeho počítači jako texty poslední ruky. Činíme tak s vědomím, že některé texty v nich obsažené vyšly již v předchozích třech tiskem vydaných knižních souborech.“ Máme tedy k dispozici ucelený kánon Vladislavova myšlení o literatuře a kultuře vůbec. Kdo nebo co v jeho zájmech dominovalo?

Pokud jde o českou literaturu, krouží autor po celá desetiletí kolem básníků a prozaiků jeho srdci blízkých, jako byli Mácha, Holan, Seifert, Halas, Weil, Weiner a autoři orientovaní směrem ke katolicismu, z nich zejména Deml, Durych a Zahradníček, a opakovaně věnuje svou pozornost spisovatelům spojeným s jeho životem a dílem podobným osudem, patří k nim Kolář, Havel, Dvořák, Vaculík, Putík, Patočka, Král a Černý. Jako renomovaný romanista se Vladislav v Praze a od roku 1981 i v pařížském exilu vytrvale zabýval Apollinairem, Aragonem, Balzakem, Baudelairem, de Beauvoir, Bretonem, Butorem, Camusem, Cervantesem, Dantem, Flaubertem, Gidem, Hugem, Malrauxem, Michelangelem, Montalem, Proustem, Rimbaudem, Sartrem, Stendhalem, Ungarettim nebo Verlainem. K jeho setrvalým inspirátorům a láskám ovšem patřili třeba i Orwell, Koestler, Dostojevskij, Pasternak, Kafka i Babel. 

Trpělivý čtenář, jemuž nepodklesnou kolena při pohledu na tento foliant, se dozví mnohé také třeba o česko-francouzských kulturních vztazích a dočte se i o poměrech ve francouzské nakladatelské branži, o prostředí literárních cen, o francouzské televizi a o tom, co znamená být Francouz nebo jaké příběhy spřádají životy exulantů. Z některých textů psaných většinou pro vysílání Svobodné Evropy vyčnívá více praktická potřeba informovat o aktuálním fenoménu, jindy je patrná snaha reagovat na důležité výročí či úmrtí významného tvůrce.

Úhrnem by se dalo říci, že dojem z esejů nejsilnější se dotýká problémů spojených s politickými dějinami Evropy ve dvacátém století. Více než o poetice či estetických nuancích zmiňovaných děl se u Vladislava mluví o jejich vztažnosti ke společenskému dění, o jejich roli při odhalování podstaty totalitarismu, při obhajobě svobody tvorby. Ve francouzské i české kultuře se s umanutostí víru vrací otázky po úloze spisovatele, po jeho morální integritě a po jeho nutkavém sklonu podléhat svodům moci. 

 

Zveme vás na debatu nad Knihou měsíce března podle Literárek JAN VLADISLAV: ESEJE (nakladatelství Torst) ve čtvrtek 28. března od 18 hodin v Prostoru naučné literatury Ústřední knihovny v Praze (Mariánské nám. 98/1). Účast v diskuzi doposud přislíbili: Aleš Pohorský (*1953), literární historik a překladatel z francouzštiny, a Lubomír Martínek (*1954), prozaik, esejista a překladatel. Moderuje šéfredaktor Literárních novin Petr Bílek.

O akci se dozvíte více na Facebooku ZDE.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

plakat

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB