Lawrence Ferlinghetti slaví sté narozeniny


Básník, malíř, dramatik, prozaik a buddhistický anarchista Lawrence Ferlinghetti se letos 24. března dožívá sta let. V San Francisku se schyluje k velkým oslavám, neboť největší kulturní památkou města je on sám. Jedna ulička se po něm jmenuje už pětadvacet let. Ač interview již téměř neposkytuje, stále pozorně vnímá dění v Americe i ve světě. Možná je o něco jízlivější, než bývával, ale i přes otevřený odpor vůči neutuchající chamtivosti mocných a závislosti na konzumu tzv. bezmocných je v jeho poezii stále přítomna naděje a ochota čekat, „až se znova zrodí zázrak“.

Lawrence Ferlinghetti. Foto: Malíček Milan / Právo / Profimedia

 

Málokterému americkému básníkovi vyšlo v češtině tolik knih jako Lawrenci Ferlinghettimu (*1919). Vynecháme-li Charlese Bukowského, který vtrhl do české literatury víceméně až po roce 1989, je s Ferlinghettim souměřitelný co do počtu vydaných titulů snad jenom další bard z Kalifornie, Robinson Jeffers. Je to jistě dílem zájmu konkrétních překladatelů (u Jefferse Kamil Bednář, u Ferlinghettiho Jan Zábrana), ale bez ohlasu čtenářů by tomu tak nebylo. 

Jméno Lawrence Ferlinghettiho se u nás poprvé objevilo v revue Světová literatura roku 1959 v článku Igora Hájka Americká bohéma, tehdy ovšem jen coby vydavatele poprask vzbuzující – u literárních kritiků, justice i veřejnosti – sbírky Kvílení Allena Ginsberga. Zatímco Ginsbergovy básně si musely na oficiální české knižní vydání počkat až do roku 1989, Ferlinghetti tady zdomácněl takřka okamžitě.

Dva výbory z prvních tří sbírek – Obrazy zmizelého světa, Lunapark v hlavě a Startuji ze San Franciska – vyšly v Zábranových překladech v roce 1962 a 1964 a zcela přirozeně stanuly vedle knih „poezie všedního dne“ českých básníků jako Miroslav Holub, Karel Šiktanc či Jiří Šotola. Nepatetické, uvěřitelné, a především neideologické verše jako „Johnny Nolan má na zadku záplatu, kluci ho ženou“ dokázaly vzbudit ve čtenáři nejen vzpomínky na vlastní dětství, ale svou zdánlivou prostotou přivést k prozření, že i na odvrácené straně zeměkoule žijí lidé s podobnými starostmi i radostmi. A že s tak obyčejnými verši jako „Svět je báječné místo k narození / jestli vám příliš nevadí pár měknoucích mozků na vyšších místech“ se lze ztotožnit na obou stranách železné opony.

Pod zdánlivou nostalgií, obrátkovostí Ferlinghettiho básní český čtenář znalý čtení mezi řádky brzy odhalil autorovu oddanost podvratnosti poezie, k níž se nezakrytě přihlásil ve svém textu Poezie jako podvratné umění z roku 2007: „Buď rozvratný, neustále zpochybňuj skutečnost a status quo… Zpochybňuj kapitalismus maskovaný jako demokracie… Zpochybňuj všechna politická přesvědčení, včetně radikálního populismu a chuligánského socialismu...“ Přidáme-li vždy přítomný soucit s člověkem z ulice, pochopíme, proč si Ferlinghetti u nás vychoval tak početnou řadu obdivovatelů. Poznat to bylo i při jeho návštěvě Prahy v roce 1998.

Lawrence Ferlinghetti zažil dost, aby skutečně věděl, o čem mluví. Autobiografická fakta jsou ostatně organickou součástí jeho poezie. Otce nepoznal, neboť ten zemřel ještě před jeho narozením. Matku v jeho dvou letech pro psychické problémy zavřeli do ústavu a jeho čtyři bratry poslali do internátních škol. Lawrencovy výchovy se ujala teta z Francie, jež sama měla dost starostí, takže její svěřenec nakonec skončil v newyorském sirotčinci, následně u pěstounů a po opakovaných krádežích v internátní škole. Měl docela dobře našlápnuto stát se položkou v policejních spisech.

Zachránila jej záliba v četbě knih, která ho přivedla k myšlence stát se žurnalistou. Získal bakalářský titul, ale místo práce v novinách dobrovolně narukoval do války, zúčastnil se vylodění v Normandii, plavil se v Pacifiku a několik týdnů po shození atomové bomby na Nagasaki měl možnost na vlastní oči spatřit, co způsobila. 

Jako válečný veterán vystudoval literaturu na Kolumbijské univerzitě v New Yorku a na Sorbonně v Paříži. A začal psát. V roce 1953 založil v San Francisku knihkupectví City Lights, později přerostlé v nakladatelství, jež vydává autory, kteří se stejně jako on snaží být „zpěvným ptákem, nikoliv papouškem“, „básníkem, nikoliv kramářem“ a kteří se vysmívají těm, co „říkají, že básníci jsou ztracené existence nebo potenciální teroristi a nebezpečím pro stát“.

Lawrenci Ferlinghettimu u nás vyšlo deset titulů – kromě celých sbírek a výborů poezie i próza, divadelní hry a deníky. K básníkovu jubileu chystá hodinový pořad rozhlasová stanice Vltava a nakladatelství Maťa vydává jeho poslední sbírku Výlevy Nářky Smích. Kniha Ferlinghettiho vzpomínek Little Boy, kterou při této příležitosti vydává nakladatelství Doubleday, vyjde letos i v českém překladu.

Lawrence Ferlinghetti se v Čechách a na Moravě skutečně může cítit jako doma. Nezbývá než mu popřát hodně zdraví a sil do dalšího století.

Autor je redaktor a překladatel.

 

Oslava 100. narozenin Lawrence Ferlinghettiho

24. března, 18:00

Café Kolíbka, Řeznická 10, Praha 1

Společnost poezie pořádá čtení na oslavu 100. narozenin Lawrence Ferlinghettiho. Všichni jsou zváni, aby si přišli přečíst své oblíbené Ferlinghettiho básně.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

plakat

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB