Nominovaní na Magnesii Literu: Je to jako před prvním finále ve Wimbledonu


Nominovaní na Magnesii Literu na Literu za prózu (zleva Michal Šanda, Štěpán Hobza, Pavla Horáková, Petr Stančík, Radka Denemarková). Foto: Petr NagyPřipravili jsme pro vás malou anketu, v níž se mimo jiné dozvíte, koho včerejší nominace na cenu Magnesia Litera zaskočila, co nominovaní autoři a autorky říkají na verdikt porotců nebo které dílo by si podle nich zasloužilo titul Kniha roku.

 

Nominovaným autorů a autorkám jsme položili následující otázky:

1) Jaké pocity ve vás vzbudila nominace na cenu Magnesia Litera?

2) Co říkáte na vyjádření poroty k Vaší knize? (výroky porotců čtěte ZDE)

3) Který nominovaný titul – samozřejmě vyjma vašeho – by si podle vás zasloužil stát Knihou roku?

A zde jsou odpovědi několika z nich:

 

MICHAL ŠANDA, nominovaný za knihu Hemingwayův býk na Literu za prózu

1) Dosud jsem na Magnesii Literu nominovaný nebyl. Mám pocit jako před prvním finále ve Wimbledonu. Na druhé straně kurtu proti mně stojí Roger Federer, Rafael Nadal, Petra Kvitová, Serena Williamsová a Naomi Osakaov

2) Umpiroví rozhodčí ji zhodnotili dosti přesně. Ostatně, ve Wimbledonu nesoudcují žádní nezkušení nazdárci.

3) Na vítězství ve finále a v turnaji bude podávat za stavu 40:15 Český literární samizdat.

 

JAKUB SZÁNTÓ, nominovaný za knihu Za oponou války na Literu za publicistiku

1) Byl jsem jí zcela zaskočený. Nominace na nejprestižnější literární cenu je pro mě obrovská čest, tím spíš, že jde o mou prvotinu. Mám z toho obrovskou radost a jsem nadšený, v jaké společnosti jsem se ocitl.

2) Porota plně vystihla mou hlavní motivaci při psaní knihy. A jsem velmi rád, že se jí líbila má snaha o zasazení popisovaných okamžiků do dějinného kontextu. Byť jsem to tak a priori nemyslel, vnímá-li porota Za oponou války jako obhajobu veřejnoprávních médií v době narůstajícího tlaku některých politických sil, jsem tomu velmi rád.

3) V takhle silné nabídce literární děl je velmi těžké vybrat jednoho favorita. Jakkoli je mým přímým konkurentem, přeji hodně štěstí svému spolužákovi z vysokoškolských studií Tomáši Sedláčkovi. A taky Petru Stančíkovi, jehož Nulorožec patří spolu s jeho předchozími díly k mým oblíbeným.

 

PETR STANČÍK, nominovaný za knihu Nulorožec na Literu za prózu

1) Mám radost.

2) Myslím, že to napsali docela trefně. K braku se hrdě hlásím. Zejména ve světě, kde je do nejvyšších sfér vynesena nuda, šeď a politická korektnost.

3) Bezpochyby Pernambuco Ivana Wernische. Tím parníkem bych chtěl taky odplout...

 

ŠTĚPÁN HOBZA, nominovaný za knihu Ferrari v džungli na DILIA Literu pro objev roku

1) Být nominován na Magnesii Literu je – abych parafrázoval Miloše Formana – lepší než na ni nominován nebýt. Tímhle bonmotem se ale jenom snažím zakrýt, jak moc mě to vlastně potěšilo.

2) Rovněž mě potěšilo, porota se ukázala být vnímavým čtenářem. Vypozorovala v knize její „vývojovou” dynamiku. Vystihla její „postmoderní” povahu, aniž by použila nálepkovité slovo „postmoderní”. Ferrari nějakým způsobem komunikuje s mytologií a dějinami, přičemž se nebojí sáhnout k těm nejpatetičtějším obrazům, velkým slovům atp., a nějak s nimi dál pracovat v kontextu 21. století (a třeba jim nakrásně podrazit nohy). Jsem rád, že porota rozpoznala, že je to děláno vědomě a s určitým nadhledem.

3) Žiju už nějakou dobu v zahraničí a českou literární produkci nemám bohužel šanci sledovat tak, jak bych rád. Nemohu na tuto otázku odpovědět poučeně, a proto na ni s dovolením neodpovím vůbec.

 

PAVLA HORÁKOVÁ, nominovaná za knihu Teorie podivnosti na Literu za prózu

1) Mám velkou radost, zesílenou skutečností, že mezi nominovanými mám několik přátel, včetně Jiřího Kamena, s nímž mě pojí mimo jiné dvě společné knihy.

2) Bezezbytku se s ním ztotožňuji, vystihuje můj autorský záměr.

3) Můj soukromý tip na Knihu roku nakonec není mezi nominovanými, a vzhledem k tomu, že jsem řadu z nominací ještě nečetla, si netroufám nic navrhovat. Navíc za všechna léta, kdy jsem byla členkou porot Litery, jsem vítěze trefila málokdy.

 

PETR GAJDOŠÍK, nominovaný za knihu František Vláčil. Život a film na DILIA Literu pro objev roku

1) Velmi mě to překvapilo, ani mne nenapadlo, že by kniha mohla vyvolat takovou pozornost. A těší mě to i ve vztahu k režiséru Vláčilovi – byť jde o nominaci autorskou, tedy mou, i tak ji vnímám z velké části jako poctu jeho dílu.

2) V mém původním záměru možná nebyla tak komplexně pojatá monografie, ale během let práce se mi podobná forma jevila víc a víc jako jediná smysluplná: vypovědět nejen co nejvíc o Vláčilovi a jeho díle, ale snažit se skrze to vše nahlédnout i kontext vzniku a života filmového tvůrce v konkrétní době. Podle vyjádření poroty se to snad povedlo.

3) Četl jsem, či alespoň se probíral jen menší částí nominovaných knih, takže mé tipy vychází jen z omezené zkušenosti: jako mimořádná mi připadá kniha Český literární samizdat, ale vysloveně okouzlen jsem byl románem Kniha o moři, jeho formou, poselstvím i krásným jazykem.

 

JIŘÍ KAMEN, nominovaný za knihu Elvis ze Záluží na Literu za prózu

1) Překvapila. Spíše jsem to čekal, když jsem vydal romány Hugo nebo Kinžál.

2) V zásadě souhlasím.

3) Teorie podivnosti Pavly Horákové, a to nejen proto, že spolu vytváříme tým, který připravuje rozhlasové pořady z korespondence a deníků vojáků v první světové válce. A volně podle pořadů pak knihy, které lze přičiněním grafika Pavla Růta považovat za artefakty.

 

VENDULA BORŮVKOVÁ, nominovaná za knihu 1918 aneb Jak jsem dal gól přes celé Československo na Literu za knihu pro děti a mládež

1) „To je gól! Přímo doprostřed brány!“ Přesně tak na straně 95 glosuje hlavní postava knihy a vášnivý fotbalista Jenda Vosika náhlý obrat ve svém životě. Nejspíš to zařvu s ním, protože nominace na Magnesiu Literu… to je prostě sen! Už jen ten postup do finále je odměna za všechny okamžiky nejistoty, za všechna hledání a slepé uličky i okamžiky euforie, které jsem při práci na románu prožívala. A je to i velké ocenění práce těch, bez nichž by knížka zdaleka nebyla tak „vychytaná“: ilustrátora Vojtěcha Šedy a týmu z Hosta, který se na knížce podílel – od vedoucí redaktorky literatury pro děti a mládež Evy Sedláčkové přes literárního redaktora Zdeňka Staszka až po grafičku Lucii Zajíčkovou a jazykovou redaktorku Květoslavu Hegerovou. Samé přesně mířené přihrávky!

2) Byla jsem moc vděčná předsedkyni poroty paní Ivě Procházkové, když zmínila, že by byla škoda, kdyby moje knížka zapadla mezi ostatní „osmičkové“ tituly, které se minulý rok v takovém množství vyrojily. Ono to samozřejmě vypadá hrozně „vyčůraně“, svést se na vlně velkého výročí a doufat, že se to téma bude prodávat tak jako tak. Když mne Eva Sedláčková oslovila s tím, že by chtěla knížku, která téma budování republiky nějak přiblíží dětem, přemýšlely jsme od začátku o románu, který by se pokusil nějak definovat tu dobu, její vzlety a pády, iluze a sny, ale také omyly, předsudky, alibismus a malost, která do toho všeho patří. A možná i vyvolat nějaké pocity hrdosti, ale také pokory a znejistění. A zároveň jsme chtěli vytvořit živý svět desetiletého kluka plný dobrodružných momentů i prvních střetů s komplikovanou realitou. A já myslím, že porota v mé knížce všechno tohle přečetla – a to je pro mne velké zadostiučinění.

3) Knihou roku by podle mne měl být titul hledající, takový, který usiluje o dekódování naší současné reality, našich životů a světa, ale i historie, která pod tím vším prosvítá a která to vše po svém infikuje a zakaluje. Titul, který nějak přesahuje intimní bublinu autora a každodennosti, a stejně tak se snaží nabourat komfortní zóny svých čtenářů. Zní to hrozně učebnicově, černobíle a samozřejmě vágně, omlouvám se. Je to takové iracionální tvrzení, protože – představte si tu zodpovědnost! Je v tom přežvýkané dědictví obrozenců, velkých románů a nevím, čeho všeho ještě. Ale když už se ptáte na konkrétní knihu z letošních nominací Magnesie Litery, pak označím Hodiny z olova Radky Denemarkové.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB