„Šumavský samotář“ Roman Szpuk: S vykořeněnci bez domova si rozumím


Roman Szpuk. Foto: Hana SoukupováBásník Roman Szpuk se živí jako pozorovatel počasí. V tichu stanice nad šumavským Churáňovem čerpá inspiraci pro svou tvorbu z meteorologických jevů, přírody a samoty. Propagační páska na obálce jeho nové knihy Klika byla vysoko (Nakladatelství 65. pole, 2018) připomíná, že jde o jednoho ze šumavských samotářů z bestselleru Aleše Palána Raději zešílet v divočině.

 

Jak dlouho už děláte tuhle zvláštní práci? 

Letos to bude dvacet let. Vždycky mě lákalo pracovat na meteorologické stanici, ale trvalo nějakou dobu, než se to povedlo. Když jsem žil na severu Čech, uvažoval jsem o stanici na Milešovce, jenže tehdy tam nebylo místo. Za totality jsem dělal v tom nejšpinavějším provozu v chemičce ve Velvětech, potom jsem byl figurantem u geodetů a po roce 1989 jsem toho vystřídal taky dost, od nočního hlídače až po staničního dělníka.

 

Proč? Nenaskytlo se nic lepšího?

Kvůli psaní poezie jsem chtěl mít čistou hlavu, a to by při náročnější práci nešlo. Nakonec jsem se dostal na Churáňov a jsem rád. Mám klidné zaměstnání, což je v dnešní hektické době vzácnost. 

 

Dlouho jste psal výhradně poezii, ale v poslední době vyšly tři knihy vašich lyrických próz, blízkých deníkovým záznamům. Psal jste si deníky soustavně? 

Spíš jsem si občas zaznamenával zajímavosti kolem počasí. Když jsem chystal sbírku Silentio pro smíšený sbor, použil jsem svoje záznamy do poznámek k jednotlivým básním. Redaktor Tonda Petruželka mi tehdy řekl, že jsou skoro lepší než samotné básně. A jestli prý toho mám víc, že by stálo za to udělat z nich samostatnou knihu. Tak vznikly Chraplavé chorály, knížka lyricko-meteorologických próz.

 

Najít nosný materiál v poznámkách pod čarou je neobvyklé…

Ve sbírce Nejlepší české básně dokonce zveřejnili jen samotnou poznámku – a báseň vynechali! Asi se jim tolik nelíbila. 

 

Zatímco tématem Chraplavých chorálů je hlavně příroda a počasí, kniha A zavaž si tkaničky reflektuje mimo jiné partnerské problémy, próza Klika byla vysoko, která vyšla nedávno, zase téma stáří a smrti. Ty dvě poslední knížky jste také víc zalidnil, i když dost svéráznými, syrovými postavami, často vykořeněnci bez domova.

Paradoxně si s nimi rozumím víc než s prakticky založenými lidmi, kteří sledují fotbal a slevy v obchodech. Moji hrdinové řeší často až metafyzické problémy, i když to samozřejmě dělají po svém. Zapisoval jsem si odposlechnuté dialogy a různá vyprávění, abych vytvořil volnou koláž. Není to příběh s pointou a s jasným dějem, ale texty na sebe časově navazují.

 

Některé tyhle postavy najdeme také v knize Aleše Palána Raději zešílet v divočině. Vy jste o nich ale psal dřív. 

Něco jiného je, když děláte rozhovor do knihy s člověkem, kterého znáte chvíli, něco jiného je jít posedět se známým, popovídat si, poslouchat, co vám vypráví. To ho poznáte daleko víc, prozradí vám o svém životě i věci, na které se v rozhovoru do knihy nedostane. Jeden čas jsem sedával v hospodě, bavil se s lidmi a měl jsem pod stolem notes, kam jsem si ten dialog poslepu a tajně zapisoval.

 

Celý rozhovor s Romanem Szpukem, ve kterém mimo jiné mluví o tom, jak jeho knihu o rozpadu manželství přijala rodina a jak se cítí bezdomovec, najdete v tištěných Literárních novinách 2/2019.

 

O předplatné Literárních novin si můžete napsat na adresu Korunní 104, 101 00 Praha 10 či e-mailem: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript  nebo zavolejte na 234 221 130, 800 300 302 (bezplatná linka). Jejich elektronickou podobu si můžete koupit ZDE.
AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB