Georgi Gospodinov: Bulharský smutek může být trochu hustší


 

Georgi Gospodinov. Foto: Mrs Robinson, bg.wikipedia.orgBulharský spisovatel Georgi Gospodinov není v České republice nováčkem. V roce 2004 mu v českém překladu vyšel soubor povídek Gaustin neboli Člověk s mnoha jmény a o rok později Přirozený román. Nyní vydává Nakladatelství Lidové noviny román Fyzika smutku v překladu Davida Bernsteina.

 

 

Jaký je podle vás vztah autorovy biografie a jeho autorského subjektu v díle?

 

Federico Fellini kdysi řekl: „I kdybych natočil film o rybě, byl by autobiografický.“ Tento román je, rád používám to slovo osobní, vypráví biografii Mínótaura, otce i dědečka hlavního hrdiny, mnoho příběhů lidí i zvířat. A pokud chceme, aby čtenáře skutečně ty příběhy oslovily a zasáhly, musí být vyprávěny osobně, v ich-formě. A všechny ty příběhy jsou kouskem mé autobiografie. Jelikož v každém spisovateli žije Mínótaurus a jiná zvířata a lidé.

 

V románu se hodně mluví o empatii a současně o střídání identit. Chvíli mluví subjekt v ich-formě, jindy je tam er-forma. A v dnešní době, kdy se střídají identity třeba na internetu, střídají se bez empatie. Napadlo mě, že je vztah mezi střídáním identity a svobodou, protože způsob, jakým dnes střídáme identitu, je nezávazný. Ale svoboda je přijetí závazku, to znamená přijetí té jedné konkrétní identity.

 

Moc pěkná a zároveň složitá otázka. Silný vztah k vlastní identitě může empatii bránit. Myslím tím, když se skutečně vyhraňujeme ve své identitě. Pokud se budu sebeurčovat jako bulharský nacionalista, bulharský šovinista, nemohu cítit empatii ke všem, kteří nám (Bulharům – pozn. překladatele) v historii vadili či škodili. Podle mne má člověk jednu jedinou možnou identitu, a tou je být člověkem. Ale i ta velice limituje svobodu. Protože je dobré být empatický nejen k ostatním lidem, ale i okolnímu prostředí, k trpícímu zvířeti, k Mínótaurovi… A když cítíme empatii např. k Mínótaurovi, který vystupuje ve Fyzice smutku, odhalíme jeho skrytý příběh, zjistíme, že to není příšera. Je to opuštěné dítě. Empatie je do určité míry, jak to říct, myšlenka, že i my máme spoustu identit. Pro mě je důležité uvádět toto slovo v množném čísle. A proto je v románu klíčová fráze „Já jsme“.

 

Když v románu uvažujete o žánru, říkáte, že román není árijec. Ale já se ironicky ptám, jestli je román eintopf?

 

To vůbec nezní špatně. V životě je ode všeho kousek. Pokud řekneme, že román je jako život, tak je v něm všechno. My sami nežijeme v jednom žánru. Během jediného dne se nám mění různé žánry, tragikomedie… To, co je pro mě zajímavé, je příběh, který román vypráví. Není to sbírka různých historek. Za nimi se vypráví příběh o empatii a opuštěném dítěti. Rád míchám každodenní dění a z něj si pak vybírám ty vznešené momenty.

 

Jako čtenáře, který pochází z jiného prostředí, než je bulharské, mě velice zajímaly bulharské reálie z nejrůznějších dob. Nakolik si myslíte, že regionální, místní reálie, události a zvyky jsou důležité pro autenticitu literárního sdělení. Dnešní globalizovaná doba jako by šla proti tomu. Jako by nechtěla vidět ono koření, to místní, které mi přijde nejzajímavější.

 

Věřím, že když je příběh osobní, nikdy nemůže být lokální. Je vždy univerzální. Z velké části je to i příběh mé rodiny. Ale když byl román přeložen do italštiny, němčiny, angličtiny, když jsem se potkával se čtenáři z New Yorku, Itálie, Německa, nejhezčí rozhovory s publikem byly, když ke mně někdo přišel a chtěl vědět víc o konkrétním příběhu, který byl velice lokální. Třeba ten o pomatené ženě čekající před kinem. Protože se dotýká společných problémů. Ten smutek není jen bulharský nebo polský, ten smutek je lidský. Ale samozřejmě existují lokální specifika. Bulharský smutek může být trochu hustší, černější, polský zase více Chopinův. Každý spisovatel musí vyprávět, co sám prožil. Bez přemýšlení o tom, zda příběh bude univerzální nebo ne. Pokud je převyprávěn autenticky, vždycky bude univerzální.

 

 Přeložila Jitka Trojanová.

 

 Celý rozhovor, ve kterém Georgi Gospodinov mluví mimo jiné o tom, jak nese přirovnání k “bulharskému Kunderovi” a jak změnilo vnímání lidí 11. září, najdete v tištěné verzi Literárních novin 1/2019.

Elektronickou verzi Literárních novin si můžete objednat ZDE. O předplatné tištěných Literárních novin si můžete napsat na adresu Korunní 104, 101 00 Praha 10 či e-mailem: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript nebo zavolejte na 234 221 130, 800 300 302 (bezplatná linka).

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB