Parabible není literatura, ale nabízí zdařilé parafráze novozákonních textů


Parabible: Tisková zpráva o našem prezidentovi Ježíši z NošovicAutor Parabible vynikl nejprve jako jedna z nejvýraznějších postav československého a českého evangelikálního hnutí konce 80. a 90. let. Někdejší zakladatel či spoluzakladatel a vedoucí křesťanských paraspolečenství (chcete-li – sekt) Vody života, Slova života, Cesty života a společenství TaCesta přirozeně prošel za dlouhá léta vývojem. Původně pouliční kazatel opovrhující faráři a teology zavedených církví málokoho zaujal, spíše odpudil i věřící jarmarečním stylem vystoupení.

 

Dnes jde o teologa a překladatele s několika akademickými grady, jenž na sebe naposledy upozornil vydáním překladu Bible: překlad pro 21. století, za který sklidil uznání našich předních biblistů. 

Parabible vyšla na podzim minulého roku v nakladatelství Biblion. Název knihy vysvětluje v předmluvě M. C. Putna: Ježíš je paraořech s chutným a výživným jádrem. Ne každý má však louskáček nebo trpělivost k tomuto jádru se propracovat. Oním jádrem je styl biblických vyprávění, jejich poetika a reálie. Proto je potřeba zbavit jádro slupky a nově ho obalit do nových chutí čokolády a chilli. Putna připomíná, že tradice parabiblí začíná Septuagintou, která přinesla nové významové posuny. Parabiblí byly dále středověké bible pauperum vyobrazující biblické postavy v tehdejších šatech s tehdejšími reáliemi. Parabiblí jsou všechny překlady do moderních jazyků, ale i „hollywoodské velkozbožnofilmy.“ Tolik M. C. P.

 

Dojemná podobenství

V knize najdeme tři texty. Na levé straně vždy nalezneme novozákonní pasáže v řeckém originále paralelně s překladem Bible pro 21. století. Na pravé straně pak můžeme číst parafráze vybraných novozákonních textů. Ty pokládám většinou za neobyčejně zdařilé, tedy nejen vtipné, ale nejednou skutečně přibližující a osvětlující smysl původního textu. Zcela chápu nadšení františkána Bonaventury Ondřeje Čapka: „Nově jsem pochopil význam slov, která jsem slyšel již stokrát. Geniální, místy přímo Boží!“ (Ze zadní strany přebalu Parabible).

Někdy je efekt parafrází až dojemný. Například podobenství o spravedlivém hospodáři je podáno jako podobenství o paní učitelce, která na povzbuzení slabších žáků dala z písemky všem jedničku. To se pochopitelně nelíbilo nejlepším žákům. Přímo ve mně hrklo, když jsem četl o podobenství, v němž Ježíš odkazuje místo na odbojného Davida, který znesvětil svatyni, na naši moderní historii – na příběh parašutistů v pravoslavném chrámu v Resslově ulici. Často jsem se neubránil smíchu, například když jsem četl podobenství o deseti družičkách: v Parabibli o deseti fanynkách čekajících na přílet Justina Biebera, z nichž pět bylo moudrých, neboť si vzaly nejen mobily, ale i powerbanky. Podobenství o zakopaných hřivnách zazní ve smyslu „komu se nelení“ a vypráví se o třech manažerech.

Když jsem četl namísto o setkání Ježíše se samařskou ženou o setkání s alkoholičkou, zakusil jsem, co to je „událost slova“. Žena se nejprve diví, že od ní chce Ježíš napít. K tomu se podává vysvětlení v závorce: „(Křesťané se totiž s alkoholiky nebaví).“ Potom jí Ježíš řekne: „Kdo pije v hospodě, bude mít zase žízeň.“ Není divu, že žena zatouží po vodě, kterou jí nabízí Ježíš, neboť její žízeň jí říká, „že musí být něco víc.“ Ježíš také vyléčí deset HIV pozitivních feťáků, ale jen jeden mu přijde poděkovat. V noci jej potají navštíví farář ThDr. Novotný, ThD. Nedovede ale pochopit: „Jak může začít znovu, když už má toho tolik za sebou.“ Zpoza fíkusu u okna své kanceláře Ježíše zvědavě pozoruje exekutor Zdeněk, v jehož domě Ježíš nakonec povečeří. Atd.

 

Litera zabíjí

Na zadní straně přebalu Parabible čteme: „Jak by mohl vypadat Ježíšův příběh, kdyby se odehrál dnes, tady u nás?“ V novodobé parafrázi se Ježíš již pochopitelně nehádá s farizeji a zákoníky, nýbrž s křesťanskými teology. Obdobně nabílenými hroby nejsou již rádoby zbožní židé, ale soudobí „pámbíčkáři“. Po krátkém působení v Praze a po několika nešťastných výrocích (například „Můžu zrušit církev a pak ji zase založit.“) je Ježíš zatčen členy arcibiskupské ochranky a předveden na arcibiskupství, kde je vyslýchán, bičován a následně převezen na úřad vlády. Vzniklo totiž důvodné podezření, že zneužije ke zviditelnění nastávající svátky jara. Nakonec je odsouzen ke smrti oběšením na hoře zvané Pankrác.

Zatímco se Ježíš barokních apokryfů najednou objevuje v obci v doprovodu svatého Petra, aby vykonal několik milosrdných zázraků a zase neznámo kam mizí dříve, než stačí vzbudil pozornost svaté inkvizice – v podmínkách svobody vyznání a svobody slova se hrdina novodobé parafráze konfrontuje s církví a státem. Už Karel Havlíček Borovský měl odvahu v Kutnohorských epištolách načrtnout, jak by Ježíš pochodil dnes, kdyby se konfrontoval s představiteli církve a státu. Nepochybně by byl odsouzen C. a K. vojenským soudem k šibenici (VII. epištola). Mimoto církevní pány nazýval Havlíček farizeji a zákoníky a církev (hierarchii) naopak Izraelem. Motiv Krista navrátivšího se na zem v současnosti rozvinul později F. M. Dostojevskij v Bratřích Karamazovech (kniha V., kapitola V., Velký inkvizitor). Originálně pojal Ježíšův návrat na zem Jan Křesadlo v knize Dvacet snů. V VII. snu zmaří Kristovu (Davidsohnovu) misi v současném světě psychiatr, který na církevní objednávku vypracoval posudek. Tím Krista zachrání před rozsudkem smrti, která by pro lidstvo měla „nedozírné následky.“

Jestliže v Parabibli působí svěže zejména parafráze podobenství, naopak dogmaticky působí konzervativní podání celého Ježíšova příběhu, počínaje jeho zázračným zrozením z Panny a konče jeho zmrtvýchvstáním. Čekal jsem, že se po Ježíšově smrti učedníci budou zase scházet, modlit se Žalmy, číst proroky, a přitom objeví smysl Ježíšovy smrti, nebo že si budou připomínat jeho slova, vzpomínat na chvíle s ním a najednou ucítí, že není mrtev, že je stále s nimi, především, když si připomínají poslední večeři s ním.

Namísto toho tu máme téměř doslovné převzetí původního příběhu přesazeného do moderních kulis bez sebemenší snahy tyto výpovědi víry nově pochopit a přetlumočit jinak než zase doslovně. Projevuje se tak dosud nepřekonaný fundamentalismus autora, který nápadně podvazuje jeho kreativitu. Autorova vykladačská invence tak troskotá na dogmatickém vztahu k posvátnému textu, tedy na jeho doslovném chápání. Litera zabíjí, ale oživení náhle chybí. Tím se Parabible dostává mimo literaturu.

 

Misijní didaktická pomůcka

Jestliže M. C. Putna zmiňuje v předmluvě k Parabibli vlámského spisovatele Felixe Timmermanse a jeho knihu Ježíšek ve Flandřích (1917, česky 1939) není to zcela adekvátní asociace. Timmermansova kniha je půvabným uměleckým dílem. Takové ambice Parabible nemá. V jejím případě jde o pouhou ukázku kazatelského stylu či metody evangelizačních kázání autora. Mimoto se v Parabibli ukazuje autorův vztah k tradičním církvím, zejména k církvi římskokatolické.

Závěrem si dovolím připomenout ještě dílo Gerharda Hauptmanna Blázen v Kristu Emanuel Quint z roku 1919 (česky 1975). Zde není líčen život Kristův v současnosti, nýbrž život jeho věrného následovníka, entuziastického kazatele, který působil ve Slezsku a vytvořil svou malou křesťanskou obec. Příběh je velmi realistický a vysoce pravděpodobný je i konec takového kazatele v moderním světě. Nepodlehl poslednímu pokušení, nezaložil rodinu a nedočkal se vnoučat, nestal se z něho teolog ani guru dobře prosperující sekty. I v této parafrázi, jež je ovšem literárním skvostem, se pašijový příběh odehraje ve formě zatčení a vyšetřování. Nikoli však z iniciativy církve ale státu. Kazatel Quint – Syn člověka – je nejprve obviněn z vraždy mladé dívky. Přátelé jej opustí a jeden mladý pár spáchá sebevraždu. Přestože se Quint nařčení nebrání (ba přišlo mu vhod), nakonec je obvinění zproštěn, neboť se našel skutečný pachatel. Po propuštění z vazby putuje od města k městu. Klepe na dveře, žádá o přístřeší a o chléb. Když se však představí jako Kristus, pokaždé mu dobří křesťané přivřou zase dveře.

Parabible více či méně pobaví a někoho možná i pobouří. Budeme-li v ní však hledat něco více než misijní didaktickou pomůcku, budeme zklamáni. Jestliže čtenář otevře Parabibli na náhodném místě, a zrovna tam, kde se text ztotožňuje s Biblí, je možné, že knihu rychle zavře. Kdo máš uši ke slyšení, slyš!

 

 

Parabible: Tisková zpráva o našem prezidentovi Ježíši z Nošovic. Z původních biblických textů vybral a upravil Alexandr Flek. Předmluva Martin C. Putna. Ilustrace Aleš Novák BIBLION, z. s., 2018.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB