Víkend s fejetonem č. 14


 

fejeton ilustraceStudie krátké i kratší, Žerty hravé i dravé, Obrazy z ciziny, Pařížské obrázky, Drobné klepy, Proti srsti, Báby i baby… jsou názvy knížek obsahujících fejetony a jejich autorem je Jan Neruda. Na něj jsme posledně jako dalšího významného fejetonistu narazili a trochu odbyli.

 

 

Jan Neruda se stal spisovatelem povinné četby na školách a ledacos jsme se oněm učili. Paměť asi neklame, že byl z těch, kteří byli oblíbenější než ostatní klasici. Důvodem byla jednak jeho úspornost – povídky, fejetony, básně, ale také to, že jde o lehký literární styl, vkládá do svých textů prvky humoru, všímá si lokálních běžných záležitostí. Zkrátka je to „člověčina“. Zejména jako autor je různovrstevnatý, což on sám nazývá, že je to „velká, různobarevná – mlha“. Neruda jako klasik má v Ottově naučném slovníku popis jeho osobitého stylu psaní: „Zájem o všecko, těkavost ode všeho ke všemu, a spojil ve svém fejetonu světový rozhled a vzdělání, bystrou vlohu pozorovatelskou, české, vřelé a silné cítění, přímý, výrazný a důsledný soud, mluvu nesmírně bohatou, odstíněnou, pružnou, kterou čerpal z lidových pramenů, i když vyvěraly na ulici.“

 

Dokonce si literární vědci dali práci a spočítali, kolik fejetonů za svůj život napsal a došli k úctyhodnému číslu 2260 publikovaných fejetonů. Píše se o tom, že minimálně jednou týdně mu fejeton byl vydán a údajným důvodem jeho autorské plodnosti je fakt, že se nedokázal jinak finančně zajistit. Jeho rukopisy se objevovaly v tehdejších novinách a časopisech Tagesbote aus Bóhmen, Hlas, Čas a nakonec zakotvil v Národních listech. Možná si někdo ze školní výuky také vzpomene, že se podepisoval mnoha pseudonymy (Hovorka, Barborka, Černobýl a další) a zaujme především označení jeho textů trojúhelníčkem.

 

Nakonec vysvětlení, proč o Janu Nerudovi se zmiňujeme, když jde o historii dávno minulou a učitelé na základní škole nás tímto tolik „obtěžovali“. To je proto, že vše výše pospané o stylu Nerudových fejetonů se stalo základem pro tento novinářský útvar. Ještě důležitější je však důvod, že lehký literární styl byl pro vydavatele periodik záměr jak čtenáře nejen informovat, ale získávat pro určitý názor. Fejeton se v druhé polovině devatenáctého století stává důležitou součástí periodik v tom smyslu, že tlumí agresivitu a věcnost zpráv, dodává skutečnosti a tomu co se děje nadhled a někdy také humor. Zlehčuje tíhu doby. Po roce 1989 se zdálo, že fejeton uhyne. Podívejme, opět je zde potřeba těžkou dobu zlehčit, a to se potvrzuje i po sto padesáti letech. Stejně jako dříve to byla příležitost pro literáty (tehdy zejména mladé), tak i dnes mohou v tomto novinářském útvaru uplatnit svůj talent. Záleží už jen na nich, ve službě kterého názoru tak učiní, aby pro něj čtenáře získali.

(Uvádíme nejznámější Nerudův fejeton Kam s ním?)

  

 

Nabídka tohoto víkendu:

 

 

Sobota

 

Jan Neruda: Kam s ním?

Jindřiška Ptáčková: Trpaslíci obrů a obři trpaslíků

 

 

 

Neděle

Markéta Šichtařová: Pojďme zrušit právní stát!

Petr Žantovský: Nevím, tedy jsem

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP