Víkend s fejetonem č. 7



 

fejeton ilustraceV předposledním - pátém vydání našeho Víkendu s fejetonu, kde byl krátký rozhovor s Rudolfem Křesťanem, jsme si mohli přečíst zmínku o dobách minulých a fejetonu.

 

 

 

Rudolf Křesťan na otázku o čem fejetonisté v padesátých letech psali a o čem tematicky fejetony byly, odpověděl: „Obsah zadarmo čtených fejetonů z těch nedělně roznášených novin v klukovských letech si nepamatuju. Ale nějak podvědomě jsem asi vnímal, že na rozdíl od jiných strohých textů té doby neměly těžkej zadek. Už tím, že si občas všímaly i obyčejných lidských skutečností.“

 

Dalo to sice dost práce projít novinové archivy let minulých a najít v nich fejetony, ale něco se podařilo nalézt a níže je ukázka. Na úryvcích z tehdejších fejetonů je viditelný posun v šedesátých letech, kdy se autoři snaží ještě více o literární podobu. Od těch dob se v žurnalistice začíná uplatňovat jakási „krasopisecká“ až literární forma, která má více čtenáře přitáhnout k danému textu. V tom se stávají průkopníky Mladá fronta a Mladý svět. Přiznejme, byl to v té době ze strany žurnalistů útěk od reality na líbivé a malebné obláčky. Pro změnu pro čtenáře to byla jakási „živá voda“ mezi nudou plnících se plánů kolikeré pětiletky a pracovních závazků k ní. Mnohý stranický redakční šéf to vítal, jak obratně a poutavě se dá psát o budování socialismu a životě pracujících.

 

Mimo jiné si v ukázkách můžete přečíst i fejeton Rudolfa Křesťana napsaný v šedesátých letech, který vyšel v jeho první knížce v roce 1969 nazvané Kos a kosinus. V té době byl redaktorem zmíněného Mladého světa snažícího se o jinou formu žurnalistiky, než byla v té době obvyklá.

 

 

Pohledem do minulosti – ukázky z fejetonů z dob socialismu:

 

Boj o první místo“ (Rudé právo rok 1950 –22. Prosince)

Je časné zemní ráno. Oknem autobus, který odváží kladenské horníky, je vidět rudá hvězda na těžní věži dolu Antonín Zápotocký. Autobus zastavuje. Vzápětí však pokračuje v jízdě. Další zastávka a horníci vystupují z vozu a spěchají na svá pracoviště. Dnes už jejich tváře opět rozradostněly, vždyť dosáhli v posledních týdnech významného úspěchu… Ve středu 20.prosince byla na dole Gottwald dosažená největší těžba od roku 1945. Kdo se o to přičinil? Všichni společně!

 

 

Deset prvních májů (Rudé právo - 1955 - 1.květen)

Až jednou bude kronikář psát letopisy našich dnů, až se bude probírat zažloutlými listy dokumentů a stránkami novin, až bude stát v rozpacích nad tím jak postihnout a zachytiti kroky dějin naší země, jež se staly sedmimílovými, až bude pro sebe hledat opěrné body v tomto bouřlivé toku let a událostí – nechť si najde v našich Prvních májích!

 

Následuje také úryvek z tehdejší populární písně „Jen rozezvuč se ještě víc…“ a autor pokračuje: Tak jsme si zpívali v našich prvomájových průvodech. A tak šly První máje naší první pětiletky. Každý zvučel ještě víc…

 

 

Rok 1968

 

Život v práci (Rudé právo 1968 1. květen)

Černý mrak doprovázený deštěm nás zahnal na chvíli do maringotky. Ať chceš nebo ne, musíš konstatovat, že maringotka je pro tyto lidi značným „kusem“ domova. Domova na kolech, které je převáží z místa na místo. Teprve tady v maringotce, jsem pořádně všiml snědých větrem ošlehaných tváří 45letého vedoucího montéra. Vyčteš z nich nemilosrdně pálící slunce i plískanice podzimu a mraky zimních měsíců.

 

Karel Tomášek: Tradice (Literární noviny 1968 – číslo 4 v tomto roce bylo vydávání LtN zastaveno a vycházely pod názvem Literární listy do roku 1969, kdy bylo i toto vydávání přerušeno)

Veřejní řečníci a žurnalisté – co svět světem stojí – se dovolávají „hrdých tradic minulosti“, nutí a přesvědčují nás „bychom byli hodni „velkých tradic našeho národa“. Ale dovolte, abych s určitostí prohlásil, že s těmi tradicemi je to ošemetná věc… Závěr fejetonu zní: Neexistuje rozpor mezi pojmy, které s oblibou razí umělečtí teoretikové: „tradiční“ a „netradiční“. Nejsou jenom, opakujeme „hrdé tradice“. Je to prostě tradice.

 

 

Ukázka z let osmdesátých

 

Josef Jedlička: Jednoduchá příčina (Rudé právo 1981 - 22.prosince)

Kolem stolu sedí tři muži. V gumácích a montérkách. „A to možeš takové? Dyť budeš samá skleróza,“ prohodil jeden z nich k tomu, který hned po ránu s chutí a s kuráží ukrajoval jeden plátek prorostlého bůčku za druhým. „Nic sa neboj. Nedaj na řeči,“ dostane odpověď. Finále musí být stejné jako dříve v padesátých letech: Byla už znovu pořádná tma, když se nepočetná skupinka definitivně rozcházela. Zůstal po ní na stavbě úctyhodný výsledek.

 

Pohledem na stránku Rudého práva v té době jsme kolem fejetonu mohli zahlédnout a přečíst nudné zpravodajské články: Výkonné stroje zemědělcům, Splněny cíle roku, Užitkovost a hospodárnost, nebo zprávy Na Labi starosti s dopravou, zprávy o Sjízdnosti silnic či zpráva o propůjčení Řadu Vítězného února.

 

 

Nabídka tohoto víkendu:

 

 

Sobota

 

Rudolf Křesťan: Fejeton O

 

Jindřiška Ptáčková: Nářek planety

 

Roman Žižlavský: Dál a nic

 

 

Neděle

Petr Bílek: Slepota bublin

 

Markéta Šichtařová: A zatím u nás v českém Kocourkově…

 

Petr Žantovský: Času je málo a voda stoupá

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Neděle, 14 Říjen 2018 06:32 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB