Víkend s fejetonem č. 5



 

fejeton ilustraceJednou čtenářka našeho webu napsala pod fejeton pochvalu autorovi: „Jak to, že jste vždy nejlepší“. Záměrně nebudeme psát, kdo z autorů to je, neboť posouzení je subjektivního charakteru. Až budoucnost přes vícero pozitivních reakci určuje mistra nad mistry.

 

 

 

Stejně je to tak, že samotní autoři, i ti vynikající, rádi upínají zrak ke svému vzoru a rádi čtou dobře napsané řádky. Je to už jenom proto, že autorům to dodá inspiraci a další chuť psát. Mezi vzory českého fejetonu bezesporu patří Rudolf Křesťan (i když to nebyl on, koho čtenářka chválila). V současnosti již klasik českého fejetonu vydává knihu (počítáme-li dobře, je to již dvacátá) nazvanou Tajemné kotě aneb 95 fejetonů, které se autorovi okotily (mimo jiné s ilustracemi autorovy manželky – Magdaleny Křesťanové). Autorův fejeton Zkušenosti se zkušenostmi, který uvádíme, nám osobně vybral ze své nové knihy.

 

Nová kniha je důvod, proč mu dnes věnujeme pozornost a také s Rudolfem Křesťanem, již pamětníkem, se nastoluje otázka, jak to bylo s českým – československým fejetonem po druhé světové válce. Navedla nás k tomu jeho poznámka, že když mu bylo třináct, tak ve městečku Stará Role – okraji Karlových Var roznášel nedělní noviny a také je přitom četl. Určitě četl i tehdejší fejetony? Byl to rok 1956 a člověk si neumí představit, o čem fejetonisté v padesátých letech psali. Kdo vlastně jimi byl – byla to slavná jména té doby? O čem byl jeho první zveřejněný text v tomto žánru a první knížka?

 

Zde je odpověď Rudolfa Křesťana:

 

„Obsah zadarmo čtených fejetonů z těch nedělně roznášených novin v klukovských letech si nepamatuju. Ale nějak podvědomě jsem asi vnímal, že na rozdíl od jiných strohých textů té doby neměly těžkej zadek. Už tím, že si občas všímaly i obyčejných lidských skutečností. Vzápětí jsem pak jako středoškolák karlovarského gymnázia začal přispívat do Mladé fronty. Tam mi taky v šestnácti vyšel první fejeton. Byl o tom, jak si průvodci na hradech a zámcích vymýšlejí různé báchorky. Z tehdejších čtenářsky oblíbených autorů oné rubriky ve zmíněném deníku uvádím aspoň Zdenku Šťastnou a Václava Vejsadu. Ale souběžně jsem v knížkách četl i Karla Čapka a Karla Poláčka. Ten žánr pro mě byl vždycky něčím okysličující, i když dodnes pořádně neznám jeho zákonitosti. Píšu fejetony, jako když píšu dopis. Tak vznikaly ty kdysi pro Mladou frontu, pak po dlouhé roky pro Mladý svět a i dnes pro média, s nimiž spolupracuji – včetně Literárek. Pokud se týče mé první knížky, tak po přijetí na novinářskou fakultu jsem tehdy od v první poloviny šedesátých let začal psát kromě reportáží a fejetonů i lehkovážné básničky, aforismy a mikropovídky. Z jejich tehdejšího součtu jsem pak s většinovým zastoupením fejetonů sestavil v roce 1969 knížku Kos a kosínus. K jejímu vzniku jsem se spojil s Vladimírem Renčínem a jeho kresbami. Pro oba z nás to byla první knížka v životě. Ale i každá z mých dalších sbírek byla pro mě – včetně nejnovějšího Tajemného kotěte – vždycky něčím první a je pokaždé provázená určitou trémou, protože se domnívám, že tak to má být.“

 

 

Nabídka tohoto víkendu:

 

Sobota

 

Rudolf Křesťan: Zkušenosti se zkušenostmi

 

Petr Bílek: Pulitzerova cena, nebo sprosté dno?

 

Jindřiška Ptáčková: Jazyková analfabetka

 

 

Neděle

 

Markéta Šichtařová: Vyhoďte Francii z EU

 

Petr Žantovský: Žvanit je nebezpečné

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Neděle, 30 Září 2018 07:02 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB