Antonio Ortuño: V Mexiku se násilí stalo způsobem lidské komunikace



Antonio Ortuño„Je těžké být spisovatelem v zemi, kde čteme tak málo lidí. Mexiko má více než 120 milionů obyvatel, ale knihy i respektovaných spisovatelů dosáhnou stěží tisíce výtisků, a když se některý autor dobře prodává, je to nanejvýše šest tisíc knížek,“ říká jeden z nejznámějších mexických spisovatelů současnosti Antonio Ortuño.

 

 

 

Tak také Ortuño pro španělský deník El Mundo  vysvětluje, proč se dal na novinařinu. Pracoval v řadě mexických novin zejména v deníku Milenio (viz) a psal články o kultuře a umění pro Letras Libres a La Tempestad. Práce je vysilovala a barvitě to popsal: „Do práce jsem přišel mezi prvním kolem desáté dopoledne a jako šéf editor jsem v redakci musel vydržet do uzávěrky, dokud se noviny nedostaly do tiskárny. Celej rozrušenej jsem domů přišel ve tři ráno. V šest jsem opět musel vstát a dát dceři nabumbat mléka. Moc jsem toho nenaspal a začal zase psát. Byla to doba, že jsem svět nenáviděl a představoval si jej jako svět bezprecedentního násilí.“ V té době v roce 2006 napsal román El buscador de cabezas (Lovec hlav) – bylo mu osmadvacet a ještě zatím nepublikoval než občas nějakou povídku.

 

Román Lovec hlav se odehrává v neurčité zemi a zabývá se vládní nestabilitou, represemi a osobními osudy v konfliktní situaci. Hned o rok později vydává svůj druhý román „Recursos humanos“ (Lidské zdroje) a kniha byla nominována na renomovanou cenu Premio Herralde de Novela, která se uděluje španělsky píšícím autorům. V roce 2015 vydává knihu „Méjico" (Mexiko), která se zabývá otázkou národní identity, přitom Antonio Ortuño pochází z rodiny španělských přistěhovalců z Občanské války ve Španělsku. Celkem vydal šest románů a nejvíce se mluví o románu La fila india (Indická složka) z roku 2013, o kterém píší nejen mexické noviny, které jej označily za nejlepší knihu roku. Kriminalistický román se zabývá nespočetnými přistěhovalci ze Střední a Jižní Ameriky, kteří se snaží dostat přes Mexiko do Spojených států a často se stávají oběťmi násilí. Román byl oceněn prestižním britský literárním časopisem Granta, který Ortuñu zařadil mezi nejlepší španělsky píšící současné autory.

 

 

Migrace a hranice

Antonio Ortuño nebyl u nás dosud přeložen a to, proč se nyní o něm zmiňujeme, vyjadřuje recenzent románu „La fila india“ v německém deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung: „Mexická hrůza se zdá být daleko, ale připomíná nám to lidi, kteří se topí ve Středozemním moři na cestě do Evropy. Možná, že je Mexiko blíž k nám, než bychom si mysleli.

 

Migrace Mexičanů do USA je pověstná, stejně jako vztah těchto dvou sousedních zemí. Bouři vyvolalo Trumpovo prohlášení o budování zdi mezi oběma zeměmi a rozdělení rodin. Zoufalou reakci v roce 2016 způsobila podpora Trumpa jako prezidentského kandidáta tehdejším mexickým prezidentem Enriquem Peňou Nietem, když jej i s jeho plánem na budování zdi přivítal v Mexiku. Na to se Antonio Ortuño tehdy ozval s komiksovými obrázky a popisky, kdy přirovnával jednání mexického prezidenta k  Muntezumu II. jednajícího s dobyvatelem Cortézem, který aztéckého vládce zajal a následně zabil. Ortuñův text a obrázky vyšly v britském deníku The Guardian pod titulkem „Drž hubu, blbče“, to je nejlepší odpověď Trumpově návštěvě“. Letos v červenci se Mexiko dočkalo nového levicového prezidenta Andrese Manuea Lopeze Obradora, od kterého si mnohé slibovalo. Všichni však byli rázem zklamaní, když představitel levicového Hnutí národní obnovy, která sám před čtyřmi lety založil, přišel s tím, že „hraniční zeď je potřebná jako fyzická ochrana před americkými obchodníky s drogami. Neboť mexické drogové kartely způsobují rekordní násilí v zemi“.

 

Na druhou stranu tento pragmatický prezident zřejmě dokáže slibovat cokoli (viz ): „Brzy po vítězství našeho hnutí začneme bránit migranty celého amerického kontinentu a přistěhovalce z celého světa, kteří jsou nucení opouštět svá města, aby našli obživu ve Spojených státech; Je to jejich lidské právo, které musíme bránit.“

 

 

Ortuño – chudoba a migrace

Vzhledem k tomu, že román La fila india se uprchlíky zabývá, mohou být názory a pohled spisovatele Ortuñi na tento problém zajímavý, když podává odlišný pohled, než nám sdělují politici nebo novináři. V rozhovoru pro server Goethe institut podal svoji definici migrantů jako ty , „kteří hledají útočiště a ochranu mimo svou zemi před vlastními krajany... Není nic pro nás lidi přirozenější ho než migrovat. Věřím v to, že právo na azyl je nepostradatelné… Zdravá společnost by měla vynaložit veškeré úsilí, aby mohla přijmout co největší počet uprchlíků.“

 

Málo se ví, že samotné Mexiko je cílem uprchlíků ze Střední a Jižní Ameriky a ještě více je překvapující to, co Ortuño odhaluje ve svém románu, že Mexičané se k utečencům chovají stejně jako Američané k Mexičanům: „Uplatňují rasismus a elitářství, které si nedovolí vůči emigrantům z Evropy a USA.“ Spisovatel k jihoamerické migraci dodává: „ Mnoho přistěhovalců - převážně Mexičanů, Guatemalců, Salvadorců a Hondurasanů uniká z chudoby a násilí, včetně ohrožení jejich život. Řada z nich hledá jen lepší ekonomické podmínky. Mnozí členové jejich rodin zůstávají ve svých domovských zemích s příslibem, že dostanou peníze ze Spojených států.“ Antonio Ortuño také říká, že Mexiko je vlastně první linií obrany USA před jihoamerickou migrací.

 

 

Člověk je vržen do života ve stínu násilí

O mexické migrace do USA hovořil Antonio Ortuñio v „hororovém“ rozhovoru na chorvatském knižním veletrhu (Záhřeb, Split), kde byl začátkem září hostem. Útěk z Mexika přisuzuje nejvíce existujícímu obrovskému násilí (viz): „Naše země je násilnická. Spočítáme-li zabité lidi za poslední dva prezidentské mandáty, je to čtvrt milionů našich obyvatel, což je, jako bychom byli ve válce. Udivující je také surovost některých vražd, jako jsou podřezané a oddělené hlavy, rozkouskovaná lidská těla a rozpuštěné obětí v kyselině. Běžné je mučení, pálení, házení do vykopané jámy a pověšení na most. Zabití jsou přitom ze všech společenských vrstev, ženy i děti, mladí i staří. Nikdo neví, co se komu může přihodit – nemá jistotu. Jsem názoru, že naše země je sadistická a beznadějná, ve které se násilí stalo způsobem lidské komunikace. Je strašlivé žít uprostřed násilí.“

 

V tomto rozhovoru, který dává obrázek o tom, o čem mexický spisovatel píše, je jím uvedený popis přeměny Mexika od klidné a nudné země v zemi násilí a nejistoty: „Země, ve které jsem se narodil, byla naprosto jiná. Konzervativní stát a v určitém ohledu zdrženliví lidé, kde politika nedoznávala velkých změn. O Mexiku se říkávalo, že je to země, kde se nic neděje. A po několika letech tento lživý poklidný až nudný život se pro miliony lidí proměnil v peklo s obavami o vlastní život.

 

Tím také Ortuño vysvětluje, proč tak píše: „To vše zanechá na lidech stopy v jejich přemýšlení a citech. Pochopitelně, že především na člověku, který o tom všem píše. Člověk je vržen do života ve stínu násilí.“

 

Ze všeho vyplývá, že když je smrt stále přítomná „zvykneme si i na šibenici“. To mexický spisovatel jen potvrzuje: „Četnost násilí v naší zemi vyvolala u jednotlivých lidí jistý druh apatie. Stává se, že si mnozí Mexičané přejí to nevidět a žít otočení zády ke skutečnosti: nedívají se na televizní zpravodajství, nečtou noviny, neboť to vše je demoralizuje a oni raději se tváří, že o těch hrozných věcech nic neví. Určitá úroveň necitlivosti se u nás stala normou. Lidé neradi o tom všem přemýšlí, stali se slepí a hluší nebo se vše umenšuje.“

 

Mexiko je nesourodá země: jsou zde miliony původního obyvatelstva a miliony dosídlenců z Evropy, Afriky a Asie. K tomu mexický spisovatel poznamenává, že je zajímavé, že „všichni jsou spokojení, že jsou Mexičané“. Podle něj však mezi nimi panuje velká nespokojenost se severním sousedem USA. Není divu, když Američané Mexiku ukradli polovinu jeho území. „Žádný americký prezident se nechoval k Mexiku slušně. Deportace, ponižování a útlak, to zde vždy ze strany USA existovalo. Donald Trump se chová agresivně, jako žádný americký prezident. Obama se sice choval jako džentlmen, ale ze všech amerických prezidentů Mexičanů nejvíce deportoval. Trump se chová vůči nám navíc urážlivě,“ říká Antonio Ortuño.

 

Takový je vztah mezi Mexikem a USA a mexický spisovatel na poměrně naivní dotaz, zda si lze vůbec představit svět bez migrace, odpověděl, že to je, jako si představit svět bez násilí. V tom má mexický spisovatel naprosto pravdu.

 

Když španělský deník El Mundo jednou větou v titulku charakterizoval Ortuñu napsal: „Antonio Ortuña je spisovatelem násilnického Mexika“. Anglicky se španělská slova „México de la chingada" dají také přeložit razantněji The Fucked Mexico – česky asi jako „zasraté Mexiko“.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 28 Září 2018 06:29 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB