Víkend s fejetonem č. 4



 

fejeton ilustrace„Psát fejeton je tolik, jako na pleši navíjet kadeře; jenže obecenstvu se tyto kadeře zamlouvají líp než lví hřívy myšlenek."

 

 

 

 

Citujeme jednoho z největších rakouských spisovatelů Karla Krause narozeného v Jičíně a jeho vztah k tomuto písemnému útvaru, který se snažíme nyní opět oživit i pomocí našich webovských stránek.

 

Přečtěme si celý úryvek a předešleme pro lepší pochopení, že fejeton (feuilleton – lístek) je „vynálezem“ francouzské žurnalistiky, kdy kolem roku 1800 jej začal publikovat Journal de Débats.

 

Karl Kraus: „Toť se ví, pobýt dvě léta v Paříži je u takových Habakuků nejen výhoda, je to i jejich předpoklad. Sypký písek francouzštiny, který zavěje do ruky kdejakému ťulpasovi, házejí německému čtenáři do očí ... O to se postaral Heinrich Heine a díky jemu se už pánové sami do Paříže nemusejí namáhat. Fejetony může teď člověk psát, aniž přičichne k Champs Elysées. Veliký jazykově šejdířský kousek, který v Německu vynáší víc než největší jazykově tvůrčí výkon, skrze novinové generace působí dál...

Bez těžiště vlaje talent světem a dodává libou potravu šosákově nenávisti ke géniovi. Psát fejeton je tolik jako na pleši navíjet kadeře; jenže obecenstvu se tyto kadeře zamlouvají líp než lví hřívy myšlenek."

 

Tak píše Karl Kraus na adresu Heinricha Heineho. Německý básník totiž v roce 1831 opustil Německo kvůli problémům s cenzurou. Odstěhoval se do Paříže a psal do francouzských a německých novin. Je to právě on, kdo pro Němce fejeton objevil. Ve svých Reisebildern (Obrazech z cest) vytvořil také nový druh fejetonu, jakousi směs žánrových obrazů a společensko-politické satiry. O Heinem a jeho fejetonech však někdy příště.

 

Milan Faltus, germanista a také blogař na našem webu (i tentokrát přispěl svým fejetonem) ke Krausovi poznamenává: „O vídeňských fejetonistech a novinářích si Karl Kraus nemyslí nic dobrého. Často kritizuje, že se do textu snaží hlavně ´dostat náladu´. Vedle zásadního konstatování, že se u fejetonu jedná ´o zločin na lidské mysli´, vyčítá Kraus vídeňským fejetonistům a novinářům např. ve srovnání s jejich berlínskými kolegy i následující:“

 

"V Berlíně jsou na tom při vší protivné ctižádosti přece jen o něco lépe. Když se tam srazí tramvaje, popisují berlínští reportéři nehodu. Vyzvednou to, v čem byla tato nehoda zvláštní a neobtěžují čtenáři psaním o tom, co je všem nehodám tramvají společné.

 

Když se srazí tramvaje ve Vídni, píší pánové o podstatě tramvaje jak takové, o podstatě srážky tramvají a o podstatě neštěstí jako takového z perspektivy: Co je člověk?"

 

Tolik opět jeden z názorů na fejeton. Drazí fejetonisté, z Krause si nic nedělejte, vždyť i jeho si mnozí brali na paškál, když jej kritizovali za sadistický vztah ke čtenářům. O tomto rakouském spisovateli se dost často mluvilo jako o hrubiánovi, kterému se jinak žilo dost dobře a mohl si proto dovolit tepat noviny, neboť byl na životě zaopatřen továrnou na papír svého otce.

 

 

Nabídka tohoto víkendu:

 

Sobota

 

Petr Žantovský: Nesnesitelná lehkost slov

 

Roman Žižlavský: Svět na hlavě

 

Alžběta Šerberová: Na zdi  (naše nová autorka je spisovatelka)

 

 

Neděle

 

Markéta Šichtařová: Škola základ stádnosti

 

Jindřiška Ptáčková: Hvězdné výlety

 

 Milan Faltus: Novinky od Marxovy hlavy

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Neděle, 23 Září 2018 07:00 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB