Za paní Martou



Marta Davouze foto youtubeMarta Davouze (12. 5. 1945 – 4. 7. 2018)

 

 

„Než se stačím nalíčit, už jste tady,“ řekla mi napůl vyčítavě, když jsem přišel na její pozvání do Společnosti Franze Kafky, již tehdy vedla a která sídlila na pražském Staroměstském náměstí naproti orloji. Chtěla konzultovat složení mezinárodní poroty zamýšlené literární ceny. S Martou Železnou jsme se znali od osmdesátých let, kdy nastoupila jako redaktorka do nakladatelství Československý spisovatel, kde jsem pracoval. V čele Kafkovy společnosti se od roku 1990 zasloužila mimo jiné o to, že po spisovateli pojmenovali náměstí, že vznikla známá socha a že byla založena Cena Franze Kafky. Byla zvyklá pracovat systematicky a k velkorysosti měla podmínky vytvořené zejména působením jejího tehdejšího manžela v čele televize Nova. Společnost Franze Kafky ve své době imponujícím způsobem edičně dbala o promyšlené zpřístupňování děl židovských autorů spjatých s Čechami. 

 

Když se její příjmení změnilo na Davouze, to už působila v Bretani. Koneckonců některé z řady jejích knih nesou Bretaň v titulu a svědčí o životní náplni, jíž se věnovala s houževnatostí stabilní bytosti. Ve chvílích, kdy jsme začali na dálku probírat možnost, že by její bretaňský manoir mohl sehrát určitou roli v plánovaných tvůrčích pobytech českých spisovatelů, jež by takto odměňovaly Literární noviny, obdržel jsem nevyžádanou hutnou lekci z marketingu, která se nedala přerušit. 

 

Paní Marta se ráda obklopovala intelektuálně šarmantními muži. Cigarety v jejích rukou nevyhasínaly na dlouho a debaty, jak si na ně vzpomínám z Čs. spisovatele, bývaly výživné. Virtuozitu slovních půtek dokázala rozvinout i ve své publicistice, jež vycházela svého času zejména v Lidových novinách. Nepřišla na chuť Václavu Havlovi. Při přistání výletní lodi jsem se procházel sardinskou Olbií, když mi zavolala, že hledá uplatnění svého dlouhého textu o dramatikovi a prezidentu a že Reflex, který jsem tehdy vedl, by mohl být dobrým místem ke zveřejnění. Snad byl. 

 

Paní Marta Davouze měla ambici formovat intelektuální atmosféru společnosti nejen kulturní organizátorskou aktivitou, ale také formou něčeho na způsob salónu, v posledku se soustředila až nečekaně na působení literární. Kdoví jestli se stihla nalíčit, když přišla ta chvíle. 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB