Reportáž: Dosti prostý muž na Světě knihy 2018



 

skp-2018-logoU některých z vás teď ztratím body, ale pocházím ze západu. Už mám to štěstí i tu smůlu. Ale když tomu již tak je, nahlédnu i letošní Svět knihy touto perspektivou. (A ostatní ať to provedou po svém.)

 

Souvusející: Problém dvou těles na Světě knihy

 

I do toho. Takřka DESET „autorů českého západu“ se v květnu zúčastnilo pražského Světa knihy 2018. A to? Karla Erbová, Jarmila Flaková, Oldřiška Ciprová, Václava Jandečková, Radka Irlacherrová, Jitka Prokšová, Vlastislav Toman, Jakub Fišer a jistěže i já. Ale přifařme, prosím, ještě předsedku Společnosti bří Čapků Pavla Vespalce. Hotovo? To jsem rád. A vězte, že jsem tohoto právníka seznámil během veletrhu s Vlastislavem Tomanem.

 

Kupodivu se neznali, ale je tu změna a Pavel má díky ní nový autogram. Do sbírky. A „Vlastík“, jak Tomanovi na jeho prosbu už léta důvěrně říkám?

 

On a někdejší jeho kolega z ABC Václav Šorel veřejně vyprávěli, jak tvořili Vzpouru mozků i jiné legendární komiksy, a nejen tento pořad (uváděný Františkou Vrbenskou) jsme si nemohli nechat utéct s mou kolegyní Jitkou Prokšovou.

 

Mnoho času jsem však o víkendu 12.-13. 5. trávil na stánku „domovské“ NAVY, poutajícím okolo procházející hosty Festivalu i tablem se jmény jejích kmenových autorů. Nebyli zde uvedeni zdaleka všichni, ale nechybí Zdeněk Barborka, Miroslav Horníček, Roman Kníže, Jaromír Komorous, Marie Korandová, Květa Monhartová, Vlasta Špinková, Milada Emmerová, Václav Engler a Pavel Hejduk. A ani ne předsedkyně Střediska západočeských spisovatelů Peggy Kýrová, s jejíž knihou o Anglii se mi povedl husarský kousek. No, zas tak husarský ne, ale chvíli jsem si to namlouval.

 

Znám spíš letmo nakladatele Alexandra Tomského a on zrovna míjel NAVU. Pozdravil jsem jiným stylem, než jako se zdraví „u vrbiček“, a konverzovali jsme u pultu dost dlouho asi ve čtyřech. Mj. jsem prohodil: „A co Hvížďala? Není snad také dobrý esejista?“

 

Tomský: „Ne!“ A vyprávěl, jak byli s Karlem Hvížďalou v emigraci a různé tajnosti. Víte však co? Při vší své úctě k Alexandru Tomskému (a co už mi věnoval knih) jsem si jist, že Hvížďalovy eseje bývají na úrovni.

 

Ale Saša Tomský se bavil dál, i povídám: „Strávil jste půl života na Ostrovech a máte tam vlastně i plno dětí; ale koukněte, taky NAVA má knihu o Anglii.“ Vzal svazeček do ruky a my: „Je od předsedkyně SZČ a jela stopem.“

 

Neuvěřitelné se stalo skutkem. Tomský zrovna řekl, že už jen píše a nic nečte, ale teď obrátil: „Kolik stojí?“ A dál? Teď výtisk jistě putuje přes La Manche, a kdož ví, ale možná o něm Mistr již píše. Autorce se ozve. Ale již za těchhle okolností jsem jí udělal radost, když jsem jí to sdělil.

 

Hezkou knihou však asi budou i obsáhlé sborníky Refrény času (248 str.), které Jitce Prokšové i mně věnovala - v přítomnosti kritika Iva Haráka - básnířka Karla Erbová.

 

Oč jde? O antologii 36 česko-slovenských poetů a nechybí Hrubý, Vávrová, Frantinová, Fišer ani Szpuk.

 

A čas Veletrhu plynul ve vedru i davech. Párkrát jsem prohodil pár slov s Janem Štolbou z Literárek a připomněli jsme si, že v září má být i literární festival v Plzni. Aniž bych to nějak využil, setkal jsem se i se Zdenko Pavelkou. A ač mě malilinko lákala výstava Mumie světa v nedalekém Křižíkově pavilónu, zůstal jsem věrný Veletrhu.

 

A nemá snad prima zákoutí? Stánek L001 opět ovládl Foglar, ale i Sál Komiksů. Rychlým šípům totiž je osmdesát. Ale čekali jsme i na živé hvězdy. Například? Pavel Toufar. Daniela Fischerová. Znalec komiksu Pavel Kořínek. Kreslíři Grus a Kopl. Energie plní Jan Bauer a Otomar Dvořák (už dvakrát jsem ho uváděl), kouzelná Zuzana Maléřová i její kamarád Jirka Lábus, Svěrák a Uhlíř a Klára Smolíková (manželka Jiřího Procházky), otec a syn Junkovi (Hitlera letos rozhodně nepropagovali, vždyť čestným hostem festivalu byl Izrael), Pavel Kosatík, Vlastimil Vondruška, Martin Vopěnka, slavný kastelán Emil Boček, bestsellerový lékař Robin Cook, Peňás i Balaštík jako kritici, Vratislav Ebr, Martin Hilský, Jovanka Šotolová (se kterou jsme se životně trochu minuli, a to mou vlastní vinou), Ivan Havel a Jana Čeňková (která však nemá nic společného s lektorkou Aleškou Čeňkovou), Eda Kriesová a v neposlední řadě obdivuhodný pracant Jiří Padevět, jemuž jsem rád poskytl pár informací o krvavém konci války ve Starém Plzenci. - Už v pátek jsem se bohužel minul se Stinglem, jehož monumentální paměti jsem ostatně nechal doma, a v tu samou chvíli jsem v Literární kavárně přišel o Pavla Kohouta. A jindy jinde o Ivana Klímu. Co dodat k těmto doyenům? Snad jen: „Byla to chyba? Ještě vůbec dostanu se s nimi setkat?“

 

A kdo ještě? Na kole přijel i ekonom Tomáš Sedláček a byli zde Petr Stančík, Eugen Brikcius, Radim Kopáč, Jakub Šofar i neopakovatelný král fantastiky František Novotný (neplést s tím básníkem) anebo mistři krváků František Kotletu a Jozef Karika (Tj. Slovák, který píše tak neuvěřitelně strašidelně, že mě z jeho románu Trhlina ještě teď mrazí.)

 

Na Výstaviště jsme se letos dostali s Jitkou Prokšovou díky voucheru a neprozradím snad údaje BIS, dodám-li, že MOBA chce po Jitce novou knihu už do konce roku; zatímco já stagnuji. Je to tím, že píši týdně spousty recenzí a jiných článků. Měl bych s tím skončit. Ještě loni jsem na Světě knihy vystupoval v pořadu Literárek a měl autogramiádu Lektorky z galerie na rohu. I letos mám v nakladatelstvích knihy Ochránci morčete a Občan Starého Plzence, ale stagnují tam. Což mi připomnělo Viewegha. Vstal naopak z popela? Nevím. Ale „je zpátky“. Do značné míry. Sice zradil Reinera, jeho nový dům jej však opravdu propaguje lépe a sledovali jsme dokonce hostesky oblečené do zeleného úboru s jeho jménem. Velmi rád jsem také vzal Radku Irlacherrovou na besedu s touto někdejší jedničkou a hle, trumfla mě. Je praktická, i si Michala vyfotila. – A v neděli? „Dany“ Kovářová a Radim Uzel mi podepsali svou společnou knihu, a ač jsem sběratel Čtyřlístků a skoro rok jsem je vystavoval ve Středočeském muzeu, oželel jsem kvůli DK+RU i pořad manželů Němečkových. Tvůrců Čtyřlístku. Ale doporučil jsem jej kamarádovi Vyčítalovi, který má pětiletou dcerku, a ten tak byl nejen na Čtyřlístcích, ale poblíž objevil i besedu Václava „Vydríska“ Chaloupka.

 

I táhl Vyčítal s dcerou ještě na Lucii Lomovou, jejíž Myšky rovněž po desetiletí miluji a sbírám, jenže ouha, tuto kreslířku jsme minuli (kvůli dodatečné změně programu). Ale s Lucií (*1964) jsem svého času zaujatě realizoval dlouhý rozhovor pro Tvar a nějak tuším, že jsme si (co podobně smýšlející jedinci) ještě nevyříkali poslední slova.

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 14 Květen 2018 07:29 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB