Petra Soukupová: V psaní o lidských vztazích je pro mě mistrem Stephen King

 

Soukupová Petra foto R KlíčníkJedním z hojně skloňovaných jmen se ihned po vyhlášení nominací na letošní ceny Magnesia Litera stala spisovatelka a scenáristka Petra Soukupová, která je nominována hned ve dvou kategoriích – s románem Nejlepší pro všechny (Host 2017) na Literu za prózu a s knihou Kdo zabil Snížka? (Host 2017) na Literu za knihu pro děti a mládež. Při té příležitosti uveřejňujeme rozhovor s autorkou, který vyšel v únorovém Bibliu...

 

 

Hned dvěma knihami se koncem minulého roku připomněla dětským i dospělým čtenářům úspěšná spisovatelka a scenáristka Petra Soukupová. Hlavním tématem obou dějově propojených próz jsou opět rodinné vztahy, které rozhodně nelze nazvat idylickými. 

 

Kniha Kdo zabil Snížka? je prezentována jako příběh pro děti s detektivní zápletkou, což ovšem neznamená, že by nemohla oslovit dospělé čtenáře. Na jakou cílovou skupinu jste myslela při jejím psaní?

Na děti. Ale taky jsem věděla, že bude souviset s tou mojí druhou knihou a že by si ji tedy jako bonus mohli přečíst i dospělí. Ale primárně je pro děti. 

 

 

Na pole dětské literatury jste se nepustila poprvé, v roce 2014 jste vydala knihu Bertík a čmuchadlo, k jejímuž napsání vás prý inspirovalo narození vlastní dcery. Stály osobní rodičovské zkušenosti za vaší tvorbou i tentokrát?

Já si vlastně zpětně myslím, že mě ani k té první knize to narození dcery nějak moc neinspirovalo, že se to spíše tak sešlo. Co se týká téhle knihy, tak osobní rodičovské zkušenosti v tom nebyly, mimo jiné i proto, že mému dítěti je pět a dětem, o kterých píšu, je deset let. 

 

 

O co jste se tedy opírala třeba při psaní postavy Viktora, problémového chlapce na prahu puberty?

Opírala jsem se o svoji fantazii, tak jako u ostatních postav, které píšu. Ale k té rodičovské zkušenosti, je pravda, že mám dva nevlastní syny zhruba v tomto Soukupová Petra foto Jar Kociánvěku, tak tam inspirace jistě byla. 

 

 

Již v době vydání knihy Kdo zabil Snížka? byl ohlášen další váš román pro dospělé, s tímto titulem volně související. Jaká vlastně byla geneze této dvojice provázaných příběhů? 

Řekla jsem si, že napíšu dvě knihy najednou, jednu pro dospělé a jednu pro děti, že spolu budou souviset a vyjdou současně. Pak jsem je obě najednou začala psát na podzim 2016, dětskou, protože je kratší a protože to bylo snadnější psaní, jsem dopsala na jaře a pak v létě dokončila i tu velkou. 

 

 

Pojítkem s románem Nejlepší pro všechny se nakonec stává jeden z dětských hrdinů. Přiznám se, že bych sázel spíše na starého Zelenku, jeho postavu vás nelákalo dále rozpracovat?

Nemyslím, že by pojítkem byl jenom Viktor, i ty příběhy jsou provázané, a i další postavy vystupují v obou knihách. Co se týká Zelenky, tak ne, to mě nikdy ani nenapadlo. Ale jistě, stejně jako v případě všech ostatních postav, dovedu si představit, že píšu jeho příběh. 

 

 

A vydáním zmíněné dvojice knih jste s vesnicí Rybná a jejími obyvateli skoncovala? 

Soukupová Petra foto NagyPravděpodobně ano, dokud jste to nenapsal, tak mě ani nenapadlo, že by to bylo jinak. 

 

 

Pod oběma tituly je nadto podepsána ilustrátorka Tereza Ščerbová. Čím je vám blízká a proč její ilustrace nedoprovázejí ve větší míře i knihu pro dospělé?

Neřekla bych, že by mi byla Tereza blízká, kromě toho, že se mi líbí její práce. Pro tu dětskou knihu ji našla moje redaktorka z Hostu Eva Sedláčková, mně se líbily její ilustrace, takže jsme začaly spolupracovat. Moje představa byla jiná, přesto se vší pokorou a s radostí uznávám, že kniha dopadla krásně a je to samozřejmě zásluha Terezy. A také grafika Martina Peciny. 

 

K druhé části otázky – protože na to nebyl čas a zřejmě ani peníze. Nikdy to nebylo ani v plánu. 

 

 

Tématem románu Nejlepší pro všechny jsou podobně jako ve vašich dřívějších prózách rodinné vztahy, respektive rodinná dramata. Sama jste ostatně kdysi prohlásila, že píšete pořád o stejných věcech, a to dost podobným způsobem. Co vás na mikrosvětě rodiny tak přitahuje?

Já vlastně nevím, jak na tohle odpovědět, když jde o to, co celý život zpracovávám. Je to právě ta neschopnost domluvit se, přestože jde o jednu krev, dobré úmysly, které nikdy nevyjdou, vztahy mezi lidmi, kteří se znají celé životy a jsou spolu spojeni tak, že to stejně nejde nikdy zcela zničit.

 

 

A vyhledáváte podobně laděné příběhy i jako čtenářka?

Ano, vyhledávám příběhy o vztazích v rodině i o vztazích obecně. V posledním roce jsem například znovu začala číst staré romány Stephena Kinga, a jak umí vztahy on, to je pro mě mistrovství. 

 

 

K jeho popisování i tentokrát hojně užíváte dlouhých vět, v nichž se prolíná pásmo vypravěče s přímou řečí postav a jejich vnitřními monology, což je forma poměrně náročná na pozornost čtenáře, která však umožňuje v nebývalé míře zpřítomnit těkavost i protichůdnost lidských pocitů a myšlenek. Jak jste k ní došla?

Došla jsem k ní částečně tak, že když píšu, tak mě zdržuje dělání uvozovek, a částečně to vyplynulo z toho, jak přemýšlím a jak rychle ten text vzniká. 

 

 

V jakém prostředí nejraději píšete?

Poslední čtyři knihy jsem napsala v jednom nonstopu na Letné. Po narození dítěte jsem si odvykla psát doma. 

 

 

V nedávném rozhovoru jsem se dočetl, že ačkoliv se obě vaše nové prózy mají dočkat audioknižního zpracování, vy sama nesnášíte mluvené slovo? 

Ano, opravdu nemám ráda poslech mluveného slova. 

 

 

Letos v březnu by měl také přijít do kin film Na krátko režiséra Jakuba Šmída, natočený podle vaší stejnojmenné povídky z knihy Zmizet, respektive podle vašeho scénáře k ní. Nakolik jste se zapojila do jeho příprav a jak jste spokojena s výsledkem?

Zapojila jsem se psaním scénáře, tedy mnoha verzemi, ale i dál jsem se snažila se zapojovat, třeba jsem spolurozhodovala o podobě plakátu, ale také viděla několik fází střihu. 

 

Myslím, že to nakonec dopadne dobře, a velkou zásluhu na tom má dramaturg filmu, Tomáš Baldýnský, což vypadá jako taková malá domů, protože je to můj partner, ale není to tak. 

 

 

A jak pokračují práce na scénáři k filmu podle vašeho románu Pod sněhem?

Popravdě řečeno, nijak moc. S režisérkou Jitkou Rudolfovou teď hledáme klíč k uchopení toho příběhu, k jeho převodu do filmové řeči. 

 

 

Coby jedna z autorek zastoupených v antologii Praha noir (Paseka 2016) se prý chystáte s jejím editorem Pavlem Mandysem a se spisovatelem Milošem Urbanem do New Yorku?

Ano, je to tak, doufám, že to vyjde. Je to moje první zahraniční pracovní cesta, která stojí za řeč, když to řeknu s velkou nadsázkou. Ale bez nadsázky, je to rozhodně moje první literární cesta mimo Evropu, a moje první návštěva Ameriky vůbec. 

 

 

Jaký máte vztah k autorským čtením? Berete je spíše jako nutné zlo, nebo jako vzácnou příležitost dozvědět se něco o svých čtenářích?

Beru je spíše jako nutné zlo, ale to hlavně kvůli tomu čtení, nerada čtu nahlas před publikem. Samotné besedy mám docela ráda, ale bohužel jim většinou to čtení předchází. Ale nemyslím si, že bych se při těchto setkáních nějak moc dozvídala o svých čtenářích. Nebo jsem to dosud nikdy nijak neanalyzovala. 

 

 

A co vy a literární kritici? Zajímáte se o recenze svých knih?

Ano.

 

 

Petra Soukupová

(*1982), vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Od roku 2011 působí jako dramaturgyně seriálu Ulice, scenáristicky se podílela na sitcomu Comeback (2008–2010) a seriálu Kosmo (2016). Je autorkou pěti prozaických titulů pro dospělé (K moři, 2007; Zmizet, 2009; Marta v roce vetřelce, 2011; Pod sněhem, 2015; Nejlepší pro všechny, 2017) a dvou knih pro děti (Bertík a čmuchadlo, 2014; Kdo zabil Snížka?, 2017) vycházejících v nakladatelství Host. Od roku 2009 pravidelně přispívá do tematických povídkových antologií nakladatelství Listen, povídky píše i pro přílohy deníků nebo časopisy a její texty se objevily rovněž v antologiích Miliónový časy (2014) a Praha noir (2016). Za svůj prozaický debut K moři získala Cenu Jiřího Ortena a byla nominována na Cenu Josefa Škvoreckého i cenu Magnesia Litera. Její druhá kniha, triptych povídek Zmizet, byla rovněž nominována na Cenu Josefa Škvoreckého a v roce 2010 získala v rámci cen Magnesia Litera hlavní ocenění – Kniha roku. Její knihy, figurující pravidelně mezi českými bestsellery, byly přeloženy do řady jazyků a některé z nich vyšly rovněž jako audioknihy.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Sobota, 10 Březen 2018 10:12 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB