Michel Houellebecq šedesátiletý

Michel Houellebecq foto youtubeKdyž v listopadu 2010 přinesla francouzská média zprávu o tom, že zvlášť významnou literární cenu bratří Goncourtů získal spisovatel Michel Houellebecq, nebyla to zpráva nečekaná.

 

 

 

Oslavenec na sebe upozornil už svojí románovou prvotinou z roku 1994 Rozšíření bitevního pole a další román Elementární částice se stal bestsellerem, přinesl mu dokonce dvě ceny: Velkou národní literární cenu pro mladé talenty i Listopadovou cenu, a také nominaci na Goncourta, tehdy ale ještě neuspěl. V románě Platforma z roku 2001, za který měl autor na krku soud z podněcování k rasové nenávisti, si jeden z jeho hlavních hrdinů pochvaluje, když izraelští vojáci usmrtí palestinské dítě nebo těhotnou ženu. K soudu nakonec nedošlo. Nutno dodat, že hrdina románu při útoku, který autor mistrně popsal, přijde o milovanou dívku. Navzdory pobouření obdržel Houellebecq za román Mezinárodní dublinskou cenu Impac.

 

I jeho poslední dílo Podvolení si vysloužilo ostrou polemiku. Jedni ho obdivují pro básnický jazyk a vysoký styl, jiní ho kritizují za jízlivost, obscénnost a snahu provokovat. Michel Houellebecq je považován za kontroverzního autora, nejen doma, ale i v zahraničí. Přispívá k tomu i – řekla bych – (přes)příliš silnými výroky na adresu francouzské politické reprezentace a uctívané kultury. Kdysi v době voleb například prohlásil, že volit Chiraca je jako nachcat do urny, a jindy zase, že nejhorší umělec je Picasso a nejhorší architekt Corbusier. Známý autor na nějaký čas Francii opustil, několik let prožil v ústraní ve Španělsku a v Irsku. S médii komunikuje jen výjimečně a své soukromí zásadně nezveřejňuje. Mnozí literární znalci marně pátrají po tom, která z jeho literárních postav je autobiografická.

 

 

Pestrý život

Michel Houellebecq, vlastním jménem Michel Thomas, se narodil v roce 1958, i když jiné prameny uvádějí rok 1956, shodují se však na 26. únoru. A tak není od věci, když si ho ke konci února připomeneme. Houellebecq přišel na svět na ostrově Réunion v rodině horského vůdce a matky anestezioložky. Rodiče se rozešli. Matka konvertovala k islámu a Michel vyrůstal u prarodičů z otcovy strany v Alžírsku. Později se přestěhoval do Paříže a přijal za své příjmení Houellebecq, jméno babičky za svobodna. Vystudoval zemědělskou fakultu, filmovou školu Louise Lumièra nedokončil; psal básně, holdoval alkoholu a ženám.

 

Zlom v jeho životě nastal poté, co slavný nakladatel a literát Maurice Nadeau, autor Dějin surrealismu, vydal jeho román Rozšíření bitevního pole, který se dočkal filmového ztvárnění, stejně jako Možnost ostrova, jehož režie se ujal sám autor.

 

Houellebecq ve svém díle kritizuje především zvrácené ideologie, tabu i pokrytectví, společnost, která různé choutky a nízké vášně považuje za hodnotu a neužitečné za užitečné.

 

Postavy jeho románů se často vyznačují rezignací a jakýmsi ustrnutím. Často jsou pasivní, neschopni činu, zato jsou cyničtí a bezostyšně lhostejní. Žijí ve vztazích bez lásky, navštěvují fitnescentra, masážní salony, go-go bary, nóbl podniky a rauty, jsou v Clubu Mediterrannée, praktikují sexuální turistiku po Thajsku, absolvovali prestižní úřednickou školu ENA, sedí v dozorčích radách a jsou schopni jen kalkulujícího myšlení. Vždyť také jeden z jeho hrdinů v Platformě suše konstatuje: Pokud se rozvíjíte ve stínu a neděláte vlny, tak se nemusíte bát, že konkurenti obsadí váš sektor.

 

 

Podvolení

V románu Podvolení, který vyvolal mimořádný zájem odborné i čtenářské veřejnosti, zvítězí ve francouzských volbách Muslimská jednota, Le Penová prohraje a prezidentem se stane Mohamed Ben Abbes. Svět se rychle mění, ženy se musejí zahalovat, mění se ale i hlavní postava-vypravěč příběhu z roku 2022, univerzitní profesor François, pozvolna se integruje do nového režimu a přijímá nové pojetí sociálního života. Nová moc nabízí peníze, kariérní postup, mnohoženství i jiná potěšení, dokonce i únik z každodennosti ve studiu koránu a vyšších hodnot. A tak se chytne i François; užívá si hammam a už se těší na muslimky, oddané a povolné. I když ví, že je to úplně potrhlé, nakonec rezignuje na hodnoty, k nimž byl vychován, a konvertuje k islámu, při obřadu mu není zatěžko arabsky pronést: není boha kromě Alláha.

 

Následuje recepce na Sorbonně, už není druhořadý kolega, je nepostradatelný, těší se uznání a obdivu, jeho dílo vyjde v prestižní edici Pléiade, má před sebou zářnou kariéru; François se dobrovolně podvolí ve jménu privilegií a nových pracovních možností, ovšem už ve jménu jiných vůdců.

 

Otázku, zda lze vůbec uniknout svému osudu, můžeme sledovat jako tenkou nit procházející celým dílem Michela Houellebecqa; podobně jako dílem Kunderovým.

 

Shodou okolností Podvolení vyšli v první polovině ledna 2015, ve dnech, kdy Paříž ochromily první dva teroristické útoky, jeden v židovském obchodě Hyper casher (čtyři oběti ubodané k smrti), a den nato v redakci Charlie Hebdo (čtyři oběti na životech)… Autor se stal terčem výhružek a byla mu poskytnuta ochranka. Podvolení se stali jednou z nejčtenějších knih nejen v zemi galského kohouta. Pro úplnost dodávám, že téhož roku Francie zažila sérii teroristických útoků, připomínám jen nejkrvavější: v pařížském café-restaurantu (39 zavražděných) a útok v Bataclanu (90 obětí na životech).

 

 

Vztah k Evropě

Proti svým zvyklostem poskytl Michel Houellebecq dlouhý rozhovor, který vyšel v pravicovém týdeníku Valeurs Actuelles 23. listopadu 2017. Na otázku, zda se domnívá, že by americká a západní literatura mohla přetrumfnout islám, Houellebecq odpovídá: „Je obtížnější zbourat náboženství než politický systém…“ V rozhovoru zejména zdůrazňuje, že člověk potřebuje v něco věřit. Náboženství má pro společnost klíčový význam, pro její soudržnost; je to motor nezbytný k vytvoření určitého společenství. Islám odolá. A dodává, že nejpozoruhodnější v poslední době je, že ve Francii značně posiluje katolictví…, je to něco jako spodní proud, který jednoho dne vytryskne.

 

Protože Michel Houellebecq zná dobře Španělsko, padla i otázka Katalánska. Na ni autor odpověděl stručně: „Katalánci vyhrají. Touha po nezávislosti nikdy nepohasne... Ve Skotsku totéž. Centrální vláda v Madridu nemůže dlouhodobě uspět. Bude muset nechat Katalánce odejít.“

 

Michel Houellebecq se vyjádřil i k současné situaci ve Francii. Prezidenta Macrona považuje za podivnou nedešifrovatelnou osobnost, žádné přesvědčení, žádný jasný názor. Můj pocit, říká Houellebecq, je, že Macron se omezil jen na svůj vlastní optimismus. A pokračuje: Francouzi mají k Evropě paradoxní vztah: jsou proti Evropě, ale jsou pro euro. A proč? To je jednoduché: nevěří sami sobě, myslí si, že bez eura, své jistoty, by upadli do chaosu, že by se utopili v deficitu a v dluzích. A jak se to bude vyvíjet dál, ptají se VA a Houellebecq odpovídá: Macron hraje s kartou velikášství, křičí na Evropu: Suivez-moi! Následujte mne! Pokušení je zajímavé, Francouzům to připomíná generála de Gaulla…

 

V závěru rozhovoru odpověděl Michel Houellebecq i na otázku, co soudí o Evropě, o jejím sjednocování:

 

Sjednocovat Evropu politicky je aberration, scestí.

 

Evropa a její kultura měla nádherné výsledky, zatímco kulturní anglosaský imperialismus je tak průměrný. Tentokrát, výjimečně, mluvím jako levičák. V rozhovoru byla položena i otázka, zda Michel Houellebecq, spisovatel, radical, provocateur, věří na lásku, tázaný odpověděl lapidárně: Ano

 

 

Převzato z IVK se svolením autorky.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 02 Březen 2018 12:13 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB