John Banville: Praha má ostré drápky

Email Tisk PDF

 

John-BanvilleNa literární scénu vstoupil John Banville v roce 1970 sbírkou povídek Long Lankin. Většinu svého života strávil v Dublinu, kde působil jako novinář v denících The Irish Press a The Irish Times. Kromě literární práce se věnoval také dramatu a scenáristice. Banvillovy romány, ceněné kritikou i čtenáři, se pyšní velkým množstvím prestižních cen, je dokonce považován za jednoho z pravděpodobných kandidátů Nobelovy ceny za literaturu.

 

 

Jeho styl je často přirovnáván k Proustovi a Nabokovovi. Často se také diskutuje o jeho návaznosti na linii moderní irské literatury, tvořenou Jamesem Joycem či Samuelem Beckettem. Část literárního díla Johna Banvillea se ovšem skrývá pod pseudonymem Benjamin Black, jsou to zejména detektivní příběhy z Dublinu padesátých let 20. století a nejnověji také historická detektivka Zkrotit vlka (Prague Nights), z barvitého a tajemného prostředí dvora císaře Rudolfa II., kterou ve světové premiéře vydává právě nyní nakladatelství MoBa. V angličtině pak vyjde v červnu. John Banville měl překlad knihy představit osobně na právě probíhajícím veletrhu Svět knihy. Okolnosti mu v tom však zabránily.

 

Čtete ukázku z románu Zkrotit vlka 

 

Vypadá to, že jste velkým milovníkem našeho hlavního města?

Ano, v Praze jsem byl již mnohokrát. Jezdím sem už od začátku osmdesátých let. Moje vůbec první návštěva se váže k románu Kepler, který jsem napsal, aniž bych ve vašem městě do té doby vůbec byl. A tak jsem opravdu přijel poprvé hlavně proto, abych se přesvědčil, nakolik jsem dokázal ve svém románu zobrazit skutečnost. Potěšilo mě, když jsem zjistil, jak dobře jsem dokázal Prahu v knize vykreslit. Od první chvíle mám pro vaše hlavní město velkou slabost. Částečně také proto, že ho neznám. Města by si měla vždy ponechat něco jako tajemství, která skryjí před cizincem, jejich pouhým návštěvníkem. A v tomto ohledu je Praha spíš jako kočka než pes.

 

Román Zkrotit vlka je v pořadí už vaší třetí knihou, která se odehrává v Praze…

To je pravda. Příběh již zmiňovaného Keplera je převážně situován do Prahy. Napsal jsem ale také jakéhosi průvodce Prahou – Prague Pictures: Portrait of a City. Takže jste si určitě stihli všimnout, že se sem stále vracím. Jak řekl Kafka: Praha má ostré drápy a nikdy tě nenechá odejít…

 

Co vás tak fascinuje na době Rudolfa II.?

Pro mne je Rudolf II. jednou z nejzajímavějších a nejvíce mysteriózních postav, které znám. A Praha, kterou stvořil – rudolfinská Praha, město fantazie, jeho představivosti – je tady stále… Když se člověk podívá dostatečně zblízka a dokáže se vcítit do jejího kouzla, může cítit onen tajemný šarm.

 

Máte nějaké informace o tom, že by se někdo chystal zfilmovat román Zkrotit vlka? Určitě se to nabízí a nás to samozřejmě velmi zajímá…

Samozřejmě, myslím, že ten příběh může být zfilmován. Ale kdy k tomu dojde, opravdu nevím. Historické filmy jsou finančně velmi náročné, takže velká studia se do nich až tak často nehrnou. Ale kdo ví, třeba Netflix nebo nějaký další televizní kanál se může začít zajímat… 

 

Proč píšete detektivní příběhy pod jménem Benjamin Black, a ne pod vaším vlastním jménem John Banville? Jsou tu nějaké rozdíly v přístupu k psaní?

Moje detektivní romány jsou absolutně odlišné od románů Johna Banvilla. Už jen pokud si vezmete fakt, že detektivní příběh obsahuje nějaký zločin. Oproti tomu si Banville může dovolit zajít kamkoliv a dopřát si udělat cokoliv. Jako Benjamin Black píšu velmi rychle, jako John Banville naopak velmi, velmi pomalu. Mám rád, když vím, že čtenáři Johna Banvilla dostanou do ruky román, který je výsledkem přemítání, úvah a hluboké koncentrace. Naproti tomu příběhy Benjamina Blacka nabízejí zážitky, spontánnost a spád. Rozdíl, který vytvářím, spočívá v tom, že Benjamin Black je umělec-řemeslník, zatímco John Banville se pokouší být… co vlastně? Umělec? Básník v próze? Jak vidíte z mé nerozhodnosti, Benjamin Black ví, kdo je a čím je, ale John Banville rozhodně ne.

 

Váš, respektive Blackův nejznámější hrdina je dublinský doktor Quirke. Existuje nějaká jeho reálná předloha?

Ne, Quirke nemá žádný reálný vzor. Pro mě zůstává tajemstvím, které nedokážu nikdy rozluštit. Myslím, že to je přesně to, co mě na něm baví.

 

Je o vás známo, že bojujete za práva zvířat...

Obávám se, že nebojuji za nic. Umělci by měli bojovat jenom za svoje umění. Před několika lety jsem zjistil, že na Trinity College v Dublinu se provádí vivisekce. A tak jsem se pokoušel tyto experimenty zastavit. Výsledek? Rok poté se počet těchto pokusů zdvojnásobil. Umělci by neměli hledat nějakou veřejnou roli, ale držet se svého řemesla.

 

Pevně věříme, že okolnosti vás brzy „donutí“ Prahu opět navštívit. Kam povedou vaše první kroky?

Ó, ano. Mám takové svoje místo těsně u zdi katedrály svatého Víta, na které si vždycky vzpomenu. Nemám k tomu žádný důvod, není to žádné význačné místo, ale pamatuji si, jak jsem šel okolo jednoho zasněženého zimního soumraku a byl jsem šťastný. Všichni máme taková svá tajná místa – talismany – nebo alespoň si to myslím.

 

Jaká jsou vaše oblíbená místa v Praze, kam půjdete určitě?

Je to třeba kavárna na Staroměstském náměstí. Ničím zvláštní, takové turistické místo, myslím. Ale naposledy, když jsem byl v Praze, potkal jsem v ní úplnou náhodou jednoho svého známého z Itálie, který bohužel tento rok zemřel. Tam chci jít a vypít sklenku vína na jeho památku.

 

Kolikrát už jste byl v Praze? Navštívil jste také další místa v České republice?

V Praze jsem byl již tolikrát, že to ani neumím spočítat. Odsud jsem jel také do Bratislavy, takže alespoň něco málo z vaší země jsem po cestě viděl. Navštívil jsem Kutnou Horu a kostel Všech svatých v Sedlci a jeho kostnici, podzemní kapli postavenou pouze z lidských koster. Tím místem jsem byl doslova šokován. Myslím, že by měla být rozebrána a kosti pohřbeny. Vím, že je to velká turistická atrakce, ale neměla by být. Přirovnal bych to k římskému Koloseu, které by – podle mne – mělo být srovnáno se zemí a na jeho místě bych zřídil městský park.

 

Znáte nějaké významné Čechy?

Jedním z nejlepších přátel, které jsem kdy ve svém životě poznal a měl, byl Zdeněk Urbánek. Spisovatel, překladatel a bojovník – tady se neobávám použít označení opravdový bojovník – za svobodu slova a právo na život ve svobodě a důstojnosti. Chybí mi, ctím jeho památku. A také se chystám psát dlouhou recenzi na první část velké Kafkovy biografie od Reinera Stacha, pokud považujete Franze Kafku za českého spisovatele, což doufám, považujete.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Sobota, 13 Květen 2017 08:41 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB