Manifest národní svobody

Email Tisk PDF

Kvapil JaroslavDne 17. května tomu bude sto let, kdy vyšel slavný manifest českých spisovatelů, adresovaný poslancům říšské rady s dominantním požadavkem národní svobody. Vzbudil velký ohlas a zřetelně deklaroval rostoucí tužby po samostatném státě. Zároveň se stal inspirací pro pozdější spisovatelská vystoupení.

 

 

 

V roce 1917 se konaly četné stávky, demonstrace a hladové bouře, přičemž narůstaly protirakouské nálady. Po téměř tříleté odmlce byla obnovena činnost říšské rady, jejíž zasedání bylo svoláno do Vídně na 30. květen. V této zjitřené době otiskl agrárnický list Večer zmíněný manifest nazvaný Českému poselstvu na říšské radě! Záhy vyšel v Národní politice a řadě dalších periodik. Jeho text zformuloval šéf činohry Národního divadla Jaroslav Kvapil (na snímku vlevo nahoře). Celkem ho podepsalo 222 spisovatelů.

V tomto množství byli zastoupeni tvůrci zvučných jmen z různých generací, například Antal Stašek, K. V. Rais, Alois Jirásek, F. X. Šalda, Otokar Březina, Antonín Sova, J. S. Machar, Jakub Deml nebo K. M. Čapek Chod, jakož i Viktor Dyk, Karel Toman, Jiří Mahen, Ivan Olbracht, Arne Novák či bratři Čapkové. Karel Čapek a Jaroslav Kvapil. Kresba Hugo BoettingerSignatáři manifestu se ovšem stali též literáti již zapomenutí jako F. K. Hejda, Emanuel Čenkov, Pavel Sula, Jan Patrný nebo Stanislav Kovanda.

Spisovatelé se obrátili na české poslance jako na osoby „veřejně činné a známé“, které mají „nejen právo, nýbrž i povinnost mluviti za rozhodnou většinu českého světa kulturního a duchovního, ba i za národ, jenž sám promluviti nemůže“. Signatáři si uvědomovali, že bude nutno učinit „předem zadost všem konstitučním podmínkám, jež parlamentní život v každém případě samozřejmě předpokládá“, tedy zajistit „skutečnou volnost shromažďovací“, odstranit „novinářskou cenzuru ve věcech mimovojenských“ a „nastolit „naprostou svobodu a nedotknutelnost všech parlamentních řečí na říšské radě i v tisku“.

Spisovatelé dále požadovali „všeobecnou amnestii“ pro vězněné politiky a zajištění „úplné občanské svobody našeho života veřejného“. Poslancům připomínali, že jejich hlas na říšské radě bude slyšet „nejen doma, nýbrž i v celé Evropě, ba v zámoří“. Nadto je vyzývali, aby program národní samostatnosti „hájili do krajnosti“ a domáhali se „jeho splnění bez výhrad“. Tyto požadavky a výzvy přispěly k formulaci poslaneckého prohlášení, předneseného 30. května Františkem Staňkem. Je však třeba říci, že obsahovalo jen požadavek autonomie českých zemí a Slovenska v rámci habsburské monarchie, z níž se měla stát federace.

Iniciátoři manifestu, namnoze členové Rady spisovatelů, prosazovali národní samostatnost i při pozdějších příležitostech. Například Alois Jirásek byl hlavním řečníkem na slavnostním shromáždění v pražském Obecním domě 13. dubna 1918 či na květnových oslavách padesátého výročí položení základního kamene k Národnímu divadlu: hlavním organizátorem těchto oslav, na nichž zaznělo velmi důrazné volání po samostatném státě, byl Jaroslav Kvapil.

Řečený manifest je hodnocen jako významná součást cesty vedoucí k národnímu osvobození, ale i jako svědectví o důležité úloze spisovatelů v soudobém dění. Jaroslav Kvapil (na kresbě vpravo s K. Čapkem) ve své vzpomínkové knize O čem vím (1932) o něm napsal, že „přišel včas a že přišel vhod těm, kdož v lůně české politiky cítili nesnesitelnost dosavadních taktických rozpaků“. V roce 1938 se k němu přihlásilo spisovatelské provolání Věrni zůstaneme, a to svou koncepcí i některými formulacemi.        

Níže kopie dokumentu

manifest ceskych spisovatelu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz