Raïssa Maritainová a její velká přátelství

Email Tisk PDF

Jacques-et-RaIssa-Maritain theme imageKdyby se mě někdo zeptal, jaká duchovní přátelství dvou lidí mne inspirovala a stala se mou životní potěchou, bez zaváhání bych mu pověděl, že to byli T. G. Masaryk a jeho žena Charlotte, Antoine de Saint-Exupéry a jeho paní Consuelo, Karel Čapek a Olga Scheinpflugová a konečně Jacques Maritain a Raïssa Maritainová.

Související: Dějiny jako tajemství

 

 

Proč zrovna tohle osmero postav, nepodobných si ve svých povahách a životních osudech? Není v tom špetka duchovní schizofrenie, která ukazuje autora těchto řádek rozkročeného mezi Skyllou a Charybdou a ještě k tomu na slabých, hliněných nohách? Těžko říct a jen Bůh ví, že právě intimní a přátelské vztahy lidí, procházející zkouškami, které se někdy jevily být až k nevydržení, mne v jakémsi nad-biblickém porozumění přesvědčily, že jenom být a stát vedle druhého jako jeho stín, je zoufale, zoufale málo.

 

O každém z těchto osmi bylo v historicko-kritickém ohledu napsáno téměř všechno; a připočteme-li k tomu popularizační studie a články vycházející jen v elektronické podobě, museli bychom si vyprosit několik silných zasněžených zim, abychom alespoň část z toho přečetli, v klidu promysleli a učinili dílem své osobnosti. Raïssa Maritainová (1883–1960), původem z ruského, dnes ukrajinského Mariupolu, sama básnířka a autorka pozoruhodných knih, žila více jak 56 let se svým mužem Jacquesem, jenž ji považoval za polovinu své vlastní duše, a s nímž prošla obdobími duchovního a intelektuálního hledání, které je alespoň pro mne v plném smyslu toho slova – atraktivní a formující. Vedle každodenních drobných rozhodnutí a menších nebo větších zápasů o vlastní hmotné zaopatření se oba od počátku své známosti zasvětili hledání Pravdy a překročení oné známé Pascalovy propasti zoufalství a beznaděje.

 

Důležitým momentem jejich mladického života univerzitních studentů bylo vědomí, že při životě je udržuje „jen jakási estetická morálka“, jejímž východiskem nakonec musí být snad jen sebevražda, nenaleznou-li, řečeno se spisovatelem Léonem Bloyem, spásu a přátelství Boží. Dnes víme, že jim bylo dáno být v tomto hledání úspěšní. Dochované obrazy a záznamy toho, jak spolu Raïssa a Jacques rozvažovali, diskutovali a nakonec se i modlili, aby vybředli z nekonečného řetězce pozitivisticky – statisticky – počitatelné vědy, kterou jim nabízela tehdejší Sorbonna, v sobě mají osobitou barvu a chuť, energii a obvykle nevídanou míru osobní statečnosti a svobody. Domnívám se, že něco z té barvy a chuti, energie, statečnosti a svobody procítíte v okamžiku, kdy si otevřete Raïssiny vzpomínky na velká přátelství s těmi, kteří jim kdy vstoupili do života, i s těmi, na které hleděli již jen skrze jejich dílo, jež spolu s nimi vešlo do věčnosti. Nakladatelství Triáda v mimořádně krásném a citlivém překladu Věry Dvořákové objevuje pro českého čtenáře svět, který je velký a přátelský natolik, abyste se s tím, koho milujete, vydali ruku v ruce na cestu, na níž tušíte setkání s pravdou, nadějí a spásou.

 

Přiznám se, že je pro mne obtížné vyhnout se i jen jemnému valéru patosu a určité míře oslavnosti, protože mnohé z toho, o čem Raïssa Maritainová podává vzpomínky z hloubi svých prvních duchovních a intelektuálních kroků, pádů, jizev, bolestí i šťastných nálezů, jsem odedávna pro sebe chtěl i já. Ta touha nebýt sám, a to ne nutně ve fyzickém, společenském ohledu, nýbrž v ohledu duchovním; v ohledu člověka jsoucího na cestě, kterou si zčásti sám vybral, zčásti na ni byl postaven, aniž by se mohl (a chtěl) účinně bránit. „Můj život“, poznamenala si Raïssa, „už navždy bude spojen s Jacquesem. Byl to takový ten sladký a uklidňující pocit, jaký se na nás někdy snese z oblasti, jež nás přesahuje, a ozáří budoucnost a dodá hloubky přítomnosti. Od té chvíle mezi námi panoval dokonalý a nezrušitelný soulad.“ Je vůbec možné se alespoň trochu nedojmout? Čtete, bádáte, přemýšlíte, píšete, korespondujete, stýkáte se s přáteli a děláte to nejen pro sebe a za sebe, ale jste na to vždycky dva. Ztráta a bolest se ředí v poměru dvě ku jedné, a bolí tedy o něco méně. Vítězství a velké kroky do neznáma, které se nakonec stane místem bezpečí, zase násobíte dvěma, což vám dává sílu a odvahu k překračování nových a nových Rubikonů. Nepřekážíte si, nezávidíte; nejste soupeři v aréně, kde se bojuje hlava nehlava, ale snažíte se být samaritány, když se jednomu z vás podlamují nohy a když volá o pomoc. A všechna ta velká slova, která nemusí být nezbytně psána velkými literami, tak nějak nenásilně souvisejí a souzní s láskou, kterou milujete, a se svobodou, kterou jeden druhému dopřáváte. Jsem přesvědčený, že nemálo z nás skládá v tento druh porozumění a jednoty svoji naději.

 

Nemohu pochopitelně mluvit za Raïssu a Jacquese Maritainovi, ale přesto cítím, že souvislost myšleného a řečeného s prožívaným a uskutečňovaným je tím, co dalo celému jejich životu význam, řád a cíl. Jako by snad ani nemohlo vzniknout dílo, jehož živnou půdou by byl rozkol a nesvoboda, nedůvěra a pohrdání lidskou důstojností. Jejich dílo samozřejmě vyrostlo i z krizí a duchovních zápasů, které je tu a tam postavily na hranici snesitelného. Přesto tu nenajdeme onu známou dominaci jednoho nad druhým, nebo tak typickou formu oběti, kdy se jeden vzdá svého vlastního života a slouží druhému v oddané víře v jeho skutečnou nebo zdánlivou velikost. Jacques a  Raïssa byli předně přátelé a manželé, kteří si uvědomovali, z jak složitých vnitřních poměrů vyšli a kolikrát stáli u paty kříže toho druhého jako Ježíšova matka Marie, jako Máří z Magdaly, jako Salome. Zřejmě nic časného a podmínečného, samo v sobě vachrlatého a módního nemohlo narušit  jejich vzájemné nažívání, jež ctilo přátelství mnohých včetně Raïssiny sestry Věry,  která s nimi žila až do Raïssiny smrti. Proč? Protože přátelé a spolupoutníci na cestě odněkud někam se nepropouštějí do neznáma a nedává se jim vale jen proto, že by mohli někde překážet a vadit.

 

Paměti Raïssy Maritainové patří podle mého mínění k jednomu ze skvělých nakladatelských počinů. Není nutné se nějak zvlášť stylizovat do životní role jednoho nebo druhého, ale jakousi malou nápodobu svobodné rozhodnosti a odvahy jít naproti osudu, na jehož konci čeká buďto Bůh, nebo nic, bych všem přemýšlivým čtenářům bez ohledu na jejich duchovní a intelektuální orientaci ze srdce přál. Tu současnou neohraničenou míru negace, rozpadu a bolesti lidských vztahů může alespoň na chvíli vystřídat láska, naděje a víra, která z Jacquese Maritaina učinila velkého filosofa 20. století, a z Raïssy autorku originálních a hlubokých studií a básní. Nemyslíte?

přátelství přebal

 

 

 

 

 

 

Raïssa Maritainová: Velká přátelství. Z francouzštiny přeložila Věra Dvořáková,. Triáda, edice Delfín,  384 stran, 388 Kč, ISBN 978-80-87256-50-3.

 

Autor je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz