U knihovny s Petrem Bílkem: O halucinovaném životě a zamčených dveřích


Odpudivé náležitosti lidské tělesnosti, provazochodec nad propastí a ochutnávání různých druhů mužů.

Ilustrační foto: Pixabay

 

Kateřina Bartlová: Dnes a denně (Aleš Prstek 2019)

Název veršového sebrání zvolila autorka (1986) případně. Proud jejích textů vykazuje všechny znaky neukončenosti a nechuti postoupit ke strukturovanější, vrstevnatější výpovědi. Snad jen část nazvaná L. se posouvá směrem k záměrné kompozici a opouští těkavý povrch každodenních impulzívních improvizací. Tvárná vypracovanost verše by autorku patrně nudila, proto čteme silně prozaizované výpovědi uchycené na snech, náladách a jazykových schválnostech. Otevřenost životu a autentičnost se pokouší Bartlová někdy hledat i v odpudivých náležitostech lidské tělesnosti, což dnes už otřese jen se čtenářem s výjimečným lingvistickým citem. „jsem hyperodvážná/ se svojí kůži na market“

 

Pavel Kolmačka: Život lidí, zvířat, rostlin, včel (Triáda 2018)

Další sbírka básníka (1962) střední generace obsahuje oddíl Život ve dne v noci, kde se usiluje o jakési globalizované panoráma současného pobývání člověka na planetě. Autor tu balancuje jako provazochodec na laně napjatém nad propastí plnou denních zpravodajských banalit a vystaven povinnosti klást přesný akcent kroku na cestě za smyslem končí verši: „Předlouhou ulicí budoucí matky lidí/ zlatavou září odnášely boky,/ v rukou nanuky.“ Od této civilizační reflexe přecházejí verše v další části sbírky k životu lidí s rostlinami a zvířaty. V závěru je zajímavá hra s výroky v dialogických básních, v nichž autor dospívá až k prozaizované výpovědi. Žijeme prý život nervózní a někdy až halucinovaný. Svatá pravda.

 

Jakuba Katalpa: Je hlína k snědku? (Paseka 2006)

Poprvé mě na tuto knihu upozornila literární vědkyně Eva Kalivodová: „V próze Je hlína k snědku je sex (mimo jiné) násobeným obrazem životního hladu. Hrdinka ochutnává různé druhy mužů ne nepodobně jídlu. Vrhá se také do lásky k ženě.“ Genderově laděné literární studie sahají po textech Katalpy proto, že v ní spatřují nový typ ženské narace, jež se vlamuje do literatury senzuálně rozvinutým vnímáním reality. Interpretační piruety kolem prožitku těla jsou pro akademickou obec výživné a umožňují mluvit o „écriture feminine“. „Je to imaginace, která subjektivně vypráví o nezadržitelnosti ženského chtění,“ tolik Kalivodová. Od chaotického vršení situačních doteků však sama autorka odešla jako od zamčených dveří.

 

Knižní přílohu květnových Literárních novin Biblio (vycházejí  ve čtvrtek 25.4.) najdete ve stejný den i v Lidových novinách.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB