U knihovny s Petrem Bílkem: České dějiny po roce 1918 jsou cestou do záhuby


Od Moníkovy chlapské družnosti přes Theerovy háje, kde se tančí, až do kalných vod totalitarismu.

Ilustrační foto: Valentin Rechiteanm, Unsplash

 

Josef Moník: Pazdera pláče a jiné povídky (Prostor 2019)

Tohoto autora baví vyprávět, co se tak přicházívá lidem kolem něho. Vidí svět z veselejší stránky a rád noří ruce až po loket do současné češtiny a ráchá se v ní s gustem vodního ptactva. Přitom si ale stačí udržovat ironickou distanci a dbá, aby se mu povídka nevysmekla a nezačala řečnit naplano. Řekl bych, že do školy chodil spíš k Američanům na short story než k duchamorným krejčím, kteří berou za šev „texty“. Jako renesanční moralista ví své o košatosti a paradoxní skladebnosti lidského života, což jej chrání před upjatou pózou zpovědníků a křečemi teatrálních pokání. Cítíte z příběhů atmosféru družného chlapského posezení, které každý bonmot ocení a kde se neskrývá, co lidé nosí v kalhotách a pod sukní.

 

Otakar Theer: Vysoko nad městem. Výbor z poezie (Filip Tomáš – Akropolis 2018)

Čtenářský výbor z lyriky tvůrce (1880–1917), který neměl zrovna štěstí na svou posmrtnou publikační existenci, pořídil Vladimír Janovic ve spolupráci s Janem Šulcem. Theerovu lidskou i básnickou složitost Janovic v doslovu s vysokou akribií včleňuje do historických souvislostí a dobových literárních kontextů. Celá knížka je nesena prvkem obhajobným a snaží se odkrývat polohy básníkovy dikce, u nichž se dá předpokládat, že jsou s to rezonovat se současným citlivě naladěným čtenářem. „Ó blaho chvil, v nichž vilnou čaromocí/ tvůj umný ret/ mne přenes v kraj, kde do měsíčných nocí/ ční minaret!“ Freudiáni, pojďte se pokochat do hájů, kde se tančí a kde se před sto lety erotická tajemství obešla bez pornografie.

 

Rio Preisner: Až na konec Česka (Rozmluvy 1987)

Spisovatel, filozof, překladatel, esejista a pedagog (1925–2007) se po roce 1968 vydal z Československa na Západ, ale nepřestal ho trápit smysl českých dějin a spát ho nenechával hlavně totalitarismus. Tuto fenomenologii poúnorového dvacetiletí mám v knihovně třicet let a prodírat se jejím hlubokým historickým pesimismem se dá bez poškození až dnes, kdy víme, že apokalyptické autorovy vize o konci západní Evropy pod příkrovem Stalinova pláště se nenaplnily. Univerzálním Preisnerovým klíčem odemykajícím únik z totalizované přítomnosti byl Kristus, leč tahle naděje bývá dopřána jen nemnohým. Autorovy soudy jsou brutální, věty dopadají jako hroudy na rakev. České dějiny po roce 1918 jsou cestou do záhuby.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

plakat

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB