U knihovny s Petrem Bílkem č.16


U knihovny 16 2017Jáchym Topol: Citlivý člověk (Torst 2017)

 


Text se od autora (1962) oddělil jako kus tkáně při biopsii. Páteřním tokem a jediným zřetelnějším organizačním prvkem je tu řeka Sázava, nad jejími mokřady a pobřežními bahny se rojí hejna hmyzu a lidské výjevy sebou škubou jako nervy v odtržených žabích stehýnkách. Kniha sbírá dech travellerskou odyseou po Evropě a nepostřehnutelně přesedlá na sázavský pacifik. Jeho zastávky jsou mnohdy k nepřežití, i když si krátí chvíli petkami plnými alkoholu. Věty povznesené mysli pak spékají minulost se současností, domov se světem, život se smrtí. Lidské mordování si často dává repete a spolu se zlomyslností přírody škrtí každou představu štěstí jako falešnou. Existenciální rauš a politická groteska v chaotickém chumlu.

 

 

Tomáš Jacko: Zítra už bude všechno v pořádku (Aleš Prstek 2017)
Další z tisíců Čechů, kteří si ulevují v poezii. Když zná básník, jako v tomto případě, řemeslo, vyhne se uzlíkům bezděčné komiky a trapnosti. Nápady míváme všichni, jenže trefná přirovnání a metafory si obvykle nepoznamenáváme, Jackovi to ale stojí za to. Nalezené kamínky pak vybrušuje do lesklých plošek a obnažuje skryté tvary letmých chvil a nálad. Spoléhá jednak na lyrické pointy svých básní, jednak si oblíbil refrény, takže se blíží písňovým textům. Skepticky scanuje banalitu všednosti a záchytný přístav hledá v situační ironii, falešným exaltacím nevěří. Svědčí o tom častý výskyt epigramů. „Realita. Zas a znova se nám skrývá./ Vždy nás pokoří./ Samá voda, přihořívá./ Ale nehoří." Inteligentní poklep srdce.

 

Guillaume Apollinaire: Kacíř a spol. (Odeon 1998/ překlad Věra Smetanová)
Když tento překlad vyšel před více než padesáti lety v Praze poprvé, natočila Československá televize podle jedné z povídek film Pražský chodec. Bludného žida Izáka Laquedema hrál Otomar Korbelář a vidím jej pod hodinami radnice židovského města, jak vysvětluje jejich zpětný chod. Významným místem židovské diaspory přestala být Praha už dávno. Ptám se často, jestli to s ní nedopadlo stejně, i pokud jde o diasporu tvůrčích duchů. Svou vyhaslou a neúrodnou půdu překrývá zatím město leskem neonů a reklam. Co tady zůstane, až dojde proud, až prázdnotu nepřehluší výklady průvodkyň? „Ve světle plynových lamp se procházely ženy, a když nás míjely, vyzývaly nás tichými českými slovy." Dnes vyzývají anglicky.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB