Chvála spisů Josefa Čapka


capek knizkaDo sedmi svazků jsou rozvrženy Spisy Josefa Čapka, které se zaměřují na literátskou a žurnalistickou část tvorby tohoto umělce mnoho žánrů – malíře, grafika, knižního grafika a ilustrátora, kreslíře, scénografa, ale také prozaika, básníka, autora pro děti, žurnalistu, esejisty, výtvarného kritika a teoretika –, stále ještě však poněkud odsunovaného na okraj českého meziválečného umění.

Nakladatelství Triáda je (od roku 2007) nevydává kontinuálně, ale na přeskáčku, tak jak se daří dokončit editorské práce na jednotlivých knihách. Čtenář zatím mohl držet v ruce první ze tří svazků Publicistiky, dále soubor Knihy o umění a dva svazky Beletrie (ten první, který zahajuje i celou řadu Spisů, vyšel prakticky v předvečer letošního 23. března, v němž si připomínáme sto pětadvacet let od narození Josefa Čapka).

Z obsáhlých edičních poznámek lze vyčíst, kolik asi nevděčně titěrné, přitom však nadmíru dobrodružné práce je třeba vykonat, než podobný svazek vznikne – pátrat (a nejen po díle samém, ale i po okolnostech jeho vzniku, po jeho ohlasech v dobovém tisku, v korespondenci i v jiných pramenech), sbírat, editovat, korigovat, upravovat. A to nemluvíme o tom, že editoři často už vycházejí z výsledků práce jiných badatelů – úsilí se tudy vrství v čase. Sestavení Spisů Josefa Čapka by nebylo například myslitelné bez úplné (zatím však nepublikované) bibliografie literárního díla Josefa Čapka, kterou sestavila Irena Kraitlová.

Objevem bezesporu jsou (a budou) texty ze svazků Publicistika. Jejich jednotlivé položky byly zatím rozesety po špatně přístupných ročnících starých novin a časopisů z let dvacátých a třicátých let, zejména Lidových novin, v nichž Josef Čapek pracoval. Knižních publikací se Čapkova publicistika dočkala jen pomálu. Mohl za to i sám Čapek, který sice v redakcích strávil dvě desetiletí, ale pohlížel na tuto práci s jistým odstupem. Dal mu průchod mimo jiné v jednom dopise nakladateli Josefu Florianovi, jemuž si stěžoval: „Nejsem zrovna moc čilý žurnalista, tuze mnoho věcí mne nezajímá tak, jak by žurnalistu zajímat mělo, a stal jsem se nějak tak plachým, že rozpakuji se jíti ven se svými nejtajnějšími a nejvlastnějšími myšlenkami... Hlavně to chození po výstavách naplňuje mne pesimismem, životní nechutí a omrzelostí, protože špatné umění je opravdu ještě nudnější než ty nejnudnější všednosti života, je to nejhorší prázdnota a je neradostné to vidět a neradostné o tom psát, chválit nelze a nadávám nerad, a tak z toho nic pořádného nekouká." Editor prvního publicistického svazku a významný čapkovský badatel Jiří Opelík na okraj svazku poznamenává, že publicistika „jako taková měla v Čapkově životním uplatnění zvláštní místo. Jeho celoživotní dílo neovládal přednostně – jak se má běžně za to – dualismus výtvarnictví a literatury, nýbrž dualismus umění absolutního a užitého." Editor proto vynechával ty texty, „které se vyčerpávaly aktualitou a nepřesahovaly ji žádnou ze svých kvalit". Pro první (a zatím jediný vydaný) svazek Publicistiky platila ještě jedna zásada, jde o texty – sloupky, fejetony, črty, polemiky, příspěvky do anket –, „které nemají výtvarné téma" – tomu budou věnovány dva další svazky. Čtenáři se pochopitelně nabízí srovnání s (jazykovou, stylistickou, myšlenkovou) úrovní současného českého novinářství, které ve své většině podobnými pochybnostmi o účelu a potřebě rozhodně netrpí.

Eseje a fejetony svazku Knihy o umění – tedy soubory Nejskromnější umění a Málo o mnohém, Diletantská povídka a popularizační antropologická studie Umění přírodních národů – vyšly povětšinou za Čapkova života i v knižních vydáních. Editor Luboš Merhaut k nim připojil ještě dochované původní verze vůbec té poslední z nich, a na vysvětlenou i obšírnou studii Jiřího Opelíka Vznik a proměny Umění přírodních národů Josefa Čapka, původně otištěnou ve sborníku Památník národního písemnictví Literární archiv (1987). Opelík zde konstatuje, že konečná verze vůbec první české práce na téma umění přírodních národů, je dodnes zjitřující „báseň" o podstatě umění a člověka.

Beletristické dílo Josefa Čapka představují Spisy v jeho nejvěrnější podobě, čerpané buď z vydání poslední ruky nebo přímo z rukopisu. První svazek (připravil Daniel Vojtěch) se zaměřil na samostatné prózy a dramata z desátých a dvacátých let, společná díla s bratrem Karlem zůstávají stranou. Vstup Josefa Čapka na pole literatury nebyl snadný. Po několika časopisecky tištěných povídkách se různým vydavatelům pokusil nabídnout rukopis Lelio, byl ovšem odmítán pro přílišnou „divokost". Karel Čapek to v jednom dopise komentoval slovy: „Bratrova kniha se zdá mnohým šílená; to proto, že z ní čtou fakta a krajnosti, a ne to, co je podstata věci, totiž pohyb mezi těmi krajnostmi, zčeření mysli." Vydána u Kamilly Neumannové, vzbudila nakonec prvotina Josefa Čapka velký kritický ohlas – ale rozporný, jako ostatně i všechna další díla svazku. Miroslav Rutte ji přirovnal k „ohňům, šlehajícím do hluboké tmy". F. X. Šalda připomínala naopak „siné světlo hvězd dávno zhaslých a ztrouchnivělých".

Druhý svazek (připravil Jiří Opelík) přináší zejména dvě práce, v nichž se Čapek odklonil od tradičních beletristických vzorců: Kulhavý poutník nalezl inspiraci v platonském dialogu, Psáno do mraků je nedokončeným souborem maxim, sentencí a aforismů z let 1936–1939, celek pak doplňují básně a překlady, které vznikly v nacistických káznicích a koncentračních táborech.

Ke kvalitní editorské práci se u svazků Spisů Josefa čapka připojuje i citlivý přístup autora grafické úpravy Václava Sokola. Minimalistickou typografii přebalu, která proměňuje jméno autora v nápadité logo edice (u jednotlivých svazků barevně obměňované) doplňují pečlivě vybraný papír a písmo Garamond. Takové knihy bereme do ruky s chutí, s chutí je otevřít, potěšit se pohledem, začíst se. Kéž se toto dílo, které by bylo nerealizovatelné bez vnější podpory (v tomto případě ji poskytují ministerstvo kultury, hlavní města Prahy, Královéhradecký kraj a Nadace Jana Klimenta), podaří dovést do zdárného konce. Spisy Josefa Čapka jsou bezesporu jedním z nejvýraznějších edičních činů posledních let.

Josef Čapek: Beletrie 1 – Živý plamen, Tři prózy, Podzim 1914, Lelio, Lakomec, Moc pověry, Gassirova loutna, Země mnoha jmen, Pro delfína, Stín kapradiny. Triáda, edice Delfín, sv. 116. 372 stran, 317 Kč, ISBN 978-80-87256-57-2.

Josef Čapek: Beletrie 2 – Kulhavý poutník, Psáno do mraků, Básně z koncentračního tábora. Triáda, edice Delfín, sv. 105. 620 stran, 417 Kč, ISBN 978-80-87256-35-0.

Josef Čapek: Knihy o umění / Nejskromnější umění, Málo o mnohém, umění přírodních národů. Triáda, edice Delfín sv. 92. 620 stran, 417 Kč, ISBN 978-80-87256-09-1.

Josef Čapek: Publicistika 1. Sloupky, entrefilety, fejetony, črty aj. Triáda, edice Delfín sv. 78. 648 stran, 417 Kč, ISBN 978-80-86138-98-5.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB