Jan Kačer vydal knížku ze svých sloupků v Literárních novinách


Kacer K pratelum„K přátelům", tak režisér, herec, ale i spisovatel Jan Kačer pojmenoval svou nejnovější knihu, která vyšla v nakladatelství Eminent. Značná část textu knihy se skládá ze sloupků, které již drahný čas píše pro redakci Literárních novin.

Knížka je o podzimu: Višnička před mým oknem je sedřená větrem. Listí zežloutlé, svěží zeleň léta je vzpomínkou. Tu a tam stopky seschlých, nesklizených višní. Jeřáb z Vysočiny, jeden z mých milovaných stromů, je celý zarudlý, jako by se styděl, že letošní jeřabiny nebyly tak šťavnaté jako jiná léta. Slivoň, kterou jsem furiantsky vsadil do lipové aleje, si už ale své místo uhájila a je v tom podzimním dni vytrvale zelená. Nabízí se tesknota po zakončeném létu, ale přemáhá ji radost z harmonie barev, z vlídného očekávání zimy.

Knížka je o přátelství: O trýznivém smutku z odcházení i o radostném pocitu štěstí ze zázraku spoluúčasti na životě s těmi, co se sice vzdalují, ale neodejdou nikdy. Před rychlostí prchajícího času přivíráme oči a jako zářící body na cestě potkáváme přátele.

Jan Kačer před lety uvedl na trh vzpomínkovou biografii Jedu k mámě a pak podobně laděnou knížku Mírnou oklikou. "Když se dívám na starší filmy, objevuji zvláštní věci. Kdysi jsem pozoroval sám sebe, jak vypadám, jak hraju, potom jsem si více všímal svých partnerů a smyslu hry. Teď s překvapením zjišťuji, že mě nejvíce zajímá to, co je vedle obrazu. Co dělají a kde jsou asistenti, osvětlovači, kostymérky. Ten mohutný svět, který obklopoval naše snažení a vytvářel životní hustotu, která nás naplňovala. A tak nějak je to i s tou knížkou," uvedl tehdy. "Když máte přátele, má to spoustu výhod. Máte pocit, že nejste sám na světě, protože když o ně přijdete, máte velké trápení. A já si je do té knížky přišpendlil a smíchal je s těmi, kteří tu ještě jsou," řekl Kačer. Názvy jeho tří knih dávají smysluplnou větu: Jedu k mámě mírnou oklikou k přátelům, což prý bylo kouzlem chtěného."Ta knížka je proto i pro mě, abych si s nimi mohl povídat," podotkl Kačer. Snažil se také o to, aby kniha nebyla pseudofilozofická, chtěl, aby byla zábavná a také krátká.

Ukázka z první stránky knížky, kde je věnování: Na okus A. B. Natahujeme hodiny – dar tety Puni. Psací stroj od strýce Oldíka, štíhlého krasavce z Tišnova. Ruce po tátovi, oči po mamince. Zasněnou a tajemnou touhu po ženě, žvatlání na pískovišti s naléhavou připomínkou dcer a vnoučat, po předcích. Procházíme městy a místy. Tady bydleli, tady bydlí. Tehdy pršelo a sníh byl bílý. Jsou tu i vůně a písně a Mahler a Janáček. I Othello a Evald. Dcery Simonka, Klárka, Adélka a jejich děti. Tisíce vztahů a podaných rukou. Noční i denní sny. Touha po bezpečí a neukojitelná zvědavost na zázraky neznáma. Hledání a nacházení toho nejvzácnějšího na Zemi i ve Vesmíru. Přátelství. Hledání všude. Tady i nad střechami domů, až kam oko dohlédne. Kam nedohlédne, dohlédá srdce. Smrti navzdory. Hodiny po tetičce potřebují natáhnout. Je poledne. Státní svátek bílého lva. I s ním se kamarádím. Někteří přátelé přišli, někteří přicházejí a jiní, jak věřím, přijdou. Slyším ševelení křídel.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

plakat

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB