Vzestup a pád nakladatele Otakara Štorcha-Mariena


Otakar Štorch je na první pohled podobný svému otci. Po roce 1989 vrací památku svého slavného otce znovu do povědomí veřejnosti. FOTO: Ester MáchováDokázal být velký. Příběh života a díla legendárního nakladatele Otakara Štorcha-Marien, je vzrušující nejen pro kulturní záběr, který tento výjimečný muž dokázal realizovat. Je ale zároveň příběhem pádu jednoho velkého snílka, který se stal obětí nejen poměrů, ale i vlastních snů.

„Dovolte, abych se představil. Jmenuji se Otakar Štorch," patrně by řekl. A jistě by neopomněl s úsměvem potutelně dodat: „Otakar Štorch-Marien." Básník, novinář a spisovatel, ale především nakladatel: Otakar Štorch-Marien (1897-1974). „Chtěl býti básníkem červeného milování - ale myslím, že dostal nějaké rodinné peníze a bylo mu na čas sladko žíti. Tak se jmenoval jeho první časopis, který začal vydávat," napsal jeho dvorní kreslíř, cestovatel, diplomat a malíř Adolf Hoffmeister. Když do Galerie Klementinum, kde už předem raději několik minut čekám, vstoupí muž v baloňáku, kterému chybí klobouk, je ale jasné, že nemůže být mýlky.

Syn Otakar, který se tolik tolik svému otci podobá, má pevný stisk ruky a v oku tu pověstnou zeyerovskou jiskru. Druhé umělecké jméno mu ale chybí. „Měl jsem to po otci kdysi všechno převzít," povzdechne si. V nakladatelském snažení svého otce už nepokračoval. Na jeho vizitce, kterou mlčky pokládá na stůl v kanceláři, stojí: Ing. Otakar Štorch, CSc.

Detail kulturních dějin

V povzdechu Otakara Štorcha je smutek, těžko skrývané dojetí a nostalgie, co by bylo, kdyby... ale zároveň i pýcha na to, co „tatínek" české kultuře zanechal. Není toho opravdu málo. Nakladatel Otakar Štorch-Marien byl trochu „snílek, který měl v sobě ale zároveň cosi tragického, co skrýval za gestem svého šviháctví", připomíná v úvodu pamětí malíř Hoffmeister. Knihy slavného nakladatelství Aventinum, proslulé noblesními a typograficky progresivními obálkami, dnes v antikvariátech snadno poznáte: jsou nápadité a stále vyhledávané. Některá vydání jsou předmětem licitací na ostře sledovaných aukcích. Výstava Aventinum 1919-1949. Příběh nakladatele Štorcha-Mariena, které je nyní k vidění Galerii Klementinum, o tom podává dokonalé svědectví.

V dlouhé chodbě galerie procházíte lety jako milníky na cestě jednoho života. Výstava, která je slovy jejich kurátorů, podaná jako pečlivé „vizuální encyklopedické heslo", je složena velmi dokumentárně: zahrnuje bibliofilie, tisky, časopisy, fotografie i dopisy. Heslo je to rozdrobené, pedagogicky úsečné, jednotlivé - především fotografie a plakáty -  tu jsou umístěny do skleněných závěsných rámů, k nimž návštěvník může vzhlížet, ale i v linii skleněných stolků - kam náleží zejména tisky včetně řady knih - nad nimiž se pro změnu návštěvník skloní. V květnu letošního roku totiž uplynulo od založení nakladatelství Aventinum 90 let.

Výstava není ale v zásadě pouze poctou, je mnohem více míněna jako sonda, respektive jako detail. Vzestup a pád nakladatelství je tu „dramatickým detailem moderních českých kulturních dějin", míní kurátoři. Uvnitř tohoto „detailu" je ale - jako v nahrubo vybroušeném drahokamu - skryto mnoho dalších ploch, o nichž nám nemusí být zcela zřejmé, jak se vlastně obrousily. Něco o tom výstava vypovídá, většinu z toho vypověděl již sám O. Š. M. ve svých populárních pamětech, složených jako trilogie, a jako takové nadvakrát vydané: Sladko je žít (1966, 1992), Ohňostroj (1969, 1992), Tma, a co bylo potom (1972, 1993); něco o tom mi vypráví i jeho syn. Syn otce je ale převážně cudný, a v detailech se vrací ke skutečnostem, povětšině zveřejněným.

Sladko je žít

Již na přelomu let 1990 a 1991 se objevila první snaha zaznamenat jednu z aktivit, spojenou se jménem Otakara Štorcha-Mariena, jinak také O. Š. M.: byly to pověstné výtvarné mansardy, které Štorch-Marien organizoval v pražské Purkyňově ulici od roku 1927, kde v ten čas sídlilo jeho nakladatelství. Uskutečnila se v Galerii hl. města Prahy v Domě U kamenného zvonu. „Snažil jsem se a stále se snažím, aby činnost mého tatínka, která byla po 40 let potlačena, vešla opět po roce 1989 ve známost," říká jeho syn. Na té první výstavě bylo téměř vše, čím se jeho otec zabýval v oné široké oblasti výtvarného umění, o němž tehdy O. Š. M. uvažoval i obchodně; zahrnovala zejména, jak říká jeho syn, „progresivní obrazy té doby", ale byly to i fotografie a film - a zvláště tvorba Jaromíra Funkeho, který byl „tatínkův dobrý známý ještě ze studentských let, s kterým původně plánovali, že budou dělat i nakladatelství", vzpomíná.

Kamarád z dětství ale nakonec podlehl tlaku svých rodičů, a tak O. Š. M. zahájil sám; bez peněz jeho otce, který mu v roce 1919, když bylo budoucímu nakladateli 22 let, půjčil 100 000 korun, by to ovšem nešlo. „To byly v té době velké peníze," připomíná si gesto svého dědečka Otakar Štorch mladší. Tužba mladého nakladatele a peníze ale musely být doprovázeny nějakými slibnými suplikami. I to se mu podařilo. Klíčovou roli vedle Otokara Fischera, Arne Nováka, hrál v té době velmi vážený dramatik a spisovatel Jaroslav Maria. Ten, jak píše O. Š. M. „zverboval dramatika Jaroslava Hilberta". Kontroverzní spisovatel Maria, jehož život ukončilo kruté zacházení v koncentračním táboře Osvětim v roce 1942, kam byl na stará kolena převezen, patřil do okruhu vypjaté dekadence, i když později se dopracoval ke společenskému bulváru vysoké komičnosti. První knihou budoucího slavného nakladatelství Aventinum se stalo Mariovo drama Dolfa (1919).

Obvykle se uvádí, že rozhodující úlohu hráli v budování nakladatelství, jehož název má připomínat jeden ze sedmi římských pahorků Aventinum, bratři Čapkové:  Josef a Karel. Fotografii Jaroslava Mayera Marii jsem bohužel ke svému stesku na výstavě nenalezl. Sám O. Š. M. ovšem poznamenává v pamětech, že Čapkové přišli až v druhé vlně. To samozřejmě potvrzuje i jeho syn. Nebýt osobního vlivu literárního salonu spisovatelky Růženy Svobodové, tolik ceněné kritikem F. X. Šaldou, patrně by Aventinum nevzniklo. Stejně jako první Štorchův časopis, poněkud sladkobolného názvu: Sladko je žít.

Konec Ohňostroje

Když Adolf Hoffmeister v citaci výše připomíná „červené milování", myslí na první sbírku, který nadějný mladý muž O. Š. M. vydal, ještě u Aloisa Srdce - i s „půvabnou červenočernou obálkou", jak připomíná, od kreslíře Zdeňka Kratochvíla.  Onoho roku 1919 vydal Štorch-Marien hned dvě další dvě věc: vedle Červeného milování ještě Vzkázání moji milé, a nakonec i aktovku Nemorální komedie.

Rodák z Kolína, městě v „Pěkné rovině", který se rozhodl stát nakladatelem cestou ve vlaku, vyrostl opravdu především na úspěchu tvorby bratří Čapků. Byly to nejen umělecké, ale i politické kontakty, které umožnily O. Š. M. stát se vybraným nakladatelem dvojice, která měla tak blízko k prvnímu prezidentu Československa: Tomáši G. Masarykovi. Když Otakar Štorch mladší vzpomíná, jak si jako malý hrál u Čapků, respektive u Josefa, neboť bezdětný Karel Čapek k sobě nikoho nepouštěl, máte pocit, že se před vámi otevírá mimoděk další kniha, spjatá s touto érou: Povídání o pejskovi a kočičce (1929). Elegantní starý pán, který mi vypráví, je v knize nazýván Otíkem, se usmívá, když opakuji tu větu. „Přijde i Otík Štorchů!" říkají pejsek s kočičkou v knize, když se zrovna k něčemu závažnému chystají. Dílo R. U. R. (v Aventinu poprvé 1920) vyšla v pěti vydáních, Hovory s T. G. M. (poprvé 1929) ve vydáních šesti.

O. Š. M. vydával dramatické texty mnoha autorů (vedle Čapků také Otokara Fischera, Edmonda Konráda, Františka Langra, F. X. Šaldu), ale i souborné spisy básnické spisy Jiřího Karáska ze Lvovic, dílo Antonína Sovy, Otakara Theera, Josefa S. Machara, později také avantgardní výboje Vítězslava Nezvala, sbírky Snídaně v trávě, Básně noci (obě 1930). Záslužné jsou jeho ediční počiny v mnoha dalších edicích a oborech - včetně na příklad zásadního vydání Světových dějin divadla od Vojtěcha K. Blahníka.

Kontext v něm se O. Š. M. pohyboval, se podobal uměleckému ohňostroji, a zdá se, že on sám tomuto pocitu i na chvíli podlehl: svědčí o tom i II. díl jeho pamětí, které nesou stejný název. Ohňostroj ale brzy pohasl, ztratil svůj lesk. Krize, do níž se propadla euroamerická civilizace, krach na burze a krize, postihla i řadu nakladatelů - byl mezi nimi i „velký švihák a světák" O. Š. M., jenž udržoval styky po celé Evropě, jemuž byla „Paříž druhým domovem", jak podotýká jeho syn Otakar, ale který věřil příliš svým věřitelům, parafrázujeme-li slova Hoffmeistera. Smutným dokladem, jak vypadá pád, je dopis bratří Čapků jejich odvážnému nakladateli, ze 17. června 1931 (viz. fotografie). „Podle smlouvy máte nám dávat vyúčtování i honoráře každého čtvrtletí. Nebude-li první čtvrtletí vyrovnáno do týdne (29. t. m.), budeme to považovat nejen za porušení, nýbrž za rozvázání naší smlouvy, následkem čehož se cítíme volni uzavřít ihned smlouvu jinou," napsal v dokonalé úctě Karel a podepsal i Josef. Před O. Š. M. se rozevřela propast. Bratři Čapkové přešli opravdu ke konkurenci, další díla vydávali u nakladatele Františka Borového. Bavme se ale ještě o něčem jiném...

První sňatek uzavřel Otakar Štorch-Marien se slečnou Helenou Raušerovou.FOTO: Památník národního písemnictví/František DrtikolKdyž se ptám syna Otakara na vztah jeho otce k ženám, jenom si povzdechne. Ženy byly pro něj vždy zdrojem inspirace, ale i povzbuzení. Příběh lásky mezi O. Š. M. a maminkou, jak mi vypráví pan Otakar, by vydal na samostatnou knihu. „Vztah tatínka s maminkou byl nesmírně intenzivní, já mám doma celou milostnou korespondenci, kterou si maminka schovala: každý den dostala alespoň lístek, pravidelně nějakou báseň, toho jsou stohy. Maminka byla moc hezká a byl oni v Kolíně skutečně velký zájem... Můj tatínek ale všechny převezl," říká, a působí dojmem, že si v nich pravidelně čte. „Byla to nejkrásnější léta jejich života..." říká.

Po ohňostroji přišla tma. Tma, která zahalila všechno jako tmavý závoj... Občas se ti, kteří ho dříve znali, přátelé a lidé příznění s jeho dobou (duševně i věkem), zastavili v jednom domě, který dříve patřil jeho nakladatelství, aby se pokusili ten závoj sejmout. Občas se to daří nejen tam, v Purkyňově ulici, ale například i zde, mezi zdmi Klementina, jejichž paměť sahá dál, mnohem dál, než paměť syna, jemuž byl v době největší slávy jeho otce sotva pět let.

***

Nakladatelství O. Š. M. vydalo více než 300 svazků původní české i klasické, moderní i naučné literatury, více než 350 svazků autorů zahraničních. Obálky význačných autorů tvořili přední umělci: Josef Čapek, později František Muzika, který měl na starosti i časopis Rozpravy Aventina. Mezi autory patřil již zmiňovaný Adolf Hoffmeister, Viktor H. Brunner, Emil Filla, ale i Jan Zrzavý a další.

Aventinum. Příběh nakladatele Štorcha-Mariena, 1919-1949. Kurátor: Aleš Zach a Otakar Štorch. Galerie Klementinum, Křížovnické náměstí 190, Praha 1. Projekt vznikl ve spolupráci Národní knihovny a Památníku národního písemnictví. Otevřeno denně kromě pondělí od 18. září do 8. listopadu, od 10 do 19 hodin.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB